Why me?

=19=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

V práci to byl kolotoč. Nalíčit herce a herečky a stále jim upravovat make-up. Dokonce jsem málem jednu herečku vyfackovala, protože měla blbé pindy k mému líčení. Že prý používám hodně make-upu, když jsem jí ho nanesla minimum.
Další madam přišla s tím, že má citlivou pleť a že nesnese kdejaký make-up. Ujistila jsem jí, že používám kvalitní kosmetiku ale ona se o tom musela přesvědčit a tak jsem ji připravovala hodinu místo půl hodiny.
Ale nějak jsem to překonala a už se těšila domů.

Woo mě vyzvedl v maskérně. "Tak a domů." Poznamenal s úsměvem.
"Konečně. Myslela jsem, že budu dnes vraždit." Pronesla jsem a vydali se k východu. "Jo to já taky. Jedné se nelíbily šaty a druhá je měla volné." Postěžoval si Woo. "Já měla jednu, co brblala na můj styl líčení a jednu co si musela ověřit zda používám kvalitní kosmetiku, protože mi nevěřila. Někdy z nich vážně rostu." Řekla jsem naštvaně a Woo nade mnou roztáhl dlaň.
"Co blbneš?" Zeptala jsem se ho, když jsem si všimla jeho ruky nad mou hlavou.
"Zkoumám o kolik jsi vyrostla." Pronesl vážně ale koutky úst se mu zvedaly do úsměvu.
"Ty jsi pako." Poznamenala jsem s úsměvem. "Ty větší." Pronesl s úsměvem a vzal mě kolem ramen.

Venku jsme nastoupili do auta a Woo se rozjel k našemu bytu. Cestou mě bralo spaní. Párkrát jsem zamrkala abych neusla ale víčka byly tak těžká, že zůstaly už zavřené.

Najednou mě budil povědomý hlas a jemné hlazení na tváři.
"Bibi, vstávej. Jsme doma." Šeptal.
Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se. "Jsem tak unavená." Postěžovala jsem si a vysoukala se z auta.

"Kdybys nepletla náramky místo spánku, tak bys nebyla." Rypnul si do mě Woo. "Vždyť já se pokoušela o spánek ale on se nedostavil." Hájila jsem se. "A proč?" Zeptal se Woo. "To je jedno." Mávla jsem nad tím rukou a stála před naším bytem. "Mám dojem, že se ani netrefím do zámku." Poznamenala jsem a Woo vytáhl klíče.

"Ani se nedivím. Že vás to baví takhle chlastat." Pronesla sousedka ostře z druhého patra. "Tak pro upřesnění, madam, jdeme z práce." Vyštěkla jsem na paní, která nad tím jen mávla rukou a brblala si dál.

V bytě jsme se vyzuli a sundali bundy. "Tak co? Ajeje, těžký den." Vítal nás San, který vběhl do předsíně a líbnul Wooa. "Hodně těžký den." Potvrdila jsem mu a pomalým krokem jsem došla do obýváku, kde jsem si s povzdechem sedla na pohovku.

Hned jsem se schoulila na pohovce a usnula.
Po chvíli mě zase někdo budil ale já už ho nedokázala vnímat.
Najednou jsem se ocitla v měkké a teplé náručí, která mě někam odnášela.
Tu vůni jsem poznala okamžitě.

Najednou se ta vůně vzdálila i s tím teplem.
"Woo, zůstaň tady chvíli se mnou." Žadala ho no spíš mumlala přes zavřené víčka.
Po chvíli ta vůně byla intenzivní.
Na chvíli jsem otevřela víčka u zahlédla jsem siuletu, která seděla na zemi u mé postele a hladila mou ruku.
"Proč mi nic nechceš říct." Zamumlala jsem a zavrtala se víc pod deku.
Musela jsem zavřít víčka, protože mě únavou řezaly oči a za nedlouho jsem upadla do hlubokého spánku.

Dokonce se mi i něco zdálo, což se sama divím, když jsem tak hrozně unavená. Do snu se mi vkradl Woo a jedna vzpomínka z našeho dětství.

Měli jsme si vybrat školy a Woo chtěl na stejnou školu jako já ale tety z domova i učitelky mu radily jinou školu sice byla blízko té mé ale on chtěl jít na stejnou školu se mnou. "Neopustím ji jen kvůli radám. Nikdy ji neopustím." Tenkrát prohlašoval. Takže to tety i učitelky vzdaly.

✨ To by continued…✨