Why me?

=25=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Vyšli jsme s Wooem z kavárny.
"Nezajdeme na oběd?" Zeptala jsem ho ale vypadalo to, že mě nevnímal. "Woo," Oslovila jsem ho a zatáhla ho za rukáv bundy. Stočil na mě pohled. "Promiň, co jsi říkala?" Zeptal se. "Jestli nezajdeme na oběd." Zopakovala jsem. "Jo můžeme." Odpověděl ale zněl nepřítomně.

"Tak jo, stůj." Nařidila jsem mu a zastavila se. Nechápavě se na mě podíval ale zastavil se taky. "Woo, jestli se potvrdí, co Jin řekl, tak se nic nemění. Nevyměním tě za Jina, tak se neboj." Řekla jsem a on sklopil zrak. "Jenže, co když…co když nechci být jen tvůj bratr." Vyšlo z něj. "A co bys chtěl být?" Zeptala jsem ho v naději, že to teď řekne. Bylo ticho. Vzala jsem mu ruce do svých dlaní.
"Woo, chceš být víc než jen bratr?" Zeptala jsem se ho. Vzhlédl ke mě a usmál se. Ten úsměv byl ale smutný.
"Neřeš to." Pronesl nakonec, vzal mě kolem ramen a dal se do kroku spolu se mnou.

Udělali jsme dva kroky a já se zase zastavila. "Tak to teda ne, Wooyoungu. Myslíš si, že jsem slepá?! Myslíš si, že nevidím, jak se trápíš? Myslíš si, že mě to nechává klidnou vidět tě ztrápeného?" Začala jsem trochu zvýšeným hlasem. "Tady to nechci řešit." Pronesl jen.
"A proč ne?! Nikdy jsme před sebou neměli tajnosti a teď vidím, že mi něco tajíš a že tě to trápí. Uvědomuješ si, že mi to trhá srdce tě takhle vidět?" Pronesla jsem a cítila jsem v očích slzy.

Woo ke mě přistoupil a vzal mou tvář do svých dlaní. "Chceš znát pravdu?" Zeptal se klidným hlasem. Kývla jsem na souhlas a nezadržela jsem jednu slzu. Woo mi ji otřel palcem a dodal: "Neplakej."
Já se smutně usmála. "Jak nemám plakat, když mlčíš." Pronesla jsem.

Woo se nadechl a vydechl a začal mluvit: "Pravdou je, že se trápím kvůli tobě. Už dlouho tě miluji ale bojím se, že tím všechno jen pokazím."
Mě se po tváři rozkutálely všechny slzy, které jsem držela. Woo ode mě kousek poodstoupil. "Teď nevím jestli je to pro tebe špatná nebo dobrá zpráva." Poznamenal Woo a já se usmála. "Ty jsi blázen." Pronesla jsem a utřela si slzy.
"Pochopitelně dobrá zpráva jen to musím střebat." Dodala jsem s úsměvem. "Pojď, jdeme se najíst." Řekla jsem a vzala ho za ruku.

V restauraci jsme si objednali jídlo. Oba jsme si objednali smažené nudle s kuřecím masem.

"Mám plno otázek." Začala jsem. "To jsem čekal. Tak se ptej." Vyzval mě Woo. "Jak dlouho?" Zeptala jsem se. "Od střední. Pamatuješ si na ten den, kdy jsme spolu pozorovali západ Slunce na útesu?" Zeptal se Woo a já se usmála. "Tenkrát jsi mi řekl, že vypadám jako hvězda. Ale počkej, to bylo ještě před tím než jsi šel do vztahu se Sanem. Co s ním teď bude a ví to vůbec? A jak to teď s námi všemi bude?" Vychlila jsem na něj jednu otázku za druhou. Woo se jen začal smát. "Čemu se směješ?! To jsou velice důležité otázky!" Napomenula jsem ho důrazně.

Vzal mou ruku do své dlaně.
"Bibi, San všechno ví a tlačil mě k tomu abych ti to řekl. Ostatně tvé metody, jak vidíš, byly účinější." Pronesl Woo pobaveně.
"Myslel jsem, že když budu ve vztahu se Sanem, tak ty city nějak pominou a nebo se zamiluji do něj ale ani jedno z toho mi nevyšlo. Když jsem si to uvědomil, řekl jsem mu pravdu. Nabídl mi pomoct s tím, že ti to musím říct sám." Vyprávěl Woo vážným tónem. "Dobře a to jsi čekal tři čtyři roky a ještě mě strkáš do vztahu s Chanem?" Zeptala jsem se dál.
"Kdy jsi začala něco tušit?" Zeptal se mě. "V baru tu sobotu ale teď se bavíme o tobě." Odpověděla jsem mu. "No všiml jsem si, že z tebe Chan nespustil oči a když jsem vás viděl u toho pultu se bavit… Na jednu stranu jsem mu chtěl natáhnout a na druhou si říkal, že si zasloužíš být šťastná." Odpověděl mi Woo smutně.

"Dobrá. Asi bude fér, když i já půjdu s pravdou ven." Řekla jsem a z našeho rozhovoru nás vyrušila servírka, která nám donesla naší objednávku.

Poděkovali jsme a počkali až odejde.
"S jakou pravdou?" Zeptal se Woo, když byla servírka pryč.
"V neděli jsem se ti trochu hrabala ve tvém notebooku. To heslo je dost originální. Nezlob se. Byla jsem zoufalá s tvého chování a taky zmatená." Řekla jsem na svou obhajobu. "Kolik sis toho přečetla?" Zeptal se trochu přísně. "Jen malý úryvek a proto jsem dnes musela jít za Chanem." Dodala jsem. "Abys mu to vyžvanila?" Zeptal se trochu rozlobeně. "Ne. Aby věděl, že nemá u mě šanci. V té kavárně jsme hráli na tebe divadýlko. Woo, nemůžu dát přednost jinému před tebou." Řekla jsem.

"Divadýlko. Připomeň mi doma, ať ti to dám přečíst." Řekl už klidným hlasem. "Raději ne nebo bych tě musela vyfackovat." Pronesla jsem a Woo se začal smát.

✨ To by continued…✨