Proč se to děje?

38.

Od promluvy Adama a Sidonie uběhl týden. Sid zase chodila do práce. Stále pracovala v pavilonu plazů a stále sama. Nebyl nikdo, kdo by jí mohl alespoň trochu vypomoct. Občas se tam sice objevil pan Hruška nebo Anežka s Petrou, ale ani s jejich pomocí nezvládala Anna všechnu práci. Často musela v zoo zůstávat přesčas až do pozdních večerních hodin a domů přicházela značně vyčerpaná.

Zrovna dnešek byl jedním ze dnů kdy pan Hruška přišel Anně na pomoc. "Dobré ráno." pozdravil vřele Anču. Ta odpověděla velmi unaveným hlasem: "Dobré ráno." "Prosím vás Aničko, paní ředitelka mě prosila ať se zeptám, jestli byste se u ní nemohla stavit. Je to prý docela naléhavé." Anna jen panu Hruškovi přikývla a vydala se do infocentra a následně do kanceláře paní ředitelky.

Zaklepala na dveře a čekala na vyzvání aby vstoupila. To se po chvilce dostavilo. Vstoupila. "Dobrý den paní ředitelko, prý..." v tom se ale zasekla když spatřila druhou osobu, která byla v kanceláři. Otočila se a chtěla odejít. Do někoho však narazila. Byl to Adam. Teď už jí nic nedávalo smysl, protože očividně mířil také do kanceláře paní ředitelky. "Aničko, prosím pojďte se posadit. Vy Adame také." ozvala se paní ředitelka. Anně to dalo velké přemáhání aby uposlechla. Adam se posadil vedle ní a nervózně ji chytil za ruku.

Paní ředitelka začala mluvit: "Chci vám říct, že paní Novotná poskytne nemalý sponzorský dar určený pavilonu plazů." Anna si odfrkla: "Jak šlechetné." "Já stále nechápu proč jsem sem pozvaný já. Já tu už nepracuji." připomněl svou přítomnost Adam. Ředitelka se na to pousmála: "To je právě to. Podmínkou paní Novotné pro udělení daru je, že vrchním ošetřovatelem se opět stanete Vy. Takže vítejte zpět Adame." S tím paní ředitelka Adamovi potřásla rukou na přivítanou. "Prosím? To je zase nějakej tvůj trik, co?" ohradila se podezřívavě Anna na svou babičku. "Ne Sid, není. Já se ti chci ze srdce omluvit, za to jak jsem se chovala. Doufám, že mi jednou to všechno špatné odpustíš." víc toho Sidonie nezvládla říct, protože se rozbrečela. Sid byla vyvedená z míry a tak se zmohla jen na jednu větu: "Budu o tom přemýšlet." S tím vstala a dala se na odchod. Adam jí následoval.

Když došli do pavilonu plazů Adam se Sid zeptal na otázku, která ho tížila od chvíle, kdy odešli z ředitelny. "Proč jsi jí neodpustila?" "Adame, víš, že to není tak jednoduchý. Jsem ráda, že udělala tohle gesto a podařilo se jí tě sem dostat zpět. Tu bolest nám oboum to ale jen tak nenahradí." Adam Annu chápal. Přesto si však myslel, že měla babičce rovnou říct že jí odpouští.

Najednou se ve dveřích objevil pan Hruška. Vypadal víc než překvapeně. "Adame. Co ty tady?" divil se. "Zase tu pracuji." oznámil Adam jako by se nechumelilo. Pan Hruška z toho měl radost. "Tak já si jdu dát čaj a řeknu to Hrabalový, ať to vědí co nejrychleji všichni." zažertoval pan Hruška když odcházel ze zázemí pryč.

"Adame?" promluvila po chvilce ticha Anna. "Hm?" "Ty si mě slyšel, jak jsem se tenkrát pohádala s babičkou, viď? Zdálo se mi, že jsem tě zahlédla, ale pak už jsem tě tam neviděla." "Ano. Celé jsem to slyšel i viděl." potvrdil jí Adam. "A pak druhé ráno, když jsi nebyl doma. Jsi za ní šel, viď?" Anna začínala chápat, jak se všechno stalo. "Ano." znovu potvrdil otázku. "Co jsi jí řekl?" Na tu otázku Adam Anně vypověděl, jak hrozně její babička vypadala, když vešel k ní do kanceláře a v jakém duchu se promluva nesla. Anička byla v šoku. Přeci jen se ukázalo, že její babička má v sobě alespoň trochu lásky a ne jen peníze a byznys.