Why me?

=9=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Osprchovaná jsem svěže naklusala s ručníkem na vlasech do kuchyně. Teda chtěla jsem ale v poslední chvíli jsem se zastavila a poslouchala rozhovor mezi Wooem a Sanem.

"Měl bys jí to říct." Naléhal San. "Nemůžu." Odporoval Woo.

V tom mi zazvonil mobil. "Sakra." Zaklela jsem šeptem a koukla na displej. Neznámé číslo. Zašla jsem do svého pokoje a přijala hovor.

Me:
"Song, prosím."

"Dobré ráno, Jibin."

Já se zarazila. Ten hlas mi byl povědomý ale nevěděla jsem kam ho zařadit.

Me:
"Dobré ráno, pane neznámý. Mohla bych se optat na vaše ctěné jméno?"

Na druhém konci se ozval smích.

"Tvůj včerejší tanečník."

Me:
"Ach tak. Ahoj Chane. Nepamatuji si, že bych ti dala číslo."

Chan:
"Byl jsem včera natolik okouzlen, že jsem si ho zapomněl od tebe vzít. Zachránil mě dnes ráno San."

Me:
"To je můj skrytý talent."

Chan:
"Naprosto souhlasím a zvu tě na dnešní grilovací párty."

Me:
"Grilovací párty? Přijímám. Kdy a kde?"

Chan:
"Pošlu ti to ve zprávě. Už musím jít. Máme v hotelu trochu fofr."

Me:
"Dobře. Zatím se měj."

Chan:
"Ty taky, ahoj."

A zavěsil. Já si hned uložila jeho číslo do seznamu a vyšla za klukama do kuchyně.
"Kdo to byl?" Zeptal se San s úsměvem. "Ty víš kdo, tak proč se takhle ptáš." Řekla jsem.

"A sakra. Teď to schytám." Pronesl San s úsměvem. "Ale neboj šikovně to svedl na sebe, což se mi líbí." Ujistila jsem ho. "Jo, to on umí. Zmínil se ti o té grilovačce?" Zeptal se San. "Ano zmínil. Další plus pro něj. Zvolil dobrou taktiku." Odpověděla jsem s úsměvem.
"Počkat, já myslel, že dnes budeme doma." Ozval se Woo a podal mi snídani a kafe. Děkovně jsem se na něj usmála a lokla si kávy.

"Vy si buďte ale já jdu na grilovačku." Řekla jsem s úsměvem.
"A to tam chceš jít sama?" Zeptal se mě Woo. "Asi jo. Proč?" Řekla jsem nechápavě.
"To jako půjdeš po tmě celým městem sama?" Zeptal se Wooyoung.
Koukla jsem se na zprávu, ve které jsem měla informace k té grilovačce.
"Tak prý pro mě Chan pošle auto s řidičem, který mě odveze a přiveze." Oznámila jsem mu. "To už zní líp." Pronesl Woo už klidnějším hlasem.

"No já jdu teda do obchodu pro tu zeleninu." Oznámil nám San, líbnul Wooa na tvář a zmizel z kuchyně.

Mě se to Woovovo chování nelíbilo. Proč se tak chová? To má takový strach o mě?

Za Sanem zaklapla klika, já se postavila od pultu a přešla k Woovovi, který stál u kuchyňské linky a něco krájel. "Co je to s tebou?" Zeptala jsem se ho. "Nic. Jen mám o tebe starost, to je všechno." Odpověděl mi.
"Nelži mi, Jungu!" Naléhala jsem na něj. "Včera jsi ošklivě odpálkoval Sana, seděl jsi u baru a lil si do sebe jednoho panáka za druhým a teď máš problém s tím, že jdu na grilovačku s Chanem, který je podle tebe dobrá partie." Řekla jsem na jeden nádech.
"Stalo se něco mezi tebou a Sanem?" Zeptala jsem se, protože Woo mlčel. "Nechci se o tom bavit. Teď ne." Řekl.

"Tak jo." Pronesla jsem a vzala mu nůž z ruky, který jsem položila na linku. Vzala jsem ho za ruce a natočila na sebe.
"Teď mě poslouchej. Ať už budu kdekoliv a s kýmkoliv, vždy tady budu pro tebe a pro Sana. Mám vás oba ráda. Dobře?" Řekla jsem mu.
Kývl na souhlas a já se usmála. "Pojď sem." Řekla jsem s úsměvem a objala ho kolem ramen ale musela jsem si stoupnout na špičky abych ho mohla obejmout.

"Jestli se ještě o centimetr vytáhneš, tak mi už nebudou stačit špičky." Poznamenala jsem s úsměvem do objetí a Woo se začal smát. "Kdyby to šlo, podaroval bych ti pár centimetrů navíc." Dodal s úsměvem ale objal mě pevněji.

"Moment, já chci taky." Ozvalo se za námi a hned na to nás objímaly další ruce. Jednou rukou jsem objala Sana kolem krku.

✨ To by continued…✨