Cesta do pekel

Kapitola 9. (část třetí)

Byl jsem z toho tak v šoku, že se mnou museli třást, abych zase vnímal. "Co se sakra stalo?" nechápal můj brácha. "Vy jste ji neslyšeli? Promluvila o sobě v první osobě!" vykřikl jsem. "A co z toho děláš takový drama...?" zeptal se můj bratr, ale to poslední slovo řekl spíše naprázdno, protože si nejspíš domyslel co to pro nás znamená. " No tak to abychom si sehnali tužku a papír a napsali poslední vůli." řekl můj bratr Gregory. Mohli jsme jít dále, ale čekali jsme na další slova od Mommy. Tentokrát vztekle zařvala. "Jak se odvažujete mě neposlechnout!? Já si vás najdu! Já vás najdu! A až vás najdu, budete litovat dne, kdy jste se rozhodli si se mnou zahrávat!" rozkřikla se Mommy. "Asi nikomu nebude vadit, když se pomalu přesuneme jinam. Jestli se Mommyna dopracuje k tomu, že ta místnost do které jsme se vytáhli, tak má v podlaze díru, na sto procent tam půjde a jestli nás tu najde, do minuty nás pozabíjí." navrhl jsem a jak jsem očekával, nikdo nijak neprotestoval. Museli jsme se zhoupnout přes rokli a pak jsme museli zamířit do ventilace. Tam nás nic nepotkalo, ale když jsme se dostali ke konci ventilaci, málem jsem dostal infarkt. Viděl jsem tam nohy. Dlouhé, štíhlé nohy. Už jsem si myslel, že nás Mommy našla, ale hlas té osoby mi byl povědomý. "No vy jste to vymňoukli!" pokárala nás Kissy Missy. "Kissy? Co ty tady děláš?" divil jsem se. "Hele, nebylo by lepší vylézt z té ventilace ven? Bude se nám lépe povídat a pokud se tu ukáže Mommy Long Legs, vestoje jí utečete snáze než v leže." navrhla nám Kissy. Vylezli jsme z ventilace a přistoupili blíže ke Kissy Missy. "Tak nám řekni proč tu jsi?" položil jsem svoji otázku. "Je toho dost o čem mluvit. Všichni tady mají strach z Mommy Long Legs. Většina z nich říká, že se snad takhle nikdy nerozzuřila, ale já si myslím, že se takhle párkrát naštvala a my zapomněli jaké to je." vysvětlila nám Kissy. "Člověk by nevěřil jak se může tak moc rozčílit jen kvůli třem lidem, kteří museli v jejích hrách občas improvizovat." podivil se můj brácha. "No tak před deseti lety bychom tomu taktéž nevěřili. Jednou, když už několikrát nepřišly žádné děti, dávala to za vinu zdejším pracovníkům. Když se ji jednou pokoušeli uklidnit, byla to osmičlenná skupina pracovníků, kde byly dvě holky a zbytek chlapi, jednoho pracovníka chytila a práskla s ním na zem. Když zjistila, že jim může ublížit, vrhla se na všechny co tam s ním byli." začala vyprávět Kissy. "A co se stalo pak?" vyzvídal jsem. "Jednoho toho pracovníka chytla do pusy a trochu zesílila stisk, jenže to stačilo na to, aby z její oběti na některých místech začala téct krev. Co jsem zaslechla, tak od tohoto momentu byla Mommy už naprosto neovladatelná a neexistoval žádný způsob jak ji zklidnit. Podle všeho to jeden pracovník přežil. Mám ten dojem, že se jmenoval Eduard nebo tak nějak." pokračovala Kissy. "Mám ten dojem, že nám pomáhal, když po nás šel Huggy Wuggy. A obávám se, že ho Huggy strhl s sebou dolů, když se ta plošina zbortila." docvaklo mi. "Obávám se však, že Eduard ten pád nepřežil. Huggy není úplně člověk, takže je pochopitelné, že by to dokázal přežít, ale Eduard ne." řekl Radek. "A taky že máte pravdu. Byl to právě Bombas, kdo je našel, ale ani on nedokázal vrátit život Eduardovi. Dělá všechno proto, aby se Huggy Wuggy zotavil." řekla Kissy. "Ale proč nám nadále pomáháš?" vyzvídal můj bratr. "Když se Mommy Long Legs rozzuřila po vašem úspěchu, život v Playcare se zhoršil. Teď je tam takzvaná 'předpopravní cela', kde už je tak patnáct lidí a mezi nimi je vaše kamarádka Eva." vysvětlila nám Kissy Missy. "V tom případě si musíme pospíšit. Nevíme odkud se Mommyna vynoří a není zaručeno, že z toho setkání vyjdeme živí." rozhodl jsem. "Já tedy půjdu, ale dám vám jednu radu. Ne vždycky to, co slyšíte nebo vidíte, je pravda." řekla Kissy a dala se na odchod. My se zkusili vydat za ní, ale nikde jsme ji neviděli, takže jsme pak šli tam, kam nás nohy vedly. Došli jsme ke schodišti a když jsme po něm vyšli nahoru, dostali jsme se do nějaké čističky. Nevím jestli je běžná čistička na vodu v továrně na hračky, ale budiž. V Playtime Co je možné všechno. Nejspíš jsme byli v řídící místnosti, protože tu byl jakýsi panel, který otáčel mosty nad vodou a odtamtud se dalo jít do dalších třech směrů. Rovně byl východ, jenže zase potřeboval hračku na oskenování, kterou získáme buď vpravo nebo vlevo. Můj bratr se nabídl, že se tam podívá a my pak za ním půjdeme. Byl tu průchod s žebříkem, takže mému bratrovi stačilo slézt po žebříku a my mu pak nasměrovali mosty tam, kam potřeboval. Netrvalo to ani šest minut a byl zpátky s hračkou, tentokrát šlo o Bunza. Když se můj bratr vrátil, přenastavili jsme mosty tak, aby nám utvořily cestu k východu a když jsme uspěli, vydali jsme se k východu z čističky. Východ nás vedl do ventilace (což už pro mě byla po elektrických obvodech na propojení druhá rutinní záležitost v této továrně) a plazili jsme se pryč z čističky. Dostali jsme se do podivné místnosti, kde byly opět sloupy na propojení proudu. "Tak tohle musí aktivovat něco hodně důležitého, když tu jsou dvě propasti mezi sloupy." zhodnotil situaci Radek. Já jsem se rozhodl postarat se o zapojení proudu. Nějaký čas to zabralo, protože to bylo dosti komplikované, ale zvládl jsem to. Jako výsledek se nám nějaké velké dveře vlevo od nás. "Asi jsem čekal něco víc, ale i s tímhle se dá pracovat." řekl jsem. Chvíli jsme šli nějakou chodbou, ale pak nás to navedlo do ventilace. Tou jsme se nějakou dobu plazili, ale pak nastala komplikace, protože kus ventilace se propadl a my s ní. Dostali jsme se do chodby, která mi přišla skoro stejně divná jako ta místnost s tím obvodem. Byly tu železné dvojité posuvné dveře, ale zamčené, takže jsme museli jít na druhou stranu a doufat, že tam nějaký průchod bude. Něco jako průchod tam bylo (byla to opět ventilace), ale pak nás zeshora čekalo další překvapení v podobě velmi rozčilené Mommy Long Legs!