Why me?

=18=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

"Tys věděl, že ta grilovačka je vlastně narozeninová oslava?" Zeptala jsem se, když si sedl vedle mě. Woo se práskl dlaní do čela. "Do háje. Já zapomněl, že slaví Lee-Know narozeniny." Vyhrkl ze sebe. "Spíš to kluci slaví. On tvrdil, že kdyby záleželo na něm, tak žádná narozeninová oslava není." Dodala jsem. "Jo, to je celý on." Dodal s úsměvem a mávl nad tím rukou.

"A jaký byl večer?" Zeptal se najednou. "Parádní. Chceš se taky zasmát?" Zeptala jsem se ho a zkoumala ho pohledem. "Docela i ano." Odpověděl mi s úsměvem.

Tak jsem mu vylíčila včerejší večer stejně jako Sanovi a stejně jako San i Woo se neubránil a smál se na celé kolo.
"Teď i lituji toho, že jsme nešli i my." Poznamenal mezi smíchem a utíral si slzy, které se draly ven díky smíchu.

"No a nakonec jako třešnička na dortu jsem dostala polibek od Chana. Samozřejmě, že jsme měli publikum, které nám tleskalo." Dodala jsem na závěr úmyslně a sledovala jeho reakci.
Smích se pomalu vytratil z tváře ale usmál se a zakroutil hlavou.
"Divím se, že jen jeden polibek padl." Poznamenal Woo.
"Jo no. Kdyby se kolem mě nemotali kluci asi bych jich padlo víc." Poznamenala jsem.
"Jo kluci." Pronesl tiše a odvrátil pohled.

"Stále mi nic nechceš říct?" Zeptala jsem se ho.
"Co? Ne. Vztah s Chanem ti přeji. Sluší vám to." Dodal rychle ale nezněl moc přesvědčivě.
"Dobrá. Nekoukneme na nějaké fotky?" Zeptala jsem se a on mi věnoval úsměv.

"Jasně." Odsouhlasil mi s úsměvem. Popadl notebook. "Ale pojď do obýváku. Pohovka je přece jen pohodlnější." Pronesl a vydal se do vedlejší místnosti.

Sedli jsme si pohodlně na pohovku a Woo zapl notebook. Plocha se načetla. 
"Co je to za ikonu?" Zeptala jsem se ho a ukázala na složku s názvem My diary.
"Ty jsi ale zvědavá." Poznamenal Woo. "My ženy jsme už od přírody zvědavé. Takže co to je?" Naléhala jsem. "Tam si ukládáš popisy poloh a pak je se Sanem zkoušíte?" Napadlo mě. Woo se rozesmál.

"Kde na takové hlášky chodíš? Ne ale abych tě odradil od té zvědavosti, jsou to dokumenty a ta složka je zaheslovaná. Takže se tam stejně nedostaneš." Informoval mě Woo.
Joo, kdybys tak věděl. Řekla jsem si pro sebe a raději to nerozebírala dál.

Koukali jsme spolu na fotky a přidávali k tomu i zábavné momenty. Nasmáli jsme se.

Ve čtvrt na osm jsme se začali chystat na odchod do práce. Já si dala ještě sprchu. Copánky jsem si nechala pro dnešek zapletené.

Oblečená a nachystaná jsme spolu vyšli z bytu.
Před panelákem jsme nastoupili do auta, které vlastnil Woo.
"Skočíme ještě do kavárny pro kávy a já hned předám náramky." Oznámila jsem mu po cestě.
"Dobře." Souhlasil Woo. "Stále odmítáš si udělat řidičák?" Rypnul si do mě. "Chceš abych zabila spoluobčany nebo způsobila dopravní nehodu?" Odpověděla jsem mu otázkou. Woo se zasmál a nastartoval. "Jen jsem to zkoušel." Poznamenal a auto se rozjelo.

Po chvíli auto zaparkovalo u kavárny. "Půjdeš se mnou?" Zeptala jsem se Wooa než jsem vystoupila. "Mám?" Odpověděl mi otázkou. "Pojď." Řekla jsem a vystoupila z auta.
Woo taky vystoupil a vydali jsme se dovnitř.

Za pultem stál Jin se zářivvým úsměvem. Rychle obešel pult a šel nám naproti. "Bibi, Woo, ahoj." Přivítal mě Jin a objal mě. Objetí jsem mu opětovala a pak Jin stočil pohled na Wooa.
"Měl jsi ji včera vidět. Byla perlou večera." Oznámil Jin s úsměvem. "To je prostě naše Bibi." Poznamenal Woo hrdě a vzal mě kolem ramen. "Přestaňte nebo se budu červenat." Poznamenala jsem ale sotva jsem to dořekla už jsem cítila jak mé tváře nabírají jiný odstín.

"Klidně se červenej ale souhlasím s Jinem." Dodal Lix, který se objevil vedle Jina. "Hele poslyš, Jine, neděsí tě to, jak se Lix zjevuje? Mě to trochu děsí." Poznamenala jsem a kluci se začali smát.

Se smíchem se vrátili zpátky za pult a Jin nám připravil kávy.
"Jo abych nezapomněla." Vzpomněla jsem si, že tady nejsem jen kvůli lattečkám.
Vytáhla jsem z kapsy dva náramky a ukázala je klukům, kterým se rozzářili oči a s úsměvem si je vzali do ruk.
"Děkujeme. Jsou nádherné." Poděkovali a spěchali mi dát pusu na líčko.

✨ To by continued…✨