Proč se to děje?

21.

Týden uběhl jako voda. Adam v zoo prakticky bydlel a domů šel, jen když bylo potřeba obstarat hady u něho v bytě. Bez Aničky nebyl schopný tam být déle než bylo nutné. Přespával v pavilonu plazů na karimatce ve spacáku. Jeho dědovi se to vůbec nelíbilo, ale s Adamem nehnul. 

Aničky rodiče se domluvili s Tes a dočasně bydleli v jejím pokoji, než si najdou něco, kam se přestěhují. 

Adam zrovna dělal svoji práci, když za ním přišel děda. "Ahoj Adame. Ve schránce jsi měl výzvu k vyzvednutí dopisu určeného do vlastních rukou." podával mu děda lístek. "Polož to prosím na stůl, to nebude nic důležitého." odpověděl klidně Adam. "Se zeleným pruhem?" pan Hruška moc dobře věděl, že zelený pruh může znamenat spoustu věcí, ale málo kdy dobrých. 

Adamovi došlo co se nachází v obálce uložené na poště. Také si uvědomil, že to dědovi ještě neřekl. "Dědo, jak jsem zmlátil toho zloděje, obvinili mě z ublížení na zdraví." řekl to narovinu. "To snad ne." hlesl pan Hruška a posadil se na židli. Adam s tím byl smířený: "Ber to tak, že mě mohli obvinit i z jiných věcí." "Jako třeba?" zajímal se pan Hruška. "Jako třeba neposkytnutí první pomoci."  "Tobě to je snad i jedno." pan Hruška začínal být na Adama rozčílený. "Jedno mi to rozhodně není. Jen jsem s tím soudem smířenej." "Snad nejsi smířený i s tím, že můžeš skončit ve vězení?!" Adamův děda byl vytočený. 

"Kdo může skončit ve vězení?" s touto otázkou do zázemí vstoupil pan Novotný. Adam o něm ani celé rodině Novotných celý týden neslyšel, kromě toho, že se přesunuly do bytu Aničky a Tes, a tak byl překvapený z jeho příchodu. "Já." přiznal Adam. "A proč?" nechápal pan Novotný. "Za napadení toho zloděje." "Tak se postaráme, abyste tam neskončil Adame. Jen se o tom teda nesmí dozvědět moje matka." odpověděl na to Eduard. "Ale.." Adam chtěl něco namítnout, ale Eduard ho nenechal: "Vy jste zachránil naši dceru několikrát, proč bych neměl jednou pomoct já vám." Všichni v místnosti se na sebe pousmáli. "A propos, přišel jsem vám hlavně říct, že Sid se před chvílí vzbudila. Můžete za ní jít. Je to domluvené." "Děkuju mockrát." poděkoval Adam popadl bundu a rozeběhl se směrem k ředitelně. "Ach ta láska." povzdechli si Eduard s panem Hruškou. 

Ředitelka Adamovi bez problémů vyhověla žádosti o uvolnění z práce a také ho poprosila, zda by mohl Aničce vyřídit brzké uzdravení od ní i celé zoo. Adam souhlasil. Hned poté se vydal na cestu do nemocnice. Nemohl se dočkat až Aničku uvidí.