Cesta do pekel

Kapitola 8. (část druhá)

Babička mě a mého bratra měla doma hodně koček, takže se stávalo, že nás obklopovaly, ale v současné situaci to už tak pěkné není, protože to tu není u babičky a místo přítulných koček tu je horda krvežíznivých Huggýků, kteří nás mají v kleštích. Nevím jestli to byl instinkt nebo jestli jsem to udělal schválně, ale podíval jsem se na místo odkud nás pozorovala Mommy Long Legs a i přestože jediné světlo, které tam měla, na ni svítilo zezadu, poznal jsem, že je veselá. Těšilo ji, že jsme v obklíčení a naše životy jsou na tenkém ledě. Fakt jí za těch deset let ruplo v bedně. A to mi jí bylo líto. Očekával jsem, že mě zabijou, ale já se rozhodl začít je nakopávat. Nejenom že to bylo účinnější než grabpack, ale když jsem jich tak sedm nakopl, zbylí se začali stahovat zpátky do děr. Zbytek party s největší pravděpodobností zahlédl jak jsem se s nimi vypořádal a začali je nakopávat taktéž. Během dvou minut už nebyl venku žádný Huggýk a jakmile zalezl poslední, světla se opět rozzářila silněji. To bylo znamení, že jsme uspěli. Bylo načase si vyslechnout co má Mommy Long Legs na srdci tentokrát. "Takže jste to zvládli." řekla Mommy tím nejvíce znechuceným tónem. "Tak ty jseš fakt na palici. My jsme tu obklopeni armádou Huggýků ze všech možných směrů a ty o tom mluvíš jako kdyby to bylo špatný. Měla bys skákat radostí, že žijeme a můžeme hrát ty tvé pitomé hry." řekl jsem směrem k Mommy. "Gratuluji!" řekla najednou vesele Mommy. "Mommy je na vás opravdu pyšná. Zde máte zaslouženou odměnu za úsilí, které jste vyložili." dodala a pak nám skrz ventilaci předala další část kódu od vlaku. "No aspoň něco z toho bylo. Díky." řekl spokojeně Lewis. "Zbývá už jenom jedna hra. Jaká škoda. Mommy doufala, že tu zůstanete navždy. Naštěstí není nikdy pozdě změnit názor." řekla zklamaně Mommy. "To určitě. S touto hrou je to už třikrát co se nás v této továrně někdo pokusil zabít. Určitě tu zůstaneme navždy." řekl sarkasticky Radek. Očekával jsem, že by už zase zalezla někam pryč, ale teď zůstala. "Jenomže... Mommy se nemůže rozhodnout jak má váš způsob hraní ve finální části. Ti mrňouskové ale taky nebyli zrovna féroví, když vás takto obklopovali. Mommy se tedy rozhodla, že protentokrát učiní výjimku, ale pokud v následující hře budete podvádět, Mommy neručí za to, že se ke svým přátelům dostanete v celku." řekla a pak se odplazila pryč. Otevřela se nám pak šachta. "Lidi, já mám takový pocit, že s námi Mommyna pěkně vyjebe až zjistí, že jsme schopni ty hry dohrát." svěřil se Lewis. "To máš pravdu. Nejspíš už ví, že víme, že není ráda, že to zvládáme. Od chvíle kdy jsme ji poprvé viděli, několikrát nám naznačila, že důvod proč chce, abychom zůstali, je jen proto, aby nás mohla sežrat, nic víc." přitakal jsem. Nakonec jsme nechali teorie teoriemi, protože je možné, že Mommy ještě pošle Huggýky, aby nás zabili a nechtěl bych tu být, kdyby náhodou začali lézt ven nebo kdyby se náhodou začal ven cpát Huggy Wuggy. Neříkám že se to stane, ale tady není nikdy nic jisté. Proplazili jsme se ventilací do zvláštní místnosti. Bylo tam velké barevné točivé schodiště, místy někde chyběly schody a na vrcholu byl úchyt. Během toho co jsme uvažovali o tom jak to překonat, zaslechli jsme zvuk podobný tomu v Musical Memory, jenže teď se neozývaly činely a tlumené výkřiky patřily Huggýkům. Jediné, co se nezměnilo, byl smích, který patřil Mommyně. Ta už je fakt blázen. Pak jsme tedy zužitkovali úchyt na stropě a postupně jsme se tam vytáhli a dali se doleva. Pak jsme se dali doprava a dostali se to takové zvláštní chodby, protože vypadala jako spousta těch ventilací tady v továrně a na podlaze byly koleje. Vpravo jsme jít nemohli, protože to tam bylo zablokované prkny, takže vlevo byla jediná cesta. Dostali jsme se k ocelovým vratům přes které jsme viděli na druhé straně páčku. "A jak teď dál? K čemu ta páka je, když je na druhé straně?" nechápal můj brácha Gregory. Jen co to dořekl, začali se vzadu z našeho pohledu otevírat další vrata samy od sebe. Horší však bylo, že v těch vratech bylo něco, co obrysově vypadalo úplně jako Huggy Wuggy. "No to je super. Jsme na místě kde není žádná možnost útěku, a proto musí přijít Huggy Wuggy, aby nás zabil." řekl jsem si pro sebe. Jakmile se ten Huggyho obrys dal do pohybu, smířil jsem se s tím, že naše dny jsou sečteny. Málem mě však trefil šlak, když se ukázalo, že místo Huggyho to byla Kissy Missy!