Why me?

=44=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Mobilem jsem zavolala Woovovi, jestli má chvilku čas. Řekl, že bude u mě za pět minut a jak řekl tak taky přišel.

Jain se přišla ukázat a musela jsem uznat, že jí ty šaty slušely mnohem víc než mě. "Teda Jain, sluší ti to. Myslím, že Chan se do tebe zamiluje na první pohled." Pochválila jsem.

Začal mi zvonit mobil a na displeji bylo Chanovo jméno. Hned jsem to zvedla.

Me:
"Ano?"

Chan:
"Mluvil jsem teď s otcem a využil toho, že měl dobrou náladu. Evidentně se těší na dnešní večer. A chci se zeptat jestli má Woo nějaký oblek."

Me:
"Právě ho mám vedle sebe, takže se ho můžeš zeptat."

Řekla jsem, letmo líbla Wooa a podala mu mobil.

Woo:
"Ano?...Ahoj Chane,...Jo mám, proč?...Cože?...Ano, rád se připojím...Dobře, díky. Ahoj."

A Woo zavěsil.

"Co ji říkáš?" Zeptala jsem se na názor Wooa aby zhodnotil Jain v těch šatech. "Jain, vypadáš nádherně." Pochválil Woo.
"Bibi, jakto, že jdu tady na ten galavečer?" Zeptal se mě a já se spiklenecky usmála. "Ten úsměv se mi nelíbí." Poznamenala Jain. "Chceš se seznámit s Chanem? Chceš. Šaty máš a za chvíli ti přijdou i boty, takže nediskutuj." Umlčela jsem Jain a stočila pohled na Wooa.
"Dostala jsem bláznivý nápad. Optala jsem se Chana, jak by se mu líbilo, kdyby ho doprovázely dvě krásné dámy ale evidentně je skromnější než jsem si myslela a přizval i tebe." Řekla jsem mu.
"Je šílená, že jo, Woo." Ozvala se Jain. "Ne, Jain. Je prostě geniální." Pronesl Woo s úsměvem a políbil mě.

"A ještě jednu novinku jsem ti chtěla zdělit." Začala jsem. "Poslouchám." Vyzval mě Woo a omotal své ruce kolem mého pasu. "Ta otravná herečka ze včerejška si nejspíš šla na mě stěžovat řediteli." Oznámila jsem mu s úsměvem.
"Cos ji udělala?" Vyhrkl zděšeně Woo.

"Dala ji lekci ale nebojte už si tady nezahraje." Ozvalo se ode dveří a my všichni stočili pohledy na vchod. Ve dveřích od maskérny stál pán středního věku v dobře padnoucím obleku a s úsměvem kráčel k nám.
"Pane řediteli." Vyjekla jsem zděšeně. "Z jejího vyprávění mám dojem, že tahle obálka patří vám, slečno Song." Pronesl pan ředitel a podával mi tu obálku. "Nešli mi o ty peníze, pane řediteli." Pronesla jsem. "Je mi to jasné ale berte to třeba jako odměnu. Té herečky jsem se chtěl zbavit už dlouho ale stále jsem neměl pádný důvod. Díky vám jsem ho už měl." Pronesl ředitel. "A to je taky důvod, proč jsem za vámi přišel." Dodal a usmál se. "Jestli chcete vyhodit Jibin, tak odchazím i já." Vyhrožoval Woo. "Uklidněte se pane Jungu. Nechci ji vyhodit ale poděkovat." Pronesl ředitel. "Kde bych našel tak skvělou maskérku." Poznamenal a pak si všiml Jain. "To je nový kostým?" Zeptal se. "Ne to jsou šaty na dnesní večer. Máme totiž dnes večer večírek." Vysvětlila jsem mu s úsměvem. "Jsou pěkné." Pochválil a Jain se začala červenat. Ředitel stočil pohled na mě. "Tady jsou vaše peníze." Pronesl a podával mi obálku. "Věnuji ty peníze divadlu." Pronesla jsem. "Dobrá, v pondělí se za mnou stavte a sepíšeme darovací smlouvu." Řekl ředitel. "Dobře." Souhlasila jsem s úsměvem, otočil se a odešel.

"Tak teď jsem nepobrala, proč sis nevzala ty peníze?" Zeptala se Jain a ja se usmála. "Protože má odměna je věrnost mého přítele." Pronesla jsem a upřeně se dívala na Wooa. "Takže tys mě testovala?" Zeptal se Woo s úsměvem. "Neplánovaně." Dodala jsem s úsměvem. "Doufám, že mi odpustíš." Žadonila jsem. Odpověděl mi polibkem.
Najednou jsme ucítili na svých ramenou ruce. Podívali jsme se na Jain. "Ach. Dvě krásné hrdličky se našli a teď budou spolu až do konce svých životů. Teda snad." Poznamenala Jain s úsměvem. "Neboj, ty dnes večer taky najdeš svou hrdličku a už teď vím, že tvá hrdlička z tebe bude celá pryč." Povzbuzoval ji s úsměvem Woo.

✨ To by continued...✨

✨Jen takový malý detail, už nám zbývá do konce tohoto příběhu pár kapitol (Reálně s touto kapitolou 4 :)) ale nebojte se mám připravený další příběh. :) Kdo chce vidět obálku? :D✨