Why me?

=17=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Do rána jsem stihla udělat náramek jak Jinovi tak Lixovi a začala plést pro Hana.
Bylo šest ráno, když jsem to odložila a šla si udělat kávu.

V kuchyni jsem nachystala kávu i Sanovi, protože jsem věděla, že bude každou chvíli vstávat a sobě jsem ji hned zalila.
Sedla jsem si s hrnkem k pultu a pozorovala ten Wooův notebook, který jsem včera neměla otvírat.

"Dobré ráno." Popřál od vchodu San a byl docela překvapený, že mě vidí. "Dobré." Odpověděla jsem mu. "Na lince máš nachystaný hrnek s kávou jen si jí zalij." Oznámila jsem mu tichým hlasem.
"Děkuji." Poděkoval překvapeně a hned tak učinil.

"Jak to, že jsi tak brzo vzhůru?" Zeptal se San a sedl si vedle mě i s kávou.
"Nemohla jsem spát." Odpověděla jsem mu. "To ti Chan stačil poplést hlavu až tak moc?" Rypnul si do mě s úsměvem. "Kdyby Chan ale Woo mi dělá starosti." Pronesla jsem. "Ajéjé. Víš, že o tom nemůžu mluvit." Pronesl San vážně. "Takže ty víš, co s ním je?" Zeptala jsem se ho. "Vím ale to ti musí říct on sám." Řekl a pořádně si mě prohlédl.

"Neodcházela jsi náhodou s jedným copem?" Zeptal se a vzal mezi prsty jeden cop. "Odcházela. Tohle je Hanova práce." Odpověděla jsem mu s úsměvem. "No jo. Deformace z povolání. A jaký byl večer?" Zeptal se při té příležitosti.
"Skvělý. Kluci jsou strašně fajn a jeden na druhého žárlili, když se začal někdo bavit se mnou." Pronesla jsem s úsměvem. "Že by Chan žárlil?" Rypnul si do mě. "Ten taky ale Bin nám předvedl divadlo, u kterého jsme se všichni zasmáli." Odpověděla jsem s úsměvem.
"Tak to si rád poslechnu." Pobídl mě k vyprávění.
Tak jsem mu to vyprávěla a on se začal smát až k nám do kuchyně přivolal ospalého Wooa.

"To se musíš chlamat tak nahlas?" Zeptal se naštvaně Woo a promnul si oko.
San hned vyskočil a přistoupil k němu. Objal ho kolem pasu.
"Promiň zlato ale když Bibi umí tak vtipně vyprávět." Svedl to na mě San. "Jasně nakonec za to můžu já. Už ti nic neřeknu." Řekla jsem uraženě a založila si ruce na prsou.
"To umí ale postřehli jste kolik je hodin?" Zeptal se Woo ospale a sedl si na židli místo Sana.

Opřel si o mé rameno hlavu, já ho objala kolem ramen. "Jak to, že jsi vzhůru tak brzo?" Zeptal se Woo. "Nemohla jsem spát." Odpověděla jsem jemně. Woo zvedl hlavu a podíval se na mě.

"No tak já mizím." Pronesl San a chystal se k odchodu.
Woo hned stočil pohled na Sana. "Už? Tak brzo?" Zeptal se. "Mám ještě na opravu pár diktátů." Vysvětlil mu San s úsměvem a natáhl se přes pult pro polibek, který mu Woo opětovat.

San odešel a Woo ho šel vyprovodit ke dveřím.
Pak se vrátil do kuchyně a zkoumavě si mě prohlížel.
"Proč jsi nemohla spát?" Zeptal se Woo. "To jste si i psali nebo volali celou noc?" Dodal ještě jednu otázku Woo. Kdybych mu řekla pravdu, tak by se zlobil, že jsem mu nakoukla do jeho deníku.

"Ne s Chanem to nemá nic společného. Prostě jsem nemohla usnout a tak jsem pletla náramky." Řekla jsem mu a pokrčila rameny.
"Ty jsi blázen." Zakroutil nad tím s úsměvem hlavou a nalil si džus z lednice do skleničky.

"Včera tě přepadla nostalgie?" Zeptala jsem se ho a pokývala hlavou na jeho notebook. "Tak trochu. Měl bych koupit hard disk a přetáhnout to na něj, než mi dojde místo v notebooku." Poznamenal Woo s úsměvem.
"Dneska to nestihneme ale zítra máme volno, tak bychom se mohli po nějakém mrknout. Přece jen jsou to krásné momenty." Pronesla jsem s úsměvem a Wooovi se rozzářily oči. "To by bylo fajn." Dodal tak nadšeně.

✨ To by continued…✨