Cesta do pekel

Kapitola 4. (část druhá)

"Ještě jednou vám chci poděkovat za to, že jste mě z té skříňky. Byla jsem tam dlouhých deset let, a proto vám chci oplatit vaše úsilí." rozvyprávěla se Poppy a během toho vlezla do ventilace. "Je tu vlak, který potřebuje kód, který mám. Mohu vás tím dostat k rodičům a vašim přátelům. Stejným vlakem vás mohu pak i dostat ven." pokračovala. Pak se objevila kousek od ventilace, kterou jsme přišli. Nemusela nám ani nic říkat, aby nám došlo, že musíme zpátky do té kanceláře. To netrvalo dlouho. "Jak jsem tedy slíbila, teď se mě můžete ptát. Pokusím se co nejsrozumitelněji odpovědět." řekla nám Poppy, když jsme dorazili do kanceláře. "Jak je možné, že sis zachovala zdravý rozum, když jsi byla na 10 let zavřená ve skříňce?" zeptal se jako první Radek. "Naštěstí ke mně někdo přišel a dělal mi společnost. Mommy Long Legs takové štěstí neměla. Milovala přítomnost dětí, ale když to tu zavřeli, byla velmi nesvá. Uklidňovala se však tím, že děti přijdou další den, jenže s každým dnem, když děti nepřišly, byla více a více nezvladatelná. Začala bláznit. Zpočátku jen vyšilovala, ale jednoho krásného dne někoho, ač nechtěně, zabila, a to byl zlom. Od té chvíle je z ní plnohodnotný psychouš." řekla nám Poppy. Sice je Mommy Long Legs jenom hračka, ale i tak mi jí bylo líto. Takový osud bych nepřál nikomu. "Mohla bys nám poskytnout informace o tom kdo je Prototype?" zeptal se po chvilce Lewis. "Málokdo o něm mluví. Navíc si vyžádal, abychom s nezasvěcenými, jak jste vy, když o něm takhle budeme mluvit, nesmíme popisovat vzhled jeho hlavy a nesmíme vyslovovat jeho jméno. Jak jistě víte, říká si jinak než Prototype, ale tady mi nezbývá nic jiného. Ale mohu říci, že když někdo z nás má mluvit o Prototypovi, je na něm vidět nervozita. Každý se ho aspoň trochu bojí, ale já ne. Byl to totiž právě on, kdo mě chodíval navštěvovat a i od něj jsem zjistila, že se Mommy Long Legs úplně zbláznila." řekla nám Poppy. Fakt mi začalo být Mommy Long Legs líto. A Prototype mě taky začíná děsit, protože už ten fakt, že si tu určuje pravidla a nechá Poppy zamčenou ve skříňce i přesto, že je v jeho silách ji dostat ven, to už dost poukazuje na to, že se s ničím nesere. Prostě se nějak rozhodne a bude si za tím stát. "Vidím, že už nemáte žádné otázky. V tom případě můžeme vyrazit." rozhodla Poppy a vydala se do malé ventilace. My jsme vyšli ven a uviděli jsme, že se ty snímače zapnuly a můžeme je použít. Opět tu byl na stropě úchyt a podlaha byla opět probořená, takže jsme se museli opět přehoupnout. Tentokrát tu z podlahy byla velká hluboká díra, takže neúspěch by znamenal jistou smrt. "Nebojte se. Ta díra je mnohem hlubší než vypadá. Pokud selžete, aspoň máte jistou smrt." řekla někde v dálce Poppy. Aspoň že tak. Dle mého názoru je lepší při takovém pádu umřít hned než umírat na dně díry v šílených bolestech. Postupně jsme se přehoupli přes jámu a nikdo nespadl, což mi z neznámého důvodu přišlo jako nějaké znamení. Došli jsme ke dveřím, které byly naproti nám a já je otevřel. Viděli jsme Poppy stát čelem k velké díře a v okolí byla mřížovaná vrata do různých míst v této továrně. Pak se k nám Poppy otočila. "Poslouchejte. Potřebuji, abyste mi důvěřovali." začala Poppy a když se chystala něco říct, najednou z té díry vystřelila růžová ruka, popadla Poppy a strhla ji dolů do díry. Minimálně pět sekund jsme slyšeli Poppyin jekot a pak bylo ticho.