Cesta do pekel

Kapitola 6.

Kdyby nám takhle nepohrozila, dost možná bych věřil, že je hodná a že se jí nemusíme bát. Když Mommy zalezla do tmy, vrata se otevřela, aniž by se použil ten snímač, ale to mi nepřišlo tak divný. "Jak mohla vědět, že se jmenuju Radek?" divil se vyděšený Radek. "Pokud je pravda, že nás od samého začátku sledovala, jistě pár našich rozhovorů zaslechla a tak nějak si dala dohromady kdo je kdo." řekl Lewis. Radek se trochu uklidnil, ale pořád na něm bylo vidět, že to s ním otřáslo. Dostali jsme se do malé místnůstky, kde byla opět vrata, ale tentokrát byla vedle nich páka. Zatáhl jsem za ni a otevřel vrata. Tentokrát jsme se konečně dostali do Game Station. Už dávalo smysl proč se to tu jmenuje Game Station. Zahlédl jsem tři "cedule", které nejspíš ukazovaly kudy do které hry a celý ten prostor vypadal jako vlakové nádraží. A po celém prostoru byly poházené obrázky od dětí. "Co se těm dětem stalo?" položil jsem si otázku. "No, to ani nechtěj vědět." ozvalo se za námi. Překvapeně jsme se otočili. Za námi stála nějaká robotická věc. "Co jsi zač?" vyštěkl Filip. "Mám mnoho jmen. Vám stačí vědět, že jsem Bombas." řekl robot. "A ty tedy víš co se těm dětem stalo?" položil jsem svoji otázku. "Buďto skončili jako subjekty na experimenty nebo jako krmení." odpověděl nezaujatě Bombas. Můžu říct, že jsem se z toho oklepal. Kdo by měl to srdce a dělal něco takového dětem? "Když máš velké cíle, musíš něco obětovat. Elliot Ludwig adoptovával ty děti, ale na nic jiného než na experimenty nebo krmení pro experimenty je nepoužil." řekl Bombas, jako kdyby mi četl myšlenky. "Jak víš, že jsem se zrovna na tohle chtěl zeptat?" nechápal jsem. "Čtení myšlenek. Menší vedlejší efekt, který při mém vzniku nastal. Hodí se to v podstatě kdykoliv." zdůvodnil Bombas. "Nevěřím." řekl Filip. "Mysli si nějaké číslo." řekl mu Bombas. Filip si tedy něco vymyslel a Bombas řekl: "Devět set jedenáct.". Filip byl překvapen, ale nehodlal se vzdát. "Pět milionů jedna." řekl pobaveně Bombas. Filip už byl naštvaný, ale ještě jednou si vymyslel nějaké číslo. "Tři sta osmdesát pět miliard sedm set dvacet dva milionů čtyři sta šedesát devět sto dvacet osm." řekl se smíchem Bombas. "Beztak si fixloval!" vztekal se Filip. "Mám tu však trik, který tě přesvědčí o tom, že to je všechno pravda." řekla chladně Bombas a vytáhl růžovou píšťalku. "A co s tímhle jako chceš dělat?" zeptal se Filip. "No, legenda praví, že pokud zapískám na tuto píšťalku, do pěti sekund přijde Mommy Long Legs." vysvětlil Bombas. "A je to nutné? My ti věříme, že to nejsou jen laciné triky." snažil se zachránit situaci Radek. "Já vím, ale zde váš společník si stále stojí za svým. Třeba ho Mommy Long Legs přesvědčí." odbyl ho Bombas a chystal se zapískat na píšťalku. Když udělal pohyb jako kdyby chtěl písknout, Filip to nedal. "No tak fajn! Vyhráls! Věřím, že čteš myšlenky a že vše co děláš, je pravda. Jen nepískej na tu píšťalku!" rezignoval. Bombas si neodpustil uchechtnutí. Mě se docela líbilo jak si s Filipem poradil. Normální lidé by se s ním hádali až do aleluja, ale Bombas využil prostředí a hrozeb v něm a měl vyhráno. "Nu, rád jsem s vámi pohovořil, ale už půjdu. Ale až skončíte první hru, na 99,9% tu budu zas." rozloučil se Bombas a dal se na odchod. "Tak ten s tebou fakt zametl." řekl Filipovi Lewis. "Jen jsem ho chtěl přesvědčit, že si myslím, že to tak je. Jinak by pískl na píšťalku a vše co jsme dělali, by přišlo nazmar." řekl Filip. "Tak doufej, že tě neslyšel, jinak by se vrátil a zapískal nám." varoval jsem ho. Filip si jen pohrdavě odfrkl a začali jsme pátrat po cestě dál. U vlaku jsme spatřili panel se třemi pákami a u jedné z nich něco červeně blikalo. Když jsme k tomu přišli, Lewis zatáhl za levou páku u které červeně blikala kontrolka. Když za tu páku zatáhl, kontrolka začala svítit zeleně a začala hrát hudba. Nedlouho poté se ozval ženský hlas. "Ahoj děti! Vítejte v Game Station. Já jsem Stella, a máme tu pro vás tři super zábavné hry, které nám ukážou jak silní a chytří jste. Následujte Mommy Long Legs po schodech dolů a zamiř do Musical Memory. Bavte se!" řekla. "No ještě že nikdo nebude kontrolovat jak přesně jsme tam přišli, protože teď bychom museli najít Mommy Long Legs." řekl Radek. "No jo no. Ale vzhledem k tomu, že sem už 10 let nikdo nechodí, nikomu to nebude vadit." řekl Lewis. "To mi připomnělo, nejmenuje se Johnova teta Stella?" napadlo mě. "Proč?" nechápal Filip. "Protože je dost možné, že tu bude taky." řekl jsem. "Stejně tak ji už nějaká hračka mohla zabít, ale nebudeme předbíhat." řekl můj bratr. Nezbývalo nám nic jiného než jít do Musical Memory a zahrát si první hru.