Cesta do pekel

Kapitola 10.

Tak to vypadá, že naše poslední setkání nastalo dříve než jsem očekával. "Chtěla jsem toho tak moc!? Chtěla jsem pouze, abyste hráli férově, ale vy jste podváděli!" rozkřikla se na nás Mommy. "No nevím kdo sabotoval Musical Memory, odstranil provázky z Huggýků, zablokoval cíl ve hře na Sochy a ještě před začátkem hry zajal a následně sežral Lewise." opáčil můj brácha. Mommyna se po něm ve vzteku ohnala a brácha jen tak tak uhnul. "Dobrá tedy, podvodníci! Jsem ochotna si s vámi zahrát poslední hru!" křikla na nás Mommy. "Pokud můžu poprosit, tak ať se jedná o hru, kde se nedá podvádět." řekl jsem. "Ta hra se jmenuje 'Hra na schovávanou'!" řekla Mommy a jen co dořekla poslední slovo, její oči změnily barvu ze zelené na červenou a její úsměv byl obohacen o řadu ostře vypadajících zubů. Jestli nás tím chtěla vyděsit, v mém případě se jí to povedlo. Ve chvíli, kdy začala odpočítávat, bylo jasné, že pokud zůstaneme stát, máme to spočítaný. Naštěstí ty dvojité posuvné dveře se otevřely, takže jsme měli kam jít. Běželi jsme co nejrychleji to šlo a když už jsme se dost vzdálili, zastavili jsme, abychom mohli prodiskutovat naši situaci. "Tak to nemáme šanci. Sice je tady dost úkrytů, ale není vyloučeno, že to tu Mommyna dobře zná." řekl Radek. "Mám ten pocit, že ji budeme muset zabít. Nejenom kvůli tomu co udělala, ale hlavně proto, že pokud ji nezabijeme, ona zabije nás." navrhl jsem. "No ale jak to chceš udělat? Do pasti se určitě jen tak nenaláká a pokusit se s ní bojovat je čiré bláznovství!" zeptal se mě můj bratr. "Nějaký způsob se určitě najde. Do té doby musíme být ve střehu a dávat pozor, jinak je s námi ámen." řekl jsem. Pak jsme šli dál a došli jsme k pásu, který vedl do ventilace, která až nehezky moc připomínala tu ventilaci, kterou jsme utíkali před Huggym. "No tak doufejme, že nás ta ventilace neobohatí o toho Huggyho." poznamenal Radek zatímco jsme tou ventilací šli. Když jsme vyšli ven, našli jsme východ, jenže systému, který to nejspíš měl otevřít, pár součástek chybělo, takže jsme museli pokračovat v cestě a pokusit se ty ztracené součástky najít. Do cesty se nám ale dostaly zavřené dveře a jediné co tu bylo, byly čtyři páky a každá páka měla jinou barvu. Byla tam červená, žlutá, zelená a modrá. Museli jsme začít hledat způsob jak to otevřít. Všem nám přítomným bylo jasno, že těmi pákami budeme muset zadat kombinaci, která nám ty dveře otevře. Když už to vypadalo beznadějně, všiml jsem si, že kabely z těch pák vedou nahoru a že ve stropě je otvor a tam úchyt, takže jsem k tomu došel a vytáhl se nahoru. Jak se ukázalo, byly tam napájecí zdroje k těm pákám a na nich čísla od jedné do čtyř. Teď si stačilo zapamatovat která barva kabelu je zapojená ve zdroji s číslem a bylo hotovo. Předal jsem tuto informaci a Radek dle mých pokynů zatáhl za ty páčky v pořadí, ve kterém jsem mu to řekl. Dveře se otevřely a já za to sklidil slova chvály. Když jsme prošli dveřmi, dostali jsme se do spoře osvětlené chodby. Měl jsem neblahé tušení, že nás tady Mommy Long Legs najde. Chvíli jsme šli a jak jsem se obával, Mommy Long Legs se ukázala. Ihned jsme běželi zpátky, jenže tam nebylo kam utéct, takže jsme se schovali do haraburdí poblíž, jenže až v tu chvíli jsem zjistil, že tu s námi není Radek. Pak jsem ho zahlédl utíkat a pokusil se vytáhnout nahoru, jenže v momentě kdy se odlepil od země, tak ho Mommyna chytila a praštila s ním o zem. Nemusel jsem ani nějak přemýšlet, aby mi došlo, že z tohohle Radek nevyvázne živ. I kdyby se snažil, proti Mommyně nemá šanci. "Kampak jsi to chtěl jít?" zeptala se jízlivě Mommy. Bylo mi Radka už teď líto. Rád bych mu pomohl, ale jediné čeho bych docílil, by byla moje smrt a jeho též. Mommyna ani nečekala na odpověď a řekla: "Pokud jsou někde poblíž tvoji přátelé, bylo by dobré jim ukázat co se jim stane těm, kteří podvádí a myslí si, že jim to projde, nemyslíš?". Myslím si, že v tuhle chvíli Radkovi došlo, že je synem smrti. I tentokrát Mommyna nečekala na Radkovu odpověď a zakousla se mu do břicha. Radek decentně zařval blostí, ale Mommy ho stále ignorovala. Pak škubla hlavou, nejspíš z něj něco vytrhla, pak na chvíli přestala, aby svoji várku spolkla a poté se znova vrhla na Radka. Musel jsem ocenit Radkovu výdrž, protože byl stále živý, ale na druhou stranu mi ho bylo líto, že to všechno musí trpět. Mommy zase z Radka něco vyrvala, tentokrát to byly střeva. Z toho se mi udělalo echt blbě a při tom jsem si vzpomněl na to, co nám Mommy Long Legs řekla při našem prvním setkání. Pokud nebudeme dodržovat pravidla, roztrhá nás na kusy a sežere nám vnitřnosti zaživa. Jak se v Radkově případě ukázalo, Mommyna to opravdu dodržela. Pak se do něj opět zakousla, ale přestala ho žrát, jenom ho takhle vzala a odešla s ním pryč, zanechávajíc za sebou krvavé stopy z Radkova roztrhaného těla.