Proč se to děje?

11.

Zloděje, který byl už úplně při vědomí, naložili na lehátko a vezli směrem k sanitce. Když míjeli Annu ležící na zemi díval se na ni velice lítostivě. Alena, pan Hruška i paní ředitelka si toho všimli. Ve stejnou chvíli se na místě objevila policie v čele s Břetislavem Kabátem. Ten okamžitě poslal jednoho z policistů aby jel se záchranáři v záchrance, kdyby se o něco zloděj pokusil. 

Po chvíli i Aničku přendali na lůžko a vydali se směrem k sanitce. Adam se konečně otočil zpět k ní a pohladil ji po vlasech. Po té se zeptal: "Můžu jet s vámi?" "Omlouvám se, ale to v tuhle chvíli není možné." odpověděl mu celkem drsně jeden ze zdravotníků. Adam o kousek ucouvl, jako by dostal ránu pěstí a on se snažil najít ztracenou rovnováhu. Poté se dali lékaři s Aničkou k odchodu směrem k sanitce. 

"Dobrý den paní Roklová." natáhl Břéťa ruku k paní ředitelce když odešli. Ta ruku přijala se slovy: "No, moc dobrý teda bohužel není." Břéťa se na ni lítostivě usmál. Pak se už dal do práce: "Všichni, co jste tady mi k tomu můžete něco říct?" "Já, pan Hruška, a holky Krásné bohužel jen to, že jsme přiběhli, když už tu oba dva leželi a tady slečna Alena od ostrahy Aničku ošetřovala. S tím ji potom teda pomohla i tady Anežka." "Aha. A kde jste byl vy?" obrátil svou pozornost Břéťa k Adamovi. Ten se pomaličku oklepával z prožitého šoku. "Byl jsem pro deky, aby neprochladli, než přijede sanitka." "Dobře. A kdo nám může popsat, co se tedy přesně stalo." ptal se Břéťa dál. "No asi já." odpověděl znovu Adam. "Samozřejmě vám dáme k dispozici i kamerové záznamy." přidala se do konverzace ředitelka. "To byste byla moc hodná. Můžu Vás poprosit aby jste je dala tady mému kolegovi?" při té větě ukázal na policistu stojícího po svém boku. "Samozřejmě, pojďte semnou." Poté odešli. 

"Tak my si vás vezmeme k výslechu." promluvil směrem k Aleně a Adamovi Břéťa. "Samozřejmě." odpověděla Alena. Adam stál absolutně bez hnutí a zíral před sebe. Začal se mu vracet šok. Hlavou se mu honily miliony  myšlenek a vířily mu v hlavě jako roj divokých včel. V jednu chvíli se viděl, jak slibuje Anně, že už se jí nic zlého pod jeho dohledem nestane a v druhou chvíli, jak má Anička v břiše zaražený nůž a kolem se jí začíná rozlévat krvavá skvrna. Bylo toho na něj moc. Hučelo mu v uších. Najednou se mu podlomila kolena. Dopadl na tvrdou zem, vědomí však neztratil. "Aničko..." zašeptal si pro sebe. "Adame!" polekal se jeho děda a okamžitě se k němu sehnul. "Aničko..." zopakoval Adam. "Adame, krucinál, začni trochu vnímat!" Adam se konečně podíval na svého dědu. Oba měli v očích bolest, každý však z části z jiného důvodu. "Adame, pojedu s tebou k výslechu." řekl mu už klidněji děda. "J-jo, ja-sný." dostal ze sebe Adam. Zvedl se ze země a společně s dědou, Alenou, Břéťou Kabátem a pár dalšími policisty se vydali k policejním autům, které je dovezli na služebnu k výslechu.