Cesta do pekel

Kapitola 3. (část druhá)

Když jsme tedy vlezli do té ventilace, překvapily mě dvě věci. Zaprvé, strop té ventilace byl poměrně vysoko, takže jsme tam mohli normálně chodit, a zadruhé, místo podlahy tu byl pás, ale to se tak nějak dalo předpokládat, protože ten pás začínal kousek před tou ventilací. Eduard šel napřed, aby nás vedl a pak nás zastavil. Cesta tou ventilací totiž vedla prudce dolů a kromě šedých válečků, které v této části nahrazovaly pásy, tam nebylo nic, co by nám usnadnilo cestu. "Zase tak drastické to není." řekl nám Eduard. Pak nám řekl, že se to dá snadno sjet, načež si pak sedl a opravdu to sjel. Pak na nás houkl, takže nám dal najevo, že je živ a zdráv a že to můžeme sjet taky. Postupně jsme to tedy sjeli a ocitl se před námi elektrický obvod podobný tomu, když jsme byli v místnosti s napájením. "Proč by, proboha, někdo dával elektrickej obvod do ventilace!?" nechápal Filip. "Vítej v Playtime Co." odpověděl Radek. Jelikož to bylo dost komplikované, protože tam byly opět ty válečky, takže člověk musel přemýšlet hodně dopředu, ale po chvíli únavného čekání se to povedlo. Jako výsledek se pás, na kterém jsme stáli, dal do pohybu a otevřely se pancéřové dveře ke kterým ten pás vedl. Byla tu docela tma, ale podle pohybu pásu se dalo poznat, že jsme jeli nahoru. "Proč musel ten obvod být dole? To nemohl být v rovině s těmi pásy?" nechápal Filip. Nikdo mu na to nic neřekl, protože asi nikdo z nás moc taky nechápal proč to tak je. Cestou se třikrát ozval nějaký alarm či co, ale když se to stalo, tak na nás spadly kousky hraček. Opravdu příjemné. Naštěstí jsme se "dovezli" ven z ventilace a tentokrát jsme byly v něčem, co mělo asi být zásobník na části hraček. Před námi byla prosklená část, kterou už někdo rozbil, takže jsme se nemuseli namáhat ničením toho skla. Navíc by mohl být poblíž Huggy a to by bylo nemilé. Tímto jsme se dostali k "Make-a-Friend" stroji. Poznal jsem to nejenom proto jak to vypadalo, ale hlavně byl nad tím strojem velký nápis "Make-a-Friend". Před tím strojem byl panel a jak jsem předpokládal, potřebovalo to proud. "Tady kdyby vypadl proud, tak nebudou schopni si ani otevřít dveře." řekl jsem si pro sebe. Vzhledem k tomu, že tu byly schody a že jsem si nad námi všiml nějakých plošin, bylo nad slunce jasné, že je tu další "patro", kde se bude zase řešit propojování elektřiny. Filip to chtěl udělat sám, ale Eduard ho upozornil na to, co se stalo Johnovi, když byl sám, takže si přivzal Lewise a my čekali. Po osmi minutách se vrátili. "Co vám tak trvalo?" vyzvídala Eva. "Nechápu proč tam mají tak zbytečně komplikované propojování." začal Filip. "Bylo to hodně na mozek. Kdyby tam byl s námi John, byli bychom tu dříve." dodal Lewis. "Kdyby byly v prdeli ryby, nebylo by potřeba rybníků." zareagoval můj brácha Gregory. Nevím jestli je to tou továrnou, ale můj bratr je nějak moc vostrej. Nicméně protože ta mašina už proud měla, stiskl jsem na panelu červené (a zároveň jediné) tlačítko. Pak se ozval rachot, který nás upozornil na to, že se stroj dal do pohybu a je připraven dělat svoji práci. Poprosil jsem pak Gregoryho, aby mi zatáhl za ty tři páky, které byly u těch zásobníků na části hraček. Nic na to neřekl, jen udělal to, co jsem žádal. Na pás se dostaly tři části, a to hlava, tělo a ocas s nohami. Po asi jedenáctiminutovém procesu nám vyjela hračka, konkrétně Cat-Bee. Brácha ji vzal a vydali jsme se k vratům, které byly za námi. Abychom mohli ty vrata otevřít, museli jsme oskenovat tu hračku. No není to zajímavé, že se z místnosti kde si vyrobíš hračku a abys mohl dál pokračovat, tak tu hračku potřebuješ naskenovat? Brácha tam tedy přiložil tu hračku a po krátkém skenování se nám vrata otevřela. Nejspíše bychom tam vběhli, ale když jsme zahlédli, že chodba, která byla za vraty, vede do hodně tmavých míst, nikomu z nás se tam moc nechtělo. Všichni jsme se obávali, že tam něco nebo někdo bude. A o to víc jsme byli vyděšeni, když jsme se k té tmě dost přiblížili a z ní vyšla velmi vysoká, modrá chlupatá hračka se zubatým úsměvem.