Proč se to děje?

10.

Adam mlátil do schouleného zloděje pěstmi. Ani nevnímal, že chlap pod jeho rukama ztratil vědomí. Najednou ho někdo popadl. Obmotal kolem jeho rukou ty svoje aby nemohl rozdávat další rány. "Adame přestaň!" zařval mu dotyčný do ucha. "Nech mě!" Adam byl stále v absolutní agónii. "Kurva Hrušáku přestaň!" teprve tohle oslovení ho alespoň částečně probralo. Přestal se bránit. Alena ho odtáhla dál od bezvládného těla zloděje. Adam zadýchaně funěl. Najednou si vzpomněl na Annu. Otočil pohled, kde ji viděl naposled. 

Ležela tam. Úplně nehnutě. Úplně stejně bezvládně jako zloděj. "A do prdele." Alena si jí do téhle chvíle očividně nevšimla. Uvolnila sevření aby k ní Adama pustila. Ten se k ní okamžitě vrhnul. Jakmile si k ní klekl, pohladil ji po tváři: "Anno! Aničko!" Alena vzala vysílačku: "Nutně potřebujeme dvě sanitky k pavilonu plazů. Jedno..." podívala se na zloděje aby co nejlépe popsala jeho zranění "...zmlácení, a jedno bodné poranění břicha." Z vysílačky se ozvalo šumění na znamení, že rozumí a volají. 

Adam stéle zíral na Aničku. Nedělal nic jiného, než, že jí hladil a prosil aby se probrala. Pro Alenu to znamenalo jediné. Musí se o ní postarat sama. "Hrušáku uhni a dones mi lékárničku!" Alena tenhle příkaz zařvala, protože jí bylo jasné, že by jí jinak Adam nevnímal. Ten se zvedl a na chvíli zmizel v zázemí. Alena si mezi tím svlékla bundu a strčila ji pod Anču aby od země neprochladla. Bylo vidět že dýchá, takže se Alena mohla věnovat ráně. 

Adam jí podal lékárničku. A tak se Alena pustila do ošetřování rány. Adam nad ní jen stál a zíral na krvavou skvrnu na tričku, to Alenu silně znervózňovalo, a tak mu udělila další rozkaz: "Dones ty deky co máš v pavilonu, ať neprochladnou než dorazí záchranka!" Adam ignoroval množné číslo které použila a opět zmizel v zázemí. 

Když zmizel za dveřmi k Aleně doběhla ředitelka, pan Hruška a Anežka s Eliškou. "Proboha." hlesli sborově všichni příchozí. Anežka se hned jala pomáhat Aleně. Té se na rozdíl od Aleny neklepaly ruce. Adam vyšel ven s dekami v náručí a zamířil k Aničce. "Dej je pod toho chlapa." přikázala mu Alena. Adam bez jakéhokoliv protestu poslechl. Bylo jasné, že je v šoku. Dokonce se automaticky pustil do kontroly jeho životních funkcí. Vypadalo to, jako by před chvílí na toho stejného muže útočil úplně jiný Adam. 

Alena začínala být v nervu: "Tak kde je sakra ta záchranka!?" Jako kdyby jí slyšeli. Z poza rohu se vynořilo šest doktorů se dvěma lehátky. Rozdělili se napůl a pustili se do ošetřování obou poraněných. Zloděj se na to začínal probírat. Adam od něho přešel k Aničce. Nebyl schopný slova. Jen stál a koukal se na ní. Když uviděl, že začínají Aničku na místě intubovat, naplnily se jeho oči slzami. Alena si toho všimla jako první, a tak k němu přistoupila a dala mu ruku na rameno. Bylo jí jedno, že jí má od krve. To, co se stalo po tom nečekal snad nikdo z přihlížejících. Adam se otočil k Aleně, objal ji a začal brečet. Dal absolutně volný průchod svým emocím.