Cesta do pekel

Kapitola 7.

Na první pohled bych neřekl, že by se v Musical Memory měla odehrávat minihra. K vidění byl pouze most, který vedl na kruhovou plošinu, nic víc. Když jsme přešli na tu plošinu, most zmizel a ze všech směrů na nás začaly svítit obrazovky, které nám ukazovaly pravidla Musical Memory. "Vítejte v Musical Memory! Tento test nám ukáže jak dobře si dovedete zapamatovávat kombinace a naprosto stejné zadávat. Během tohoto testu se k vám bude spouštět Bunzo. Pokud zadáte kombinaci správně, Bunzo bude vytažen zpátky nahoru. Pokud selžete, Bunzo se bude spouštět rychleji. Pokud se k vám Bunzo dostane, test skončí. Každé kolo budou zadané kombinace delší a rychleji zadávané. To je vše. Hodně štěstí!" řekl nám hlas zatímco jsme sledovali jak se tato minihra hraje. Filip samozřejmě vyjádřil názor k tomu, že Musical Memory nemá nic společného s hudbou, ale to je vedlejší. Pak jsme zaslechli žuchnutí o sklo. Otočili jsme se tím směrem a viděli jsme něco jako zasklené hlediště a na tom skle byla naše favoritka Mommy Long Legs. "No není to krása? Mommy neviděla toto místo fungovat už roky! Mommy si velmi dobře dokáže představit jak moc velkou radost cítí Bunzo. Bylo to už pár let od doby kdy si mohl naposledy hrát. Potěšit se... najíst se..." řekla svůj proslov Mommy. "Jak jako najíst se? Co to tu šíříš za fámy ty růžová poběhlice?" zařval na ní Radek. Mommy to úspěšně ignorovala a pouze dodala: "Bunzo má ale štěstí, že tu má pět pokrmů. Jen je škoda, že tu nejste všichni, ale miláček Huggy Wuggy nemůže jen stát jako solný sloup a nečinně přihlížet.". Nevím jak moc to rozhodilo ostatní, ale já z toho měl blbý pocit, ale nemohl jsem o tom dál přemýšlet, protože se nám nad hlavami třikrát ozvalo třísknutí činelů o sebe. Zatímco nás Mommyna zdržovala svým proslovem, Bunzo se k nám potichu spustil a pak nám málem přivodil infarkt. "Zazvonil zvonek na večeři! Popřejte za mě Bunzovi dobrou chuť!" zvolala Mommy Long Legs. Bunzo se už vytahoval nahoru, ale můj bratr Gregory mu stihl předat vzkaz, a to zdvižený prostředníček. Před námi se vysunula čtyři tlačítka a rozsvítila se. "Modrá." řekl hlas a obrazovky změnily barvu na modrou. Bylo to celkem snadné. "Modrá, červená, červená, zelená, modrá." zadal nám později hlas. Pokud to takhle půjde dál, máme vyhráno. Když jsme tu kombinaci zadali, hlas ohlásil druhé kolo. "Žlutá." zadal nám hlas. Tak to jsme zvládli a tu druhou taky. "Žlutá, zelená, fialová." zadal hlas. Žlutou a zelenou jsme zadali hned, ale fialovou jsme nemohli vůbec najít. Naštěstí ji našel Radek a zmáčkl stejně zbarvené tlačítko. Takto jsme s tím bojovali do momentu, kdy hlas ohlásil třetí kolo. Tentokrát přibyly dvě nové barvy: bílá a oranžová. "Červená." zadal nám hlas. Zvládali jsme to na výbornou až do poslední kombinace. "Červená, zelená, bílá, bílá, modrá, oranžová." zadal hlas. Byla to fuška si to zapamatovat a já jsem zazmatkoval a udělal jsem chybu. "Ty jseš kopyto. Chápeš že jsi nás dostal pod tlak?" vyjel na mě Filip. "Pod tlake by jsme byli tak jako tak." ohradil jsem se. "Jenže teď se ten ušatej parchant bude spouštět rychleji a přišli jsme o veškerý postup, který jsme v té kombinaci měli!" seřval mě Filip. "Zrovna ty si stěžuj. Za celou dobu této akce jsi neudělal nic nápomocného, takže zrovna ty bys měl držet hubu. Měl jsi to být ty, kdo by na začátku hlídal. Měli bychom tu aspoň Johna, který by byl stonásobně přínosnější než ty. I ten Eduard byl pro nás přínosnější, zatímco ty nám tu děláš přítěž." vyjel jsem na něj. Filip už chtěl něco říct, ale náhle na místě jeho hlavy byly dva činely, které se navzájem dotýkaly. A samozřejmě z toho vzešla sprška krve. Sice sprška krve není nic hezkýho, ale vzhledem k tomu, že společně s krví k tomu byly kousky mozku a to už není žádná paráda. Bunzo se pouze záškodnicky zachechtal a pomalu lezl zpátky nahoru. Na jednu stranu mi bylo Filipa líto, jenže jak jsem řekl, neudělal nic prospěšného pro tuto akci, vlastně jsme se zbavili přítěže. Čtvrté kolo už bylo hodně těžké. Například nám hlas zadal zelenou, ale obrazovky svítily fialově, ale hlas zadával správně, takže jsme přestali řešit obrazovky a pouze jsme naslouchali. Nakonec jsme se dostali i přes čtvrté kolo. To mě těšilo, ale více mě těšilo, že teď Mommy Long Legs vidí, že i když ztratíme člena skupiny, nezastavíme se. Hlas oznámil páté kolo, což mě přimělo na myšlenku zda-li má tato minihra konec. Pak se ukázal nad řadou tlačítek u plošiny další tlačítka a hlas začal šíleně rychle diktovat kombinaci. "To je mrcha." vyjádřil se můj bratr na Mommynu. To jsem mu musel odkývat, protože měl pravdu. Naštěstí kolem plošiny začalo kroužit tlačítko s vykřičníkem v trojúhelníku. Nevím jestli to byl dobrý nápad, ale pokusil jsem se to tlačítko trefit. Na třetí pokus jsem se trefil a v tu chvíli všechny obrazovky zhasly a tlačítka taky, ale ty tlačítka do toho zkratovala a všelijak blbla, ale pak už se to ustálilo. Dokázali jsme to. První minihra je za námi.