Why me?

=22=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Došli jsme pěšky k hotelu a já zavolala Chanovi jestli má na mě čas.

Chan:
"Ahoj Bibi, jak se máš?"

Me:
"Ahoj, mám se dobře. Máš na mě chvíli čas?"

Chan:
"Na tebe vždycky."

Me:
"Dobře. Čekám na tebe na recepci."

Chan:
"Už tam běžím. Zatím pa."

S úsměvem jsem zavěsila.
"Takže já teda půjdu pro ten hard disk." Řekl Woo a zdůraznil slovo 'půjdu'. "Ale chtěli jsme jít pro něj spolu. Jen na chvíli se tady zdržíme a pak půjdeme nakupovat." Přemlouvala jsem ho. "Ne Bibi, běž za ním a já se ti pak ozvu." Odmítl Woo s úsměvem. "Ach jo. Tak hele," Řekla jsem a koukla se na hodinky. "je devět, takže v deset v kavárně?" Optala jsem se. "Dobře." Souhlasil Woo. "A žádné opičárny." Varoval mě s úsměvem. "Jako kdybych já je uměla." Poznamenala jsem s úsměvem. "Zatím ahoj."  Dodala jsem a vešla do hotelu.

Chan už stál u recepčního pultu a usmíval se na mě.
Došla jsem k němu a pozdravili jsme se polibkem, pak mě odvedl do své kanceláře.

"Jsem rád, žes přišla." Poznamenal s úsměvem poté, co jsme si sedli na pohovku v jeho kanceláři. "No, tak až ti řeknu důvod, už nebudeš rád." Pronesla jsem a Chanovi úsměv opadl.
"Stalo se něco?" Zeptal se mě. "Stalo ale jak začít.
Lee Know má pravdu. Je tady ještě jeden, kdo o mě usiluje ale nedává to smysl." Začala jsem. "A ty víš, kdo to je?" Zeptal se vážně. "Vím. Je to Wooyoung." Odpověděla jsem mu.
Chana ta zpráva šokovala, což se ani nedivím. Mě samotnou to šokovalo.

"Tu neděli jak jsi mě doprovodil domů, jsem se dostala Woovovi do notebooku, lépe řečeno do jeho deníku. No a v tom deníku píše o dívce, kterou miluje ale ona ho bere jako svého nejlepšího kamaráda, jako svého bratra." Vyprávěla jsem mu a během toho jsem musela vstát a začít pochodovat po kanceláři.
"Jsi jediná dívka v jeho životě a taky jediná, kdo ho bere jako bratra. Píše o tobě." Pronesl Chan mou myšlenku. "Správně. Což taky vysvětluje jeho chování - alespoň částečně. Předhazuje mi tebe ale když jsem mu řekla v neděli o tom polibku, tak šlo vidět jak žárlil." Informovala jsem ho.
"Při našem tanci nás ani nesledoval, raději popíjel na baru a po skončení nám všichni tleskali jen on ne." Dodal Chan. "Přesně ale proč je ve vztahu se Sanem? Proč mi to nechce říct a proč mě seznámil s tebou?" Ptala jsem se spíš pro sebe než Chana.  

"To netuším. Je ti jasné, že nemohu soupeřit s Wooem." Pronesl Chan. "To ani po tobě nechci. Stejně bys neměl šanci." Pronesla jsem, zastavila se a koukla na něj. "Ale mohla bych toho využít." Zamyslela se nahlas. "A jak?" Zeptal se nechápavě a já se na něj spiklenecký usmála.
"Chceš na něj hrát vztah?" Pronesl po chvíli otázku a já na to kývla. "Možná ho to donutí mluvit a navíc může si za to sám." Poznamenala jsem s úsměvem. "Ty se nezdáš ale jsi malá potvůrka." Pronesl s úsměvem Chan. "No co. Nemá si hrát na dohazovače." Dodala jsem vážně. "Bereš?" Zeptala jsem se.

Chan chvíli uvažoval. "A nebojíš se toho, že se to zvrtne a já to pak přestanu brát jako divadlo?" Zeptal se Chan a já se zarazila. "Sakra, tak tohle jsem nedomyslela. A taková možnost tady je?" Zeptala jsem vážně. "Vždycky když něco plánuješ, je lepší počítat s každou možnosti." Dodal Chan a potutelně se usmíval.
Rezignovaně jsem se svezla na pohovku a opřela si hlavu o opěradlo. "Ach jo. Tak jak mám vytáhnout z Wooa doznání?" Zeptala jsem se a stočila pohled na Chana.
"Co kdybys mu řekla pravdu. Že ses omylem dostala do jeho deníku a kousek sis přečetla." Navrhl mi Chan. "To si rovnou můžu vykopat hrob." Vyhrkla jsem ze sebe. "Ale mám v plánu se mu přiznat až on se mi vyzná." Dodala jsem rychle.

Chan se začal smát. Já se na něj překvapeně koukala.

"Nevěš hlavu. Já ti s tím pomůžu." Řekl nakonec, když dostal svůj smích pod kontrolu.
"Opravdu?" Vyjekla jsem nadšeně a poskočila na pohovce. "Copak bych tě mohl nechat ve štichu?" Zeptal se Chan. Já radostně zatleskala a skočila mu kolem krku.

✨ To by continued…✨