Proč se to děje?

23.

Cestou z nemocnice se Adam stavil na poště vyzvednout dopis. Odtud se vydal zase zpět do zoo. Ačkoliv věděl, že Anička je mimo ohrožení života, stále by nebyl ve svém bytě v pohodě. Když dorazil do zoo šel oznámit paní ředitelce, že je zpět a jde pracovat. 

Poté se vydal rovnou do pavilonu plazů. Když vešel do zázemí, čekal tam na něj nejen děda, ale i Alena a Eliška. "Ahoj." pozdravil zaraženě Adam. "Ahoj." pozdravili ho ostatní sborově. "Tak jak je na tom?" zeptala se bez okolků Eliška. "Je vzhůru, mimo ohrožení života, ale je strašně slabá. Chviličku jsem s ní mluvil, ale hned usnula." "To jsme rádi." vyjádřil pan Hruška myšlenky všech v místnosti. "Já mizím. Mám ještě práci." omluvila se Eliška a zmizela pryč z pavilonu. Alena si všimla obálky kterou Adam svíral v ruce: "To je...?" "Jo. Předvolání k soudu. Za čtrnáct dní." "A už máš nějakého právníka?" ptala se Alena dál. 

Adam chtěl odpovědět, že ještě ne, ale v zázemí se znovu zjevil Eduard. "Má." odpověděl na Aleninu otázku. "Adame za hodinu máme schůzku u doktora Veselého. Ten vám pomůže." Adam byl zaskočený: "Máme?" "Snad jsem vám slíbil, že vám pomůžu, ne? Vemte prosím záznamy, které ste dávali policii a pojedeme." Eduard  Adama opravdu zaskočil. Věděl, že mu chce Eduard pomoc, ale ne až tak moc. Po vzpamatování se odpověděl: "Jo, jen to musím vyžádat u paní ředitelky." "Tak běž, já tvojí práci dodělám." podpořil Adama děda. Adam se tedy vydal znovu do ředitelny.

"Dobrý den ještě jednou paní ředitelko." pozdravil Adam. "Mohl bych si vzít na zbytek dneška volno? A taky bych potřeboval kopie záznamů, co jste dávali policii." S první částí prosby paní ředitelka neměla problém, ale tu druhou část přinejmenším nechápala: "Volno si vemte, to je bez problémů, ale vysvětlete mi prosím, k čemu potřebujete ty záznamy." Adam se dal nerad do vysvětlování. Když skončil, paní ředitelka mu splnila i druhou část prosby. Nakonec se s Adamem rozloučila se slovy: "Doufám, že všechno dobře dopadne." Adam se jen usmál a vydal se najít pana Novotného. 

Netrvalo mu to dlouho, protože ho našel i s dědou, jak popíjí kávu v infocentru. "Mám ty záznamy." oznámil bez váhání Adam. "Skvěle. Tak pojedeme?" zeptal se na to Eduard. Adam přikývl: "Pojedeme." Oba se rozloučili s panem Hruškou a vydali se na parkoviště před zoo, kde nastoupili do Eduardova auta. 

Adam s Eduardem celou cestu rozebírali, jak se co stalo, ale o Sid nepadlo jediné slovo. Oba se nechtěli navzájem zraňovat zmínkou o ní. Před budovu, kde sídlil advokát Veselý dorazili asi za patnáct minut. Vydali se rovnou za ním. Když vstoupili, Adam uviděl mile vyhlížejícího staršího pána. Pozdravili se a dali se do vymýšlení, jak by ze všeho mohli Adama dostat.