Proč se to děje?

12.

Výslech Adama byl velice zdlouhavý. Strávil tam snad dvě a půl hodiny. Byl z toho velice vyčerpaný a hlavně potřeboval vědět jak na tom je Anička. Když už se Břéťa chystal Adama z výslechu propustit, objevil se ve dveřích nějaký policista, který naznačoval, že potřebuje s Břéťou něco probrat. "Omluvte mě na chvíli." řekl zdvořile a zmizel s kolegou za dveřmi.

Vrátil se asi po deseti minutách. Vypadal velice vážně. "Adame, na rovinu jste se mi přizna, že jste se do toho chlapa pustil vy, a to je pro Vás polehčující okolnost. Bohužel Vás i tak budeme muset obvinit z těžkého ublížení na zdraví." Adam absolutně neukazoval žádné emoce: "Takže si mě tu necháte ve vazbě?" "Pokud mi slíbíte, že nikam nebudete utíkat a vyvádět jiné hlouposti, tak ne." Břéťa se trochu pousmál. Pak Adama propustil: "Tak běžte. Jen prosím buďte k dispozici." "Samozřejmě. Nashledanou." potvrdil Adam a vydal se ke dveřím. Břéťa už jen na pozdrav pokynul hlavou.

Když vyšel Adam ven, čekal tam na něho děda s Alenou. "Tak jdem?" zeptal se jich Adam. "Jdem." potvrdil děda a vydali se na odchod.

"Volal někdo Aničky rodičům?" zajímal se Adam. Děda mu dal kladnou odpověď: "Ano. Paní ředitelka jim volala." "A můžeme jet do nemocnice?"zeptal se po chvilce ticha znovu Adam. "Aleno, mohla byste tam prosím sjet s Adamem? Já bych za něho dodělal práci v pavilonu..." obrátil se bez dlouhého rozmýšlení pan Hruška na Alenu. "Samozřejmě." Pousmála se směrem k panu Hruškovi Alena.

Když se Alena a Adam rozloučili s panem Hruškou, tak si Alena do Adama rýpla: "Tak pojď ty náš kriminálníku." V Adamovi hrklo. Že by jim to někdo řekl? Nebo Alena něco tušila? Když si Alena všimla jeho strnutí zarazila se. "To byl vtip Hrušáku." Adam to potřeboval někomu říct a v tuhle chvíli byla nejvhodnější osobou právě Alena. "No, ono to je pravda..." začal opatrně Adam. Alena ho nechápala: "Co je pravda? Že jsi kriminálník? To že jsi kvůli člověku, který není lepší na nic jiného, než na čištění bot, jsi vyfasoval vězení a podmínku, není tvoje vina..." chtěla pokračovat, ale Adam jí to nedovolil: "Ale já teď budu obviněnej znovu. Z toho co jsem udělal v zoo."

Aleně trvalo notnou chvíli než jí došlo co říká. "No to si snad děláš sra... Ne, oni si z tebe určitě dělaj srandu." při tom Alena kroutila nevěřícně hlavou, jak se to pokoušela pobrat. "Nikdo si srandu nedělá. Udělal jsem co jsem udělal. Když jsem viděl ten nůž v Aničky břiše..." Adam se musel odmlčet aby z té vzpomínky zahnal slzy "...byl jsem úplně nepříčetnej. Vždyť jsi mě sama viděla. Hlavně to prosím tě zatím nikomu neříkej. Kdyby se to dozvěděli nespravní lidé..." "Byl by problém." doplnila ho Alena. Adam se na ní smutně pousmál. "Tak jdem za Aničkou." zavelela po chvíli ticha Alena. Společně se tedy vydali do nemocnice.