Why me?

=41=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Při večeři jsme se dobře bavili. Já prozradila, jak jsem docílila toho, že mě Woo pustí na zítřejší večírek a jaké budou pro mě následky. San se smál na celé kolo. "Tomu se říká karma." Poznamenal mezi smíchem.
Najednou zvážněl a podíval se na mě a Wooa. "Máme problém." Pronesl tak vážně až mi naskočila husina.
"Aha, proto ta večeře, která byla skvělá." Pronesla jsem a změřila si oba pohledem. Oba se tvářili smutně a Daho neměl daleko ke slzám.
"Co se děje?" Optala jsem se. "Za týden si přijedou pro Daha." Pronesl Sang tiše. "Do jakého domova bude přiřazen?" Zeptal se Woo. "Do vašeho." Oznámil nám San a podíval se na mě a na Wooa. "Ale já už tam nechci." Vložil se do toho Daho a začal plakat. Já ho objala a hladila ho po vlasech. "Dáme řeč s tamní ředitelkou a jistě nám poradí." Navrhla jsem.

"Máme jedno řešení ale nevíme jestli do toho půjdete i vy." Pronesl San. "Sem s tím." Pronesla jsem. "Pěstounská péče." Pronesl Sang a nastalo ticho.
"Aha." Pronesla jsem zamyšleně. "Ale má to jeden háček." Dodal Sang. "Aby jste se stali pěstouni Daha, musíte se vzít." Dodal San. "Moment, to myslíte jako svatbu a vše kolem toho? Vždyť spolu nejsme ani týden." Ozval se Woo. "Znáte se dlouho, víte co od sebe můžete čekat a to že jste teď ve vztahu, to jen nasvědčuje tomu, že opravdu k sobě patříte. Noták je to přece pro záchranu Daha." Ozval se San.

Já přemýšlela a pak se rozhlédla po bytě. Budeme potřebovat větší byt nebo rovnou… Najednou jsem cítila šťouchnutí do ramene. "Bibi, ty jim na ten nápad nic neřekneš?" Zeptal se mě Woo. Stočila jsem pohled na něj. "Budeme potřebovat větší byt nebo rovnou malý domek. Daho bude potřebovat prostor." Pronesla jsem svou myšlenku nahlas. "Vnímala si ty dva?" Zeptal se nevěřicně Woo. "Ano pěstounská péče." Odpověděla jsem a zarazila se. "Moment, není náhodou podmínkou pro pěstounskou péči manželství?" Optala jsem se. "Ano je." Odpověděl mi San. "Tak s tím taky nebude problém nebo snad ano?" Řekla jsem a koukla se na Wooa.
"Neuvěřitelné. Tohle je spiknutí." Pronesl Woo a kroutil u toho nevěřicně hlavou. "Hele tady jde o Daha a my máme tu výhodu, že se známe už od dětství. To že teď spolu chodíme je bonus." Vysvětlila jsem mu. "O to mi nejde, Bibi. Rád si tě vezmu i kdyby v tom nebyla záchrana Daha, tady jde o to načasování." Řekl Woo. "Chápu, všechno je to na rychlo." Pronesla jsem a povzbudivě stiskla jeho ruku. Woo se na mě usmál. 

Po večeři jsme byli vyhnáni do obýváku s tím, že kluci si po sobě chtějí uklidit. Nic jsem nenamítala a šli jsme si sednout a Woo vytáhl Uno. Daho se začal radovat a já se vděčně usmála na Wooa.

Začali jsme hrát Uno a bavili se u toho. Po chvíli se k nám přidali i San se Sangem a hráli jsme dlouho do večera.

"Tak je čas vás odvést domů." Prohlásil San. "A proč? Můžete přespat i tady." Navrhla jsem. "Takhle nasáčkovat jsem se tady nechtěl." Poznamenal Sang. "Nikam se nesáčkuješ." Zavrhl jeho poznámku Woo. "A jak bychom spali tady všichni?" Zeptal se San. "No vzhledem tomu jak se ty roztahuješ bych nedoporučoval aby s tebou spal Daho. Ještě ho zalehneš." Rypnul si Woo do Sana. "Hele poslyš, nejsi ty teď nějak drzej?!" Ohradil se San. "Zapomínáš s kým teď chodí?" Ozvala jsem se a natiskla se víc na Wooa. Sang dostal záchvat smíchu. "Jestli já to jednoho krásného dne nerozdýchám, tak je to vaše vina." Poznamenal Sang mezi smíchem. "Na to si zvykneš." Ujistil Sanga San a líbnul ho na tvář.
"Takže jsou tady dvě varianty. Jedna je, že si vezmeme na noc Daha k sobě a druhá je, že přenecháš svou ložnici Dahovi a Sangovi a budeš spát tady na pohovce." Navrhla jsem Sanovi.
"Můžu něco k tomu říct?" Ozval se Daho. "Ano." Vyzvala jsem ho a všechny pohledy se upíraly na něj. "Jestli můžu, tak bych radši spal s vámi, protože můj bratr si až moc zvykl na pana Choa, že noc bez něj by asi nedal a já bych nedal zase noc s bráchou a s jeho kňouráním." Oznámil nám Daho a my se začali všichni smát. "Ty jsi číslo, Daho." Pronesl Woo s úsměvem a rozčechral mu vlasy.

✨ To by continued…✨