Why me?

=45=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Do konce naší směny přišel ještě kurýr se střevícemi, které byly Jain dobré.

Vsichni tři jsme se vydali k nám domů, kde jsme se připravili na dnešní večer.

"Moment a jaké šaty si vezmeš ty, Jibin?" Zeptala se Jain, když byla skoro hotová. "Uvidíš." Pronesla jsem s úsměvem a dodělavala jsem ji účes.
Pak i ona mě učesala a pomohla mi obléct si šaty, které jsem dostala od Wooa. Střevíce jsem měla černé ale to mi vůbec nevadilo.
Jain se nabídla, že mě i nalíčí a tak jsem ji to dovolila. Woo měl na sobě dobře padnoucí oblek v černé barvě. Strašně mu to slušelo.

Asi deset minut před příjezdem Chana jsme byli všichni tři nachystani a právě včas.
Bytem se rozezněl zvonek.
Woo šel otevřít a my si ještě oblékaly kabáty.

Woo k nám přistoupil i s Chanem. "Channie, tohle je Jeong Jain, Jain to je Bang Chan." Představil ty dva Woo a já bedlivě sledovala jejich reakce, které vypadaly pozitivně. Chan nespouštěl oči s Jain a ta zase nespouštěla oči s Chana.
Naklonila jsem se k Woovovi. "Tak to vypadá, že je koucour v troubě." Šeptla jsem a Woo se začal smát.

"Hele vy dva, co kdybychom šli na ten večírek, než se sníte pohledem." Poznamenala jsem s úsměvem. "Pravda. Večírek." Pronesl Chan ještě stále uchvácen kráskou před sebou ale nehnul se z místa. "Budeme je muset odtrhnout my dva nebo se dnes nikam nedostaneme." Poznamenala jsem. "Až takové okouzlení jsem nečekal." Dodal Woo a vzal Chana kolem ramen se slovy: "Tak pojď ty Kasanovo. Budete mít na sebe ještě spoustu času. Jen co se dostaneme na večírek." a vyvedl ho z bytu. Já se usmála, nabídla ramě Jain a následovala Wooa s Chanem.

Večírek se konal v sídle rodiny Bangových ve velkém sále. Chan nám dal každému skleničku šampaňského abychom si mohli připít.
Pak nás představil své rodině a když jeho otec zjistil, že pracujeme v divadle, který sponzoruje, tak se rozzářil ještě víc.
Pak se začal vyptávat, jestli jsme spokojeni s vedením divadla a vůbec celým chodem divadla. S úsměvem jsme mu odpovídali.

Najednou se nám Jain a Chan ztratili z dohledu. "A až teď je kocour v troubě." Poznamenal Woo. Já se musela zasmát. "Ano máš pravdu." Pronesla jsem mezi smíchem.

"Promiňte, celý večer vás pozoruji a oba mi někoho připomínate." Oslovil nás jeden host. Byl o kousek větší ode mě a upřeně si nás prohlížel ale ty oči jsem už někde viděla. "Popravdě i vy mi někoho připomínate ale nevím kam vás zařadit." Pronesla jsem. Na to se mladík usmál a Woo mi omotal ruku kolem pasu. Je rozkošný, když žárlí. Omotala jsem svou ruku kolem něj aby věděl, že nemusí hned žárlit. Mladík se usmál a natáhl k nám pravici se slovy: "Kim Hong Joong."
Pravici jsem přijala a prozradila mu své jméno: "Song Jibin a tohle je můj přítel Jung Wooyoung." A rovnou mu představila i Wooa jako svého přítele. "Těší mě." Pronesl Hong při potřesu ruky.

Chvíli jsme se bavili s Hongem a stále nemohli přijít na to, odkud se známe. Dopracovali jsme se k tomu, že z našeho povolání to nejspíš nebude. Hong je realitní makléř a my dva pracujeme v divadle.
Tak jsme zkusili školy. Jakmile nám zdělil, že chodil na stejnou školu hned se mi vybavilo, kde jsme se potkali.
"Já už to mám." Pronesla jsem nadšeně. "Měl jste na škole brýle?" Zeptala jsem se Honga. "Ano to měl." Potvrdil mi a pak se zhluboka nadechl jakoby mu došlo odkud se známe. "A do prčic. Jak ten svět je malej." Poznamenal Hong s úsměvem. "Nevím o co tady jde ale dobrý." Pronesl Woo. Stočila jsem pohled na něj.
"Pamatuješ si na toho malého kluka s brýlemi, co ho jednou za školou šikanovala parta starších kluků?" Zeptala jsem se ho. "Jo pamatuji. Vlítla jsi mezi ně jak tajfun a svým křikem jsi přivolala školníka s jedným učitelem." Přitákal Woo a vypadal, že mu to ještě nedocházelo. "Ano. Tak ten chlapec stojí teď před námi." Poznamenala jsem s úsměvem a podívala se na mladíka, který se jen usmíval. "Počkej, to jako vážně?" Zeptal se nevěřicně. Hong mu to odkýval. "Tenkrát jsem utekl bez toho abych poděkoval." Dodal s úsměvem. "Děkuji." Pronesl na mě. "Není zač." Řekla jsem nazpět s úsměvem. "No to jsou mi šoky. Bibi a její velké srdce." Poznamenal Woo. "Ano 'Bibi' tak jste na ni ještě s jedným chlapcem volali." Pronesl Hong. "Do prčic, ta přesdívka mě bude pronásledovat do konce mého života." Postěžovala jsem si a Woo se začal smát. Hong na nás jen zvědavě koukal. "To je má přezdívka, kterou nemám dvakrát v lásce." Zasvětila jsem ho. "Ale tomuhle mladíkovi je to jedno." Dodala jsem s prstem zabodnutým ve Woovové hrudi a Hong se začal smát.

✨ To by continued...✨