Líčila jsem tu herečku, co se včera pokoušela dostat Wooa na kávu. "Tak jak jste včera dopadla?" Zeptala jsem se. "Ani mi nemluvte. Ten krasavec vážně musí být na kluky nebo je úplně slepej." Postěžovala si herečka. "Jakto?" Zeptala jsem se na oko udiveně. "Vyzkoušela jsem snad všechny možné triky a nic. Nedal mi ani číslo." Postěžovala si herečka a založila si ruce na prsou. "Vyhrála jste sázku. Tady máte svou odměnu." Dodala a podala mi z kabelky obálku. "Nechte si ji. Ten krasavec není na kluky a ani není slepý. Ten krasavec se jmenuje Wooyoung a je to můj přítel." Prozradila jsem ji. Herečka na mě vykulila oči. "Jako milenec?" Zeptala se herečka. "Ano chodíme spolu." Potvrdila jsem ji to. "A to jste mě nechala ze sebe dělat blbku?!" Začala se rozčilovat. "Snažila jsem vám to vymluvit ale vy jste si jela svou, tak jsem si řekla, že malá lekce vám neuškodí." Pronesla jsem klidným tónem. "To-to je vrchol. Víte vůbec kdo já jsem?!" Sykla po mě. "Obyčejná divadelní herečka." Pronesla jsem v klidu. Najednou se postavila, popadla obálku a kráčela si to ke dveřím. "Budu si na vás stěžovat." Křikla na mě. "Prosím. A nezapomeňte ode mně pozdravovat ředitele." Poznamenala jsem s úsměvem.
"Teda ta měla na spěch." Poznamenala udiveně Jain, která vstoupila do maskérny. "To měla. Trochu jsem ji vzala vítr z plachet." Poznamenala jsem s úsměvem. "Tak o tom mi musíš povyprávět." Pronesla Jain a sedla si na křesílko.
Líčila jsem Jain a do toho ji převyprávěla příběh o nafoukané herečce. Jain se smála až si málem rozmazala make-up, ktery jsem ji čerstvě nanesla. "Tak to se ředitel taky zasměje. Vždyť ani není tak dobrá herečka a ona ze sebe dělá hvězdu největšího kalibru." Poznamenala Jain mezi smíchem. "A teď na to dojela." Dodala jsem.
Z našeho rozhovoru nás vyrušilo klepot na dveře. "Dále." Vyzvala jsem a koukala na dveře, ve kterých se objevil kurýr. "Dobrý den, hledám Song Jibin." Řekl kurýr. "To jste ji našel. Já jsem Song Jibin." Řekla jsem s úsměvem a přešla ke kurýrovi. Podepsala jsem mu předávací protokol a vzala si od něj krabici. Rozloučila se s kurýrem.
"Co v ni asi bude?" Zeptala se Jain. "To nevím ale zjistíme to." Řekla jsem a nazvedla víčko krabice. První co mi padlo do oka, byl vzkaz. Vzala jsem ho do ruky.
'Malé poděkování za dnešní záchranu.'
Stalo na lístku. "Jibin, ty jsou nádherné." Rozplývala se nad šatami Jain. "Jo a hádej od koho jsou." Pronesla jsem a Jain stočila nechápavý výraz na mě. "Od tvého budoucího přítele." Prozradila jsem ji a vytáhla šaty ať se na ně můžu podívat.
Byly krásné. Musela jsem uznat, že Chan má dobrý vkus.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Na obrázku jsou šaty od Chana a ještě vám tady dám šaty od Wooa :D Ať víte jaké náročné rozhodování má Jibin.)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Popadla jsem mobil a vytočila Chanovo číslo. Hned mi to zvedl.
Chan: "Ahoj, Bibi."
Me: "Ahoj, teď tady byl kurýr a donesl mi šaty."
Chan: "Bezva, tak čekej ještě jednoho. Přijdou ti ještě boty k těm šatům."
Me: "Ale...já...ach jo...děkuji."
Jain se culila a mě napadl jeden bláznivý nápad.
Me: "Chane, jak by se ti líbilo mít za doprovod dvě krásné dívky."
Jain vytřeštila oči.
Chan: "Ještě na začátku týdne jsem uvažoval s kým tam půjdu a teď budu mít dvě? Komu by se nelíbil doprovod od dvou krásných dívek."
Me: "Tušila jsem, že se ti to bude líbit. Tak nás vyzvedni u mě. Ahoj a ještě jednou děkuji."
Chan: "To já děkuji a už se nemůžu dočkat."
A zavěsila jsem. Celou dobu jsem sledovala Jain. "Máš nějaké večerní šaty?" Zeptala jsem se ji. Jain šokovaně zakroutila hlavou. "Nevadí. Zkus si obléct ty od Chana." Navrhla jsem ji. Jain se jako hypnotizovaná postavila, já ji podala ty šaty od Chan a ona si je šla obléct.
