Cesta do pekel

Kapitola 10 (část druhá)

Musím podotknout, že takhle blbě mi snad ještě nikdy nebylo. Něco jsem slyšel o filmu Terrifier 2, že je to prý nejbrutálnější a nejnechutnější film či co, ale oproti tomu jak Mommy Long Legs roztrhala Radka na kusy, by byl Terrifier 2 dětská pohádka. To bylo mega brutální a bylo mi z toho na zvracení. Nevím jak brácha, ale já se z toho budu určitě nějakou dobu vzpamatovávat. A abych pravdu řekl, jsem rád, že Mommyna Radkovo tělo odtáhla, protože jinak by to se mnou asi seklo. Brácha si nejspíš všiml, že to se mnou dost otřáslo, takže to se mnou neprodiskutoval a šli jsme mlčky dál. Tentokrát jsme se dostali do místnosti, kde byla pec a další dveře, jenže jim chybělo ozubené kolečko, aby se mohly otevřít. Hold jsme museli vzít situaci do svých rukou a vyrobit si to potřebné kolečko. Naštěstí to netrvalo dlouho a kolečko jsme vyrobili a vložili na místo kde chybělo. Když jsme dokončili to kolečko, šli jsme přes most, ale sotva jsme se dostali do poloviny, vyšla nám naproti Mommy Long Legs. Běželi jsme tedy zpátky, ale nebylo kam jinam utéct. V tom mě však napadlo něco šíleného. "Schováme se do pece." řekl jsem. "Přeskočilo ti? Co když tu pec aktivuje?" rozmlouval mi to, ale nebyl čas vymýšlet alternativity, takže pec byla jediná možnost. A bylo to jen tak tak, protože jen co jsme zalezli do pece, vtrhla tam Mommy a začala to tam zuřivě prohledávat. Už jsem si chtěl ulevit, protože se k peci zatím ani nepřiblížila, ale potom se k ní vydala a bylo jí setsakramentsky jasné, že tam jsme. Naštěstí jsme to dokázali udržet a nedostala se dovnitř. Když už se na to chtěla vykašlat a odejít, všimla si toho zdroje pro zelenou ruku z grabpacku. "Však já se vrátím." řekla Mommy a odešla pryč. Asi pět minut jsme čekali v peci, zda-li se nevrátí a taky že se nevrátila. Mohla být sice nad pecí a z ní seskočit v momentě kdy vylezeme, ale její odchod pryč byl až moc důvěryhodný. Vylezli jsme z pece a opatrně se rozhlíželi, aby nás nemohla Mommyna překvapit. Naštěstí na nic takového nedošlo, takže jsme doplnili to kolečka a můj brácha mi zácal vyčítat mé riskantní rozhodnutí. "Buď bychom uhořeli, nebo by nás sežrala a já radši uhořím než abych se nechal sežrat. Obojí je dost bolestivý, ale ta pec se v tom aspoň nevyžívá, kdežto Mommy ano a dělat jí radost je to poslední co chci dneska dělat." řekl jsem mu a brácha nejspíš pochopil, že mám pravdu, protože o tomto tématu nepromluvil ani slovo. Šli jsme opět přes ten most, tentokrát nás Mommy nevyrušila a my došli na samý konec toho mostu. Došli jsme do malé místnosti, kde bylo plno pavučin a po naší levici byla páka a nějaká hluboká díra. Očekával jsem, že ta páka otevře ty dveře, takže jsem za ní zatáhl. Jen co jsem tak učinil, z té díry vylezla Mommy Long Legs. Za normálních okolností, když vypadala normálně, mě neděsila, ale v téhle variantě, kdy nás sleduje svýma červenýma očima, kolem pusy krve jak z vola, místy jí z pusy krev stéká a ve svých ústech má požehnané množství ostrých zubů, hned už se jí bojím. A to myslím vážně. Hnali jsme to zpátky a rychle jsme vběhli do nově otevřených dveří, jenže tam byla díra, které jsme si v zápalu honičky ani nevšimli. Skončili jsme v nějakém kanálu a rychle jsme běželi najít cestu ven, protože ani tady nás Mommyna nenechala na pokoji. Kdykoliv se cesta rozdělila na dvě, z jedné se začala plazit ta její ruka, takže jsme tak nějak věděli kam jít. Kdyby ale byla chytřejší, natahovala by ty ruce z obou tunelů, takže bychom byli v pasti. Tak jako tak jsme se dokázali dostat z kanálu oba dva a bez zranění. Doběhli jsme k nouzovému východu, naší jediné cestě pryč, a zatímco se ten východ otevíral, přemýšlel jsem proč nás teď nechala být. Zrovna teď jsme snadný cíl, ale nestěžuju si. Co bych to byl za člověka, kdybych si stěžoval na to, že mě nic nenahání? Východ nás zavedl do dlouhé chodby, na jejímž konci byla vrata a nad nimi snímač pro modrou ruku. Když jsme přišli až k tomu, kromě utvrzení se o přítomnosti vrat a snímače zde byla i nástěnná malba Mommy Long Legs. Byla tam vyobrazena tak jak jsem si ji ze své poslední návštěvy pamatoval. Přátelská, milá a starostlivá. Z toho však už nic nezbylo. Brácha tedy použil grabpack na snímač a najednou se na druhé straně chodby ukázala Mommyna a měla namířeno k nám. Chodba byla sice dlouhá, ale protože jsme stáli na místě, Mommyna se k nám rychle blížila. Naštěstí se vrata začala otevírat a jen co se otevřela, prošli jsme do místnosti s drtičem. Jen co jsme tam vešli, vtrhla tam i Mommy, ale ruka se jí chytila do drtiče. Jakmile jsem zahlédl páku, zatáhl jsem za ni.