Proč se to děje?

29.

Alena nemusela Aničku hledat dlouho. Našla jí sedět na lavičce naproti dveřím do Adamova pokoje. Anna seděla s tváří zabořenou do svých dlaní, lokty opírala o kolena. Alena si nebyla jistá jestli Anička nebrečí ale i tak na ní promluvila: "Nic si z něho nedělej. To je prostě Adam." Anička se na ni podívala a řekla: "No právě. Vždycky to vypadá, že mi konečně ve všem věří, a pak se stane něco takového." Sid sice nebrečela, ale neměla k tomu daleko. 

Alena se posadila na lavičku vedle Anny. "Víš, že to měl v životě těžký. A je myslím pochopitelný proč má problém někomu důvěřovat." "Ale tobě plně důvěřuje. Zatímco mě, jeho holce, není schopný věřit." Anča zněla hodně zoufale. Aleně jí bylo líto. "To, že věří mě je úplně něco jiného. Tobě taky věří, ale občas to prostě není jednoduché." Anička přikývla, že jí rozumí. Chtěla vstát a jít zpátky za Adamem, přišla ale sestra a poslala je s Alenou pryč, protože návštěvy skončili.

Sid se vydala do bytu, kde bydlela s Tes. "Ahoj." pozdravila, když vešla do bytu. "Ahoj. Já myslela, že slavíte, když jsi se tak dlouho neukázala." poznamenala Tes pohotově. Neunikl jí ale Anči smutný obličej. "Co se stalo? Poslali ho do vězení?" vyptávala se zvědavě. "Ne neposlali. Ale vrátila se mu zase malárie, a tak u soudu zkolaboval. Teď je v nemocnici. A v podstatě mě osočil, že tam je kvůli mě." shrnula události dne Sid. "On má malárii?" zpracovávala Tes novou informaci. Anna přikývla na souhlas. Pak se Tes ptala jak by mohla Anna za to, že je v nemocnici, a Anna jí to vysvětlila. 

"Tak ten je teda dobrej." konstatovala na konec vypravování Tes. "Alespoň by si to měl nechat vysvětlit." pokračovala. "On by si třeba i potom nechal něco vysvětlit, ale vyhodila nás ta sestra." doplnila poslední informaci Sid. V tom jí začal zvonit telefon. Volal jí táta. "Ahoj tati." pozdravila svého otce. "Ahoj Sid. Tak jak je Adamovi?" "Je mu docela dobře." Sid odpovídala co nejstručněji, aby si Eduard nevšiml na hlase, že se něco stalo. "To jsem rád. Pan Veselý vymyslel, jak Adam do vězení nebude muset v každém případě." Sid to zaujalo: "Jak by to šlo?" "Ta malárie má silné ataky, a tak by se to dalo uhrát na zdravotní důvody." Anně bylo jasné, že by na tohle Adam nepřistoupil. "Můžete se ho na to zkusit zeptat, ale on nepřizná veřejně že je nemocný." "A proč?" nechápal Eduard. "Protože by tím dával jen munici nepřátelům, kteří se ho chtějí v zoo zbavit. " To Eduard částečně chápal. "No tak my si sním promluvíme a uvidíme. Dobrou noc." rozloučil se. "Dobrou." ukončila Sid telefonát. 

Poté snědla něco málo k večeři, chvíli si povídala s Tes a pak už se šla zachumlat do postele. Měla všeho po celém dni až po krk. To jí umožnilo velice rychle usnout tvrdým spánkem.