Proč se to děje?

24.

Adam pravidelně navštěvoval Aničku v nemocnici. Den ode dne vypadala lépe. Po pár dnech ji i přeložili na normální pokoj. Kromě Adam jí chodili navštěvovat i její rodiče s Edem. Jen její babička se tam nikdy neukázala. To Sid mrzelo. Sice byli rozhádané, ale to, že leží v nemocnici, jí přišlo jako důvod kvůli kterému by se přeci jen mohla alespoň ukázat. Adam ani rodiče jí nechtěli zatěžovat dalšími starostmi a tak když se jich Sid ptala proč se babička ani jednou nedostavila na návštěvu, svedli to na spoustu práce, kterou musí jako zodpovědná hlava firmy udělat. Anna prozatím nevěděla, že její rodiče dočasně žili v jejím bytě a že se přestěhovali na druhý konec města.

Z úplně stejného důvodu jí Adam nechtěl říkat o soudu který ho v blízké době čeká. Věděl ale, že pokud jí o tom neřekne on a dozví se to od někoho jiného, bude na něj naštvaná.

Adam byl opět na návštěvě u Aničky. Smáli se spolu, ale ona vycítila Adamovu nervozitu. "Děje se něco?" zeptala se když se dosmáli. Tím Anička vyřešila dilema, kdy jí Adam o soudu řekne. "Vlastně bohužel ano." Adamovo přiznání reality znělo opravdu vážně. Anička se bez přemýšlení zeptala: "Ty se chceš rozejít?" Adama zabolelo jen to, že jí taková věc vůbec napadla. "Ne, to opravdu nechci. Ale jde o velmi vážnou věc." Adamova vážnost a kamenná tvář Anču vyloženě děsila. "Jak jsem zmlátil toho zloděje, tak mě obvinili z ublížení na zdraví." Anička tomu nerozuměla: "Ale vždyť jsi ho jen zadržel. Možná i zabránil tomu, aby mě bodnul vícekrát." Aničce došlo proč se jí ptala policie na věci týkající se Adama. Věci, které by je jinak neměli zajímat. "Na možná se tady nehraje. Navíc, já ho jen nezadržel, ale opravdu hodně zmlátil..." musel Adam chvilku přestat mluvit protože opět pocítil silnou zodpovědnost za to, že je Anička v nemocnici, "...a tobě jsem nijak nepomohl. To Alena tě začala ošetřovat. Díky ní jsi tam nevykrvácela. Já tam jen stál a tupě na vás zíral." "Ale já to vidím jinak." odporovala mu Anička. Seděla na posteli proti němu, tak jí nedělalo problém přitáhnout si Adamův obličej blíž ke svému a políbit ho. Adam jí polibek oplácel.

Když se od sebe odtáhli, Anička Adama šokovala větou, kterou řekla: "Chci a budu svědčit u tvého soudu." Adam okamžitě protestoval: "Soud je za čtyři dny. Ty budeš pořád v nemocnici." Anna ho přerušila: "Adame. Já se tě neptám, ale oznamuji ti to. Prostě budu svědčit. Navíc po zítřejších kontrolách by mě měli pustit domů." Adam netušil jak reagovat. Měl radost, že Anička půjde domů. Zároveň měl však špatný pocit z toho, že chce svědčit.

Nakonec se ale rozhodl pro souhlas: "Dobře. Domluvím to s doktorem Veselým. Ale pod podmínkou, že až tě pustí, necháš mě se o tebe postarat." Aničku zaujalo jméno Adamová právníka: "Souhlasím. Jen mě zajímá - tvůj právník je ten tátův právník?" "No, je. Tvůj táta se mi rozhodl pomoct." Anička z toho byla překvapená, ale byla ráda. Poté si ještě s Adamem dobu povídala a domluvili se, že pokud jí budou zítra pouštět, zavolá Adamovi a on ji vyzvedne.