Proč se to děje?

3.

Adam s Aničkou se vydali z infocentra k pavilonu plazů. Domlouvali zrovna plány na večer, když oba zpozorovali zvláštně se potácející dívku, opírající se o hrazení. "Ta je snad opilá..." konstatovala nevěřícně Anna. V tu chvíli se dívka sesunula k zemi a přestala se hýbat. Adam se k ní okamžitě rozběhl. Anna se rozvážně vydala za ním. Protože bylo dost chladno a ošklivo, byli široko daleko kromě zvířat, jediné živé bytosti. 

Adam si k dívce klekl aby ji zkusil probrat. Nejprve na ní promluvil, ale nic se nedělo. Ani na proplesknutí nijak nereagovala. Zkusil i bolestivé podněty, jako štípnutí, ale nic ji neprobralo. Mezi tím k němu došla Anna: "Co s ní je?" zajímala se. "Nevím, asi zkolabovala, opilá není, to vím jistě." Anna se za tu předešlou větu dost styděla. "Musíme ji vzít do tepla. Zavolej záchranku." nakázal klidně Adam Anně co má udělat. Anna poslechla a pustila se do plnění úkolu. 

Když Adam bral dívku do náručí, všiml si krabičky připnuté k pasu na kalhotách. Okamžitě mu seplo co se stalo. Byla to krabička na sledování glukózy v krvi. "Ani, řekni jim prosím, že má cukrovku, proto zkolabovala." Anča jen přikývla že rozumí a dále mluvila do telefonu. Adam popadl dívku do náručí a vydal se zpět směrem k infocentru. Anča mu byla v patách. 

Když dorazili do infocentra, podržela Adamovi dveře, aby mohl s dívkou v náručí bez problému projít. Hrabalová i Lada se zhrozily když Adama s Annou uviděli. Adam je však začal okamžitě úkolovat. "Lado prosím tě dej mi kostku cukru nebo něco takového. Ani, pojď mi s ní pomoct." Lada se rychle vzpamatovala a začala hledat cukr. Adam dívku položil na zem, sundal si bundu a  dal jí pod ní. Anna si bundu také okamžitě svlékla a podložila s ní dívce hlavu. Stále přijímala pokyny od záchranářů, ale nemusela je nikomu říkat,  protože Adam přesně věděl co dělat. 

V infocentru naštěstí nebyli žádní návštěvníci, takže byli ušetřeni zbytečných čumilů. Lada donesla konečně Adamovi cukr: "Kostkový nemám..." S těmi slovy mu podala hrst sáčků cukru, který dává lidem ke kávě. "Dík." řekl rychle Adam a vzal od ní cukry bez toho aby se na ni podíval. Okamžitě jeden sáček roztrhl, nasypal obsah dívce do pusy a nechal ho samovolně rozpouštět. Všichni okolo Adama byli nervózní a tak si neodvažovali promluvit ani slovo. Anču absolutně Adam fascinoval, s jakou lehkostí a klidem vše provádí. 

Po osmi minutách se konečně dostavili záchranáři. Přijíždějící sanitka způsobila, že se paní ředitelka okamžitě vydala zjišťovat, co se děje. Jakmile však vstoupila na pavlač v infocentru jí bylo vše více méně jasné. Dívka se stále neprobrala, tak se o ní snažili záchranáři něco zjistit alespoň od Adama a Sid. "Nevíte jak se to stalo, nebo alespoň jak se slečna jmenuje?" "Bohužel ne." Odpověděl s opravdovou lítostí  Adam. Sid v tu chvíli došlo, že s sebou dívka nemá žádnou kabelku ani batoh, což bylo u člověka s takovouhle formou cukrovky přinejmenším zvláštní. "Neměla u sebe ani žádnou tašku, nic, když jsme ji našli." Záchranáři ještě zkusili jestli nemá náhodou doklady v kapsách, ale nic nenašli. Dívka byla stabilizována, ale pořád nepřišla k sobě, tak se s ní zdravotníci vydali do nemocnice. 

Jakmile se za nimi zavřeli dveře, všichni v infocentru se znatelně uvolnili.