Proč se to děje?

4.

Jakmile se za nimi zavřeli dveře, všichni v infocentru se znatelně uvolnili. Adam na Aničce viděl, že je z téhle události rozhozená, tak se ji rozhodl uklidnit objetím. Anna se v jeho objetí opravdu znatelně uklidnila. To mělo za výsledek, že začala nahlas přemýšlet: " Adame?" "Ano?" " To, že ta holka neměla batoh ani kabelku je trochu divný, ne?" Adam nad tím začal přemýšlet až teď: "No, vlastně jo." odpověděl stručně. "Hele, a není možný aby jí ho taky někdo ukradl?" 

To už zaslechla i paní ředitelka scházející po schodech. "Tak teoreticky ano. Myslíš, že jde o toho zloděje jak o něm mluvila Alena?" "Přesně tak." přitakala Anna. Do rozhovoru se přidala paní ředitelka: "Snažíme se toho zloděje chytit, ale není nikde na kamerách. Skoro jako by zoo znal a věděl kde kamery jsou a jak se jim vyhnout..." "Tak to musíme zkusit znovu..." řekl Adam k ředitelce. Ta byla z celé situace velice špatná. "Už teď máme problém u ostrahy, protože je málo lidí. A..." trochu se zasekla. "...nemohla bych Adame poprosit vás? Že byste se zatím jen třeba podíval na záznamy z kamer. Něco by tam přeci jen mohlo být." ředitelka měla v hlase naději. "Samozřejmě, že pomůžu. Už jsem to říkal Aleně. A Sid v pavilonu zvládá spoustu věcí sama, tak to opravdu nebude problém." Na Adamovi bylo znát odhodlání jakkoliv pomoc. "Jo, zvládneme to." přitakala Anča. "Dobře, tak já poprosím někoho z ostrahy aby vám poslal záznamy. A děkuju vám oběma za to děvče." paní ředitelka se na přítomné usmála a vydala nazpět do kanceláře.

Anča s Adamem se vydali do pavilonu plazů dodělat dněšní práci. "Cítím se strašně za to, co jsem řekla o té holce bez jakýchkoliv důvodů." Annu ta její věta opravdu moc mrzela a nedala jí klid. Šla přitisklá na bok Adama. Ten měl přes její rameno přehozenou svou ruku. Po téhle větě si ji přitiskl ještě víc k sobě. "Neřeš to. Občas člověk prostě rychleji mluví než myslí." V hlase Adama bylo znát žertování. Sid to trošku taky pobavilo, ale i tak se na oko uraženě zeptala: "Takže já jako rychlejc mluvím než myslím, jo?" "Občas jo." odpověděl s úsměvem Adam. 

V tu chvilku si Anča všimla bloku, ležícího na lavičce a několika tužek rozsypaných po zemi. "Počkej." s cuknutím zastavila Adama a vydala se k lavičce. Blok byl otevřený na stránce s kresbou jednoho z venkovních výběhů v zoo. Ta kresba byla opravdu povedená. Anču přemohla zvědavost, vzala blok do ruky a začala jím listovat. Byla v něm spousta kreseb, a spousta z nich byla ze zoo. Byly opravdu nádherné. Adam koukal Anně přes rameno a pronesl: "Fíha, to je fakt pěkný." "Viď." potvrdila Sid stručně. S tím podala blok Adamovi a pustila se do sbírání tužek válejících se po zemi. Poté se už konečně dostali do zázemí pavilonu plazů. 

Za chvíli byla práce hotová a tak se dal Adam do prohlížení kamerových záznamů. Sid stále obdivovala kresby v bloku. Po nějaké době si u jedné z kreseb všimla i podpisu Anna Tichá. Zkusila si jméno najít na internetu. Objevila spoustu fotek kreseb se stejným podpisem a dokonce i sociální sítě. Když je rozklikla spatřila stejnou dívku, jako kterou před chvílí odvezla sanitka. Byla to stoprocentně ona.

"Adame?" když zvedla hlavu uviděla Adama s otevřenou pusou jakoby zrovna chtěl něco říct. Anna na nic nečekala, vstala, a vydala se k Adamovi ukázat mu co zjistila. "Podívej, to je ta holka. Jmenuje se Anna Tichá." Adam se pečlivě na fotky podíval. "Nojo. Je to tak. Mimochodem, právě jsem tě chtěl poprosit aby jsi se podívala do toho bloku jestli tam není podpis. Našel jsem jí na kamerách, jak si do něho kreslí." "Super. Tak můžeme dát vědět do nemocnice, že víme alespoň jméno." Adam přikývl a vrátil se k prohlížení záznamů. Anča vše nejprve oznámila paní ředitelce, ta jí řekla, že do nemocnice zavolá a že jim děkuje.