Proč se to děje?

26.

Adam vynesl Sid tašku až ke dveřím jejího bytu. Tam si teprve uvědomil, že ho Anička úplně nestíhá. Tak se jí vydal naproti. Za chůze na ní zavolal: "Ani? Jsi v pořádku?" Po chvilce se mu donesla zadýchaná odpověď: "Jo. Jen kvůli tomu ležení jsem trochu z formy." Jen co dozněla věta se z poza rohu vynořila zadýchaná Anča. "Musím se dát trochu do kupy. Takhle v zoo nenakrmím ani žirafy." povzdychla si Anička. "Ty by jsi, podle mě, teď neměla dělat nic těžkého. Nechceš aby ti ruply ty stehy." Adam Aničku zaskočil. Přesně stejnou věc jí totiž říkal i doktor. "Ano, teď nic těžkého dělat nebudu, neboj." ujistila ho. 

Pak už se konečně dostala ke dveřím a odemkla. Zula si boty a vydala se uvařit si čaj. "Adame chceš čaj, nebo kafe?" zeptala se od kuchyňské linky Anna. "Docela bych si dal kafe jestli můžu poprosit." "Ty můžeš všechno." odpověděla mu s láskou v hlase Anička. Když otevřela skříňku, kde se běžně nacházelo pár krabiček čaje a jeden druh kávy, čekalo ji překvapení. Skříňka doslova přetékala rozmanitými druhy čajů, ale i několika druhy kávy. Aničku to zaskočila, ale pak si řekla, že Tes asi byla nakupovat, a nevěděla co má koupit nebo něco takového. 

Sobě dala uvařit klidnící bylinkový čaj a Adamovi černou kávu. Když oboje zalila horkou vodou, pocítila hlad. Po otevření lednice se nestačila divit. Lednice byla přeplněná nejrůznějšími pomazánkami a lahůdkami. To už bylo Aničce hodně divné a bylo jí jasné, že za tím není Tes. "Adame? To ty?" zeptala se a ukázala na otevřenou lednici. "Ne. I kdybych chtěl, nemám klíče. A ne, Alena mi s tím taky nepomohla." Docvaklo mu však čí práce to je. Nechtěl aby byla Sid, až zjistí definitivní rozkol i mezi její babičkou a rodiči, smutná. Tomu se ale nedalo tak úplně zabránit. "Tak čí to je práce? A neříkej, že Tes." Adam neměl na vybranou a musel říct pravdu: "Víš, když jsi byla v nemocnici, tví rodiče se rozhádali s tvojí babičkou. Nedokázali už být ani pod jednou střechou, a tak se domluvili s Tes, že dočasně přebydou tady. Teď už mají nový byt, a tam se přestěhovali. No a tohle asi prostě nakoupily, aby ti nic nechybělo až tě propustí z nemocnice." Aničce se zračila ve tváři hluboká lítost. Po malé odmlce se zeptala: "A zase se pohádali kvůli mě, co?" Adam nechtěl lhát, ale ani odpovídat, tak se na ní pouze lítostivě usmál. 

Aničce se po tvářích začínali koulet slzy. Adam na nic nečekal, přisunul si k Aničce blíž židli a setřel jí z tváře první slzy. Pak jí donutil aby se mu podívala do očí. "Aničko. Chci aby jsi věděla, že ať se stane cokoliv, ať se tvá babička pokusí o cokoliv, budu tě vždycky milovat a neopustím tě." Anna neměla pro tohle vyznání lásky slov, a tak Adama jen vášnivě políbila. Ten jí polibky vřele oplácel. 

Po uklidnění své chmurné nálady se Sid rozhodla zavolat Viky, aby jí konečně pozdravila. V nemocnici na to neměla ani pomyšlení. Viky byla šťastná, že se jí konečně její kamarádka ozvala. Povídali si snad celé odpoledne. Navečer do bytu dorazila Tes. Ta byla taky moc ráda, že je Sid konečně doma a v pořádku. Na oslavu tak hezkého dne se Anča, Adam a Tes rozhodli jít k Markovi a Vojtovi do baru. I kluci byli moc rádi, že konečně Sid vidí.