Why me?

=6=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Najednou nás ze zadu někdo objal. Oba jsme stočili pohled na danou osobu. Byl to San s úsměvem od ucha k uchu.

"Tak co? Bavíte se?" Optal se nás. Šlo na něm poznat, že má už něco v krvi.
"Bavíme ale ty brzdi než tě budeme muset táhnout domů." Pronesl Woo.
"Ale noták. Já jsem úplně v pohodě. Pojď tančit." Řekl San jemně a táhl Wooa za ruku.
"Nejdu." Odsekl mu Woo a vymanil svou ruku. Já tomu jen mlčky přihlížela a nechápala Woovovo chování.
San se smutně podíval na Wooa ale nenutil ho.
Už se chystal k odchodu, když jsem ho zastavila: "Počkej Sannie, já s tebou půjdu tančit." a šla jsem za Sanem.

"V pohodě, už nemám chuť." Řekl San smutně, když jsem k němu přišla. Vzala jsem ho za rámě. "Tak pojď alespoň si popovídáme." Navrhla jsem a vedla ho k prázdnému stolu.

Sedli jsme si a San ztěžka vydechl. "Vypadá to, že takhle tě neodpálkoval poprvé." Začala jsem a zkoumala jeho výraz. "Přesně tak. Není to poprvé." Potvrdil mi to se sklopenou hlavou. "Co se děje? Já myslela, že jste v pohodě." Divila jsem se.
San se podíval na mě a chvíli mě zkoumal pohledem.
"Víš Bibi, já nejsem ta správná osoba na vysvětlování." Řekl po odmlce tak vážně ale měl pravdu.

Najednou se ke stolu přihrnuli Lix a Jin se spokojeným úsměvem a s mým mobilem v ruce.
"Už jste si vybrali?" Zeptala jsem se jich s úsměvem.
"Ano a tento bychom chtěli." Řekl Jin a položil mi mobil s obrázkem přede mě. Ten druh jsem měla ráda. Byly to šipky. Jednoduché a dobře vypadající.

"Ale jiné barvy." Dodal Lix. Vzala jsem mobil a vyjela z galerie. najela jsem na poznámkový blok. "A jaké?" Zeptala jsem se. "Fialová, růžová, černá a zelená." Nahlásil mi Jin. "Dobře a předpokladám, že oba chcete stejný." Ujišťovala jsem se s úsměvem.
"Ano." Potvrdili mi jednohlasně. "Dobrá." Dodala jsem a schovala mobil. Jin začal tleskat radostí a ještě si přitom poskočil. Vypadal jak malé dítě jak byl roztomilý.

Oba pak odešli a já vrátila pozornost na Sana.
"Jsou jak malí." Pronesl San s úsměvem a zakroutil hlavou. "Ale jsou fajn." Dodala jsem s úsměvem.

"Ale teď k Wooyoungovi a tobě." Řekla jsem vážně. San se zašklebil. "Nechci se bavit o nás. Spíš mi řekni co ty a Chan." Vyzval mě zaujatě.
"A co bych ti měla říkat?" Zeptala jsem se zaraženě. "Nesnažíš se hrát si na dohazovače, že ne, Sane?!" Řekla jsem důrazně.

"San a dohazovač?" Zeptal se někdo u našeho stolu a začal se smát. Oba jsme se podívali o koho jde.
"Tady máš odpověď." Pronesl San a pokýval hlavou na Hana, který se ještě stále smál a založil si ruce na hrudi.

"Potřebuješ něco, Hane?" Zeptala jsem se ho.
Han se uklidnil. Nadechl se a vydechl.
"No prý budeš dělat Jinovi a Lixovi náramek." Řekl ještě s doznívajícím smíchem. "Jo budu." Odsouhlasila jsem mu to a podala mu mobil ať si taky vybere. "Vyber si taky." Dodala jsem a mu se rozzářily oči. "Nech to kolovat a na papír mi napište který chcete a barvy." Řekla jsem mu s úsměvem. "Dobře, díky." Poděkoval mile. "Je to poklad." Řekl tiše ale tak abychom ho oba slyšeli. San se zasmál a pokýval hlavou na souhlas. Han se vzdálil i s mobilem ke stolu, kde seděli kluci.

✨ To by continued…✨