Proč se to děje?

34.

Adam se zastavil až když doběhl do zázemí. Měl chuť něco rozbít. Popadl štos papírů, které čekaly na vyřízení na jeho stole a mrskl s nimi o zeď vedle dveří. Když papíry jako sněhové vločky popadaly na zem, ve dveřích se objevila Anna. "Co se stalo?" její hlas byl plný obav. "Vyhodili mě." oznámil stručně Adam. Nebylo co jiného by mohl ještě říct. "To by ředitelka nikdy neudělala. Ví co pro tebe tohle všechno znamená." Při tom ukázala po zázemí aby svá slova podpořila. "Ředitelka to dostala příkazem od starosty a Alberta." Adam měl co dělat aby se při zmínce Alberta ovládl a s něčím dalším nepraštil. "Proč? Jak by jí to mohli nakázat, ona tu je ředitelka." Anna nevěděla jak to má chápat. "Jsem podle nich nemocnej, nebezpečněj magor, který ohrožuje na zdraví sebe i své okolí." Adam byl vzteky bez sebe. Anna nepotřebovala slyšet nic dalšího. Opatrně přistoupila k Adamovi a objala ho. Působila na jeho vztek, úplně stejně jako ledová voda na rozžhavený kov. Během chvilky nebylo po Adamově vzteku ani známky. 

Když se Adam odtáhl z objetí Anny dal se do balení svých věcí. Anna ho chtěla nějak podpořit: "Třeba ještě něco vymyslíme. Zavolám doktoru Veselému. Ten nám určitě pomůže." Adamovi se líbilo, že Anička místo slova "ti", použila slovo "nám". Věděl ale, že tenhle boj je už prohraný. "Nikam nevolej. Tohle nemá cenu. Ani doktor Veselý na tohle nic nenajde." Anička musela za každou cenu oponovat: "To nevíš, dokud to nezkusíš." "Ani." když jí oslovil podíval se jí zpříma do očí. "Tady už opravdu není co dělat." Ta slova byla i pro něho těžká a tak mu vázla na jazyku. Poté beze slova pokračoval v balení věcí. Anna jen stála ve dveřích a pozorovala ho.

Promluvila po hodně dlouhé chvíli: "Co teď bude?" "Najdu si novou práci. Nic jiného se nemění." "A ty zvládneš pracovat někde bez zvířat?" Adam moc dobře věděl proč se Anna ptá zrovna na tuto otázku. Zvířata se kterými pracoval bylo poslední pouto mezí ním a jeho mrtvými rodiči. "Budu se muset naučit pracovat bez nich. A pár jich mám přeci jen doma." 

Pak Adama napadlo jak je možné, že Bavor s Albertem ví o tom, že je nemocný. "Ani? Je možné aby tvoje babička nějak zjistila, jakou mám nemoc a řekla to Albertovi?" "Jak už jsi si mohl všimnout, babička je schopná úplně všeho. Tohle by pro ní nebyl problém." "Tak tahle otázka je asi teda vyřešená." konstatoval. Adam dodělal ještě svou dnešní práci, pak se vydal s Annou k sobě domů.

Oba byli velice smutní z nastalé situace. Adam obstaral své hady a Anna uvařila večeři. Společně se navečeřeli a Anna se chystala na zpívání do baru. Ačkoliv byl Adam opravdu smutný šel do baru s ní. Její zpívání ho vždy dokázalo pozvednout a zaplašilo i ty nejčernější myšlenky. I proto miloval když si zpívala při práci, nebo jen tak když byla doma a něco dělala.