Proč se to děje?

16.

Ráno se Adam vzbudil se šílenou bolestí hlavy. Celý včerejšek měl jako v mlze a tak si myslel, že to byl jen zlý sen. Podle vůně povlečení poznal, že leží v posteli v bytě Sid. Otočil se na polovinu postele kde by se měla nacházet Anička, ta tam však nebyla. Adamovi došlo, že se včerejšek opravdu stal. 

Najednou se začalo bytem rozléhat řinčení zvonku. Tes byla v kuchyni a připravovala snídani. "Kdo sem leze v tuhle dobu." zanadávala si po cestě ke dveřím. Když dveře otevřela, žena která za nimi stála na ní rovnou vybalila: "Je tu Adam?" Tes nebyla ranní ptáče a tak byla dost zpruzelá. Musela ale vstávat do práce. "Dobré ráno." dala si záležet na své artikulaci, aby žena pochopila, že ani nepozdravila. "Omlouvám se. Dobré ráno. Je tu?" Byla to Alena. Od včerejšího úprku z nemocnice hledala Adama po všech čertech. "A vy jste?" ptala se na oplátku Tes. "Alena. S Adamem jsem byli spolu v armádě a teď pracuju v zoo u ostrahy." vysypala ze sebe stručně Alena a doufala že jí konečně tes na její dotaz odpoví. Taky že ano: "Je v zadním pokoji. Ale myslím, že mu dneska nebude dvakrát nejlíp." 

Alena se vydala rovnou do pokoje kde opravdu našla Adama, který ležel šikmo přes postel a vypadal děsivě. "Adame! Od včerejška tě s dědou hledáme jak blázni. Měli jsme o tebe strach." Adamovi to bylo ale úplně jedno. Zajímala ho jen jedna jediná věc. "Žije?" zeptal se se strachem z následují odpovědi. "Ano, žije." Adamovi se alespoň trochu ulevilo. V tu chvíli se mu ale udělalo zle ze včerejšího alkoholu. Jen tak tak se stihl přehnout přes okraj postele aby to neskončilo na ní. Tohle Adam neznal. Ještě nikdy se neopil natolik aby mu bylo špatně. "Prosím vás máte tu někde kýbl a hadr?" zeptala se Alena Tes stojící ve dveřích. Ta přikývla a dala se do hledání. 

Po odklizení téhle kalamitní situace se Adamovi udělalo líp a to natolik, že se chtěl vydat do práce. Alena na něho okamžitě vystartovala: "Kam jdeš?" "Snad do práce, ne?" odpověděl jí bez emocí Adam. Alena byla už ale domluvená s panem Hruškou, že on se postará o pavilon a ona najde Adama. "O pavilon se postará tvůj děda. Jediné co, tak můžeme jet k tobě domů a nebo do nemocnice." Adama při zmínce o nemocnici bodlo u srdce. "Sidonie zařídila, že mě k Sid nepustí a po včerejšku k ní asi nepustí nikoho, takže volím můj byt. Tady nevydržím." Alena se na něho jen lítostivě pousmála. V tom se ozvala Tes: "Mizím do práce, kdyby ste se něco nového dozvěděli o Anně, tak mi prosím dejte taky vědět. Ahoj." S tím za sebou zavřela dveře a odešla do práce. "Tak my asi taky půjdem." řekl Adam k Aleně, posbíral a obul si boty, které z něho včera stáhli a odešli z bytu.