Proč se to děje?

33.

Další den se Anička společně s Adamem vydali do práce. Byli jeden za druhého šťastní. Když došli do pavilonu plazů, hned se pustili do práce, protože poslední dobou se práce nahromadila. Nejprve nakrmili všechny hladové krky, poté se dali do uklízení v expozici a práci před obědovou pauzou zakončili čištěním terárií.

Po nabytém dopoledni se chtěli vydat na společný oběd, kde by si trochu odpočinuli. V tom do zázemí vešel pan Hruška: "Zdravím vás." Jeho hlas nezněl ale tak vesele jak jindy. Adam si toho okamžitě všiml. "Ahoj. Stalo se něco?" "Paní  ředitelka s tebou potřebuje nutně mluvit." oznámil svému vnukovi pan Hruška. "A co je na tom špatného?" nechápal Adam. "Uvidíš." Adam začínal být z dědy nervózní. Dal se s ním na odchod. "Počkejte půjdu s vámi." řekla rychle Anna a vydala se za nimi.

Cestou do infocentra neřekl nikdo ani slovo. Až tam Adam promluvil: "Ani, počkej tu na mě." Potom s dědou začali stoupat po schodech ke kancelářím. Anna se za nimi dívala. Objednala si kávu a posadila se na židli k jednomu ze stolků. Čekala.

Mezi tím na Adam v kanceláři paní ředitelky čekalo nemilé překvapení. Nebyla tam jen ona, ale i Albert Polák a dokonce i starosta Bavor. Adamovi to nedávalo žádný smysl. "Dobrý den." málem zapomněl i pozdravit jak moc byl vyvedený z míry. Pan Hruška do kanceláře vstoupil také. "Posaďte se prosím." vyzvala oba Hrušky paní ředitelka. Starosta se na ně úlisně usmál a řekl: "Já vás dlouho nezdržím. Pouze jsem vám přišel oznámit, že jsme rozhodli o vašem propuštění, Adame Hruško." Albert se začal potěšeně šklebit. Paní ředitelka byla zaskočená: "Rozhodování o personálu zoo je plně v mé kompetenci pokud vím." Bavor ji okamžitě opáčil: "Ano. Pokud se ale nejedná o lidi ohrožující zdraví návštěvníků svým nekontrolovatelným jednáním, již s kriminální minulostí a nemocí znemožňující vykonávání tak těžké a důležité práce. Je to vlastně v zájmu draví nás i jeho." Albert ani starosta se nepřestávali šibalsky usmívat.

Adam měl co dělat aby se ovládl. I jeho děda nebyl daleko od výbuchu. Pokud by se tomu tak stalo, jen by potvrdili slova starosty. To opravdu nepotřebovali. Bavor po chvilce ještě pokračoval, když vytáhl z desek položených před ním nějaké papíry a položil je paní ředitelce na stůl: "Tady máte rozhodnutí kontrolních orgánů. Pokud tak neučiníte, bude to v rozporu s vaší pracovní smlouvou." Po té se starosta i s Albertem zvedli a pyšně odpochodovali z kanceláře. 

Teprve teď se Adam zmohl promluvit. "Takže tu končím?" Ředitelka mu nemohla odpovědět jinak než že tomu tak bohužel je. Prudce vstal a vydal se pryč z kanceláře. Děda s paní ředitelkou se za ním jen smutně koukali. I panu Hruškovi bylo jasné, že se s tím nedá nic dělat. 

Adam seběhl schody a běžel pryč z infocentra. Když ho zaregistrovala Anna, která na něho čekala, bylo ji jasné že se nestalo nic dobrého. Starosta byl ještě u Alberta v kanceláři, tak neměla o ničem ani tušení. Rozeběhla se za Adamem a volala na něho: "Adame! Stůj! Zastav!" Adam jako by ji neposlouchal. Možná ji opravdu neslyšel. Anna mu nestačila, navíc námaha způsobená během přiměla ke slovu zašitou ránu v břiše. Musela zpomalit, aby zklidnila dech a počkala až přejde ostrá bolest.