Why me?

=27=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Po polibku se trochu odtáhl a zadíval se mi do očí. "O tomhle jsem snil dlouho." Pronesl šeptem. Omotala jsem ruce kolem jeho krku. "A zbytečně." Zašeptala a přitáhla si ho do vášnivého polibku.

Líbal něžně a vášnivě. Jeho rty byly jako měkký obláček, který majetnicky plul po obloze.
Něžně se dožadoval vstupu do mých úst a já mu to umožnila. Jednou rukou jsem mu zajela do vlasů. Měl je tak jemné na dotek. Vždy je tak mýval.

Jazykem jsme prozkoumávali každičkou skulinku toho druhého, dokud nám nedošel vzduch a my jsme byli nuceni se odtáhnout.

Byli jsme ve slastném opojení a koukali jeden na druhého, když v tom jsem zaregistrovala potlesk.

Stočila jsem pohled směrem, odkud šel aplaus a spatřila na prahu kuchyně Sana s úsměvem na tváři.
"Hele, teď by mě zajímalo, jak jsi to z něj vypáčila." Pronesl humorně a přistoupil k nám. "Moje tajemství." Řekla jsem s úsměvem a všichni tři jsme se objímali.
 
"Salát bude za chvíli, běž se zatím převléknout do něčeho méně formálního." Pronesla jsem po té, co jsme se pustili. "Rozkaz!" Vyhrkl ze sebe San, ještě zasulotoval a zmizel z kuchyně.

Stočila jsem pohled na Wooa. V očích se mu odrážela obrovská radost a úleva.
"A my doděláme ten salát." Oznámila jsem mu s úsměvem a stoupla si na špičky abych ho letmo políbila na tvář.

Sešli jsme se u stolu a pochutnávali si na večeři. "Teď vážně. Jak jsi ho donutila?" Zeptal se San. "Teď se najez a pak ti to prozradím. Mimochodem, kdy dovedeš toho svého nového přítele?" Zeptala jsem se.
Sanovi málem zaskočilo. Stočil pohled na Wooa. "Ty taky dokážeš vyžvanit všechno." Poznamenal San. "Nediv se. Dnes je den pravdy. Tak kdy se s ním seznámím?" Trvala jsem si na svém a podepřela si rukou bradu.
"Snad brzy, když už šel Woo s pravdou ven.
Má trochu problém zvládnout svého bratra, mého žáka." Pronesl San.
"Můžu vědět, proč má ten problém?" Zeptala jsem se zvědavě. "Jejich rodiče měli autonehodu, při které zahynuli a vzhledem tomu, že Yeosang je jediný příbuzný a soběstačný, tak ho chce vychovávat než aby skončil v dětským domově." Oznámil nám San. "Je to chytrý chlapec a pobyt v dětským domově by mu neprospěl." Dodal a šlo vidět, že si to bere dost osobně.

"To je strašné." Poznamenal Woo. "Jo, to je. Navíc Yeosang už nemá tolik času. Zbývá mu dva týdny než se rozhodne o chlapcové budoucnosti." Dodal San. "Úřady jsou nemilosrdní." Poznamenala jsem. "Co kdybychom šli zítra na večeři do nějaké restaurace?" Navrhla jsem.
"Jako my tři?" Zeptal se nechápavě San. "Plus Yeosang a jeho bratr. Jak se jmenuje?" Zeptala jsem se. "Daho. Nevím jestli s tím budou souhlasit." Pronesl San. "No pokud se to nezkusí, nebudeš vědět. A podle mě je to dobrý nápad." Přidal se ke mě Woo. "Ty abys nestál na její straně. Dobrá, zkusím to navrhnout Yeosangovi a uvidíme." Pronesl San.
Já a Woo jsme si vyměnili vítězoslavné pohledy. 

"A teď ty. Jak jsi to z něho dostala?" Zeptal se San. "To chceš vážně riskovat udušení jídlem?" Zeptala jsem se ho.
"Hrabala se mi v noťasu." Odpověděl Woo. Stočila jsem pohled na Wooa. "Musím souhlasit se Sanem. Vyžvaníš všechno." Poznamenala jsem. "A ještě to dokážeš překroutit." Dodala jsem a podívala se na Sana.
"Vždyť jsi říkal, že na to heslo nepříjde." Podivil se San a já se zasmála. "Stačili mi dvě minuty a možná ani ty ne abych se tam dostala. Znáš to heslo i ty?" Zeptala jsem se Sana. "Neznám ale sázím buď na tvé jméno nebo na mé." Pronesl San s úsměvem.

"Člověk tady začíná strácet soukromí." Poznamenal Woo rezignovaně. Já se zasmála a vzala ho za ruku. "Neboj se. Tohle mu neprozradím, pokud chceš pokračovat ve psaní toho deníku." Oznámila jsem mu s úsměvem. Woo se na mě usmál a zvedl mou ruku ke svým rtům a letmo ji políbil. "Chci ale už nejspíš zruším heslo." Oznámil mi. "Tak ti nebude vadit, že ho budu znát?" Zeptal se San a Woo stočil pohled na Sana. "Nebude. Heslo bylo 'Bibi'." Prozradil Woo.
San se chvíli na něj díval a pak se začal smát.

✨ To by continued…✨