Why me?

=38=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Do deseti minut byl Woo vysprchovaný a oblečený v kuchyni. Já popíjela svou kávu u baru. "Jestli mě hodláš takhle budit, tak budu kousat." Vyhrožoval Woo uraženě. "Neměla jsem na výběr a navíc už jsi mě kousl." Pronesla jsem s úsměvem a dala před něj snídani. "Zakousni se do snídaně." Řekla jsem mu. "Tys mě taky kousla ale i tak děkuji za snídani." Řekl a políbil mě.

Po snídani jsme se vydali do kavárny, kde nás jak Jin tak Lix vítali s úsměvem.
"Ale ale. Co to máte na krku?" Rypl si Lix a potutelně se usmíval. "Nepoznáš cucflek?" Zeptala jsem se. "Poznám ale u vás je to neobvyklé." Odpověděl Lix.
"Hele Woo, říkala ti Bibi o těch testech?" Zeptal se Jin. "Jo, říkala. Po třetí hodině tady budu." Řekl Woo. "Paráda. Já jedu taky. Nic se nestane, když zavřeme o půl hodiny dřív." Přidal se Lix. "Dobře. Pak vás odvezu domů, jestli chcete." Nabídl se Woo. "To by bylo super." Pronesl nadšeně Jin a dal před nás na pult dva kelímky s Latté a dva cukry navíc.

"Tak se zatím mějte." Loučili jsme se s klukama a vyšli z kavárny.

"Je od tebe hezké jak jsi jim nabídl odvoz." Pochválila jsem Wooa s úsměvem, než jsme vyjeli. "Tak nemohl bych Jina nechat šlapat dva kilometry po té ztrátě krve." Ohradil se Woo. "I tak je to hezké gesto." Trvala jsem si na své a naklonila se k němu pro polibek.

V divadle už to žilo.
Jain přišla na líčení a hned si všimla toho flíčku na krku. "Doufám, že i Woo má značku." Pronesla s úsměvem po pozdravu. "To víš, že má." Přitákala jsem s úsměvem.
"A dnes máš čas na kávu?" Zeptala se Jain. "Jain, do konce tohoto týdne mám nabitý program. Promiň." Omluvila jsem se ji smutně. Jain nad tím vesele mávla rukou a pronesl: "Jednou se na tu kávu dostaneme."
"To určitě. Znám jednu skvělou kavárnu kousek od divadla, tak třeba v pondělí?" Zeptala jsem se. "Jo tak v pondělí." Odkývala a já ji dolíčila. "Teď jdu navštívit tvého Wooa." Pronesla spiklenecky. "Jain," Oslovila jsem ji s obavou. "Neboj, nelezu nikomu do zelí a navíc čekám na Chana." Ujistila mě a mrkla na mě. Pak se ztratila z maskérny.
"Jo Chan taky." Řekla jsem do prostoru.

Líčila jsem dál herečky a herce. Dnes bylo totiž představení, takže docela frmol ale není to nic co by se nedalo zvládnout.

Líčila jsem zrovna jednu herečku, která začala básnit o kostymérovi, který pracuje v našem divadle.

Jak velká šance je, že zrovna mluví o mém Woovovi? Velká. Woo pracuje na kostýmech spolu s jednou mladou dívkou a jedným mužem staršího věku.

"A jak vypadá?" Zeptala jsem se. Herečka ho začala popisovat a já měla stochutí jí ten make-up narvat do…však víte kam.
"Asi ho pozvu na kafe." Zakončila herečka a začala si pohrávat se svými vlasy. "Myslíte si, že půjde?" Zeptala jsem se ji. "A proč by nešel?" Divila se herečka. "No já nevím, třeba je zadaný nebo není na slečny." Pronesla jsem. "Pokud je zadaný, tak má jeho dívka smůlu. Já ho chci a tečka." Řekla nafoukaně a založila si ruce na prsou. Já měla co dělat abych se udržela klidnou. "Aha, tak to je jiná. Ale ujišťuji vás, že on vás nebude chtít." Poznamenala jsem a dokončila své líčení. "Vsaďte se, že ještě dnes se mnou půjde na kafe." Pronesla vyzívavě herečka. "O co?" Zeptala jsem se ji. "Pokud vyhraju, zaplatíte mi maséra na dvě hodiny a pokud prohraju, tak vám dám zítra dnešní honorář. Platí?" Navrhla herečka.
"Platí." Pronesla jsem po chvíli váhaní a s herečkou jsme si plácly.

✨ To by continued…✨