Cesta do pekel

Kapitola 2.

Otevřely se nám vrata. Předtím jsem tomu říkal dveře, ale vrata jsou asi výstižnější. Nicméně vešli jsme do velké místnosti, kde byl uprostřed podstavec, na kterém stál Huggy Wuggy. Mohl mít tak 10 metrů, ale odhadování nikdy nebyla moje silná stránka. Tak jako tak, byl fakt velkej. "Proč tu mají obrovskýho Huggyho?" divil se Filip. "No, když byl vytvořen, tak měl objímat děti. No a dětem se to líbilo, takže udělali jeho menší 'kopie', ale tohoto obříka tu stejně nechali. Sice ty jeho zmenšeniny byly lepší, ale nebylo to tak dobré, jako od toho velkého." vysvětlil jsem mu. John nás upozornil na další vrata nad kterými byl snímač na grabpack. Vystřelil jsem svoji modrou ruku z grabpacku, ale místo toho, aby se to začalo načítat, tak to zajiskřilo a ten snímač zčernal. "No a teď jsi to rozbil." zhodnotil Filip. "Kámo, použil to stejně jako předtím než jsme vešli sem a fungovalo to. A to, že to tu i po deseti letech funguje neznamená to, že když to použiješ, tak to fungovat bude." zastal se mě Lewis. Asi něco takového bych Filipovi řekl i já. Začali jsme se poohlížet po místnosti s napájením. John ji našel a informoval nás. Když jsme ale chtěli vejít dovnitř, zjistili jsme nehezkou věc. Místnost s napájením byla zamčená. "Jak se teď máme, u všech okřídlených oslů, dostat dál, když snímač od vrat nefunguje a jediné místo, kde bychom to možná mohli spravit, je zamčený?" postěžoval si Radek. Nikdo z nás se mu nedivil. Pak za námi zarachotily klíče. Všichni jsme se instinktivně otočili. Viděli jsme jen Huggyho, který měl stále svůj kamarádský úsměv, ale v jeho ruce, kterou měl zdviženou, jako kdyby lidi zdravil, byl klíč. Brácha vystřelil na ten klíč grabpackem a vzal ho. Pasoval ke dveřím od místnosti s napájením, takže jsme měli vyhráno. "Hele, neměl by někdo počkat venku? Kdyby se náhodou něco stalo?" navrhl John. "S tím musím souhlasit. Pokud to tu i po deseti letech funguje, jistě tu je někdo nebo něco, co to tu udržuje. A když bude někdo hlídat, máme šanci tomu dotyčnému uniknout živí." souhlasila Eva. Nikdo z nás nečekal, že by Eva řekla něco takového. Většinou si na něco ztěžuje, ale teď měla asi svoji světlou chvilku. Na hlídku jsme dali Johna, protože jak se ukázalo, ze všech z nás je nejpozornější, tím pádem i nejlepší volbou na hlídkování. Když jsme všichni, kromě Johna, vešli do místnosti s napájením, zarazilo nás, že je to tu podezřele moc tmavé. Byly tu nějaké sloupky, které vedly k něčemu, co vypadalo jako nějaký generátor. "Kdo je tam?" ozvalo se. Přicházelo to zpoza rohu místnosti, ve které jsme stáli. "Na to samé se můžeme zeptat i my." reagoval Filip. Po Filipově odpovědi následovalo oddechnutí. "Jsem překvapen, že přišli další lidé. Dobrých deset let sem žádný člověk dobrovolně nevkročil." řekl nám neznámý. "Ale to neodpovídá na moji otázku." trval na svém Filip. "Jsem jeden z pracovníků, kteří tu zde pracovali. Někteří z nás se odtud dokázali dostat, dokud nenastal lockdown." představil se částečně neznámý. Pak se nám neznámý ukázal. Vypadal tak na třicet pět let, ale bylo na něm znát, že musí žít v těžkých podmínkách. Pak nám ještě sdělil to jméno. Jmenoval se Eduard. "Znáte mé rodiče?" zeptal se ho Gregory. "No ano. Pracovali jsme spolu. Byli jedni z mála, kdo utekli před lockdownem." odpověděl Eduard. "Jenže teď jsou tady. Někdo je sem unesl." řekl jsem. "No to je ale problém, vážení. Tato továrna je mnohem větší než vypadá. Najít je potrvá celou věčnost." varoval nás Eduard. "Je tu nějaké místo, kde je drží?" zjišťoval Lewis. "Na pokusy jsme používali Playcare, takže je velmi možné, že by tam mohli být." konstatoval Eduard. "A je to pravda, že ta firma zkrachovala?" vyzvídala Eva. "Ano, ale i ne. Šéf už na to neměl dost peněz, ale chtěl vládnout světu, takže z těch, co nestihli uniknout, udělal obětní beránky pro hračky. Společně se svými nejvěrnějšími lidmi jim dal nenávist k lidem a vybavil je na zabíjení. Až na určité výjimky je tu každá živá hračka pro nás nebezpečná." vysvětlil Eduard. Pak nám vysvětlil jak to tu máme zapojit, aby elektřina fungovala. Jakmile jsme to propojili, ozval se řev. Vycházel z místa, kde byl Huggy Wuggy. Rychle jsme tam běželi a zjistili jsme co se stalo. Nejenže zmizel Huggy Wuggy, ale společně s ním zmizel i John!