Cesta do pekel

Kapitola 8.

Nenapadlo by mě, že bych byl rád zpátky v Game Station. Zamířili jsme k panelu u vlaku, kde teď blikala kontrolka prostřední páky a zatáhli jsme za tu páku. "Páni, vedete si opravdu skvěle! Kdo vám dovolil být tak chytří? Tak jako tak, Mommy Long Legs je na vás velmi pyšná, ale nejspíš vám to už řekla ona sama. Další hra je Wack-a-Wuggy! Užijte si to!" řekl nám hlas Stelly. Zrovna jsme se chystali jít do druhé hry, ale náhle z Musical Memory vyšel Bombas a táhl za sebou těžce raněného Bunza. "Koukám, že stále žijete." řekl Bombas. Mě však přišlo, že je zklamán z toho, že jsme naživu. "To ty jsi zabil Bunza?" zjišťoval můj bratr. "Ano i ne. Byl jsem to já, kdo mu dal poslední ránu z milosti, aby netrpěl, ale byla to Mommy Long Legs, která si ho vzala do parády." řekl nezaujatě Bombas. "Mě je jasné, že je Mommyna trochu bzíklá, ale tohle je moc i na ni." protestoval Radek. "Chlapče, za těch deset let, co to tu je zavřené, jsem byl už několikrát svědkem toho jak si Mommy Long Legs někoho vzala do parády a mohu říci, že na zmlácení Bunza použila pouhý zlomek toho co dokáže." řekl mu Bombas. "Jak ti můžeme věřit? Nezapírám, že znáš Mommy Long Legs déle než my, ale možná její bláznovství se hýbe pouze kolem slov a zmlácený Bunzo je tvá práce." vyjádřil jsem svoji nedůvěru Bombasovi. "Úvaha zajímavá, ale pokud bych Bunza zneškodnil já, zaslechli byste pouze tři údery. První v momentě, když bych dal Bunzovi zvedák. Druhý pak až to Bunzo narve do stropu a třetí zaslechnete ve chvíli kdy z toho stropu sletí na zem. A jako důkaz, že mi můžete věřit, vám dám dobrou radu. Hlídejte si v jaké osobě Mommy Long Legs o sobě mluví." řekl a pak se vydal pryč z Game Station. Nejdřív mi to nedošlo, ale pak jsem to začal chápat. Mommyna si neříká "já" jako normální lidé, ale říká si "Mommy", ale když se rozohní, začne si říkat "já". Velmi chytrá taktika. Za normálních okolností by si to člověk nevšiml, ale tohle nám může pomoci uniknout s rodiči a přáteli živí. Vydali jsme se pak do Wack-a-Wuggy, tentokrát jsme to nemuseli nijak obcházet a mohli jsme jít rovnou na věc. Vstup, kterým jsme prošli do hřiště, se zavřel chvíli poté, co jsme vešli. V ten moment se spustila televize a začala nám ukazovat a říkat jak se tato hra hraje. "Vítejte ve Wack-a-Wuggy! Tento test nám ukáže jak rychlé jsou vaše reflexy a reakce. Na tento test vám byl již přidělen grabpack. Na herní ploše máte ve stěnách 16 děr a v těchto dírách se může objevit malý rozkošný Huggy Wuggy. Pokud se tak stane, použijte svůj grabpack, aby jste ho zasáhli a zahnali zpátky. To je vše. Hodně štěstí!" řekl nám hlas z televize. "Ale jak dlouho to bude trvat, to nám neřekne." postěžoval si Radek. Přítomnost Mommy Long Legs jsme zaznamenali opět po tichém bouchnutí do skla. A jako při první hře, i teď si pro nás připravila proslov. "Při této hře měly na sobě provázek za který se zatáhlo ve chvíli kdy se dostaly moc blízko dětem. Stejně to ale moc nepomáhalo a byl zázrak když to zabralo. Bavte se." odříkala nám svůj proslov Mommy. "No výborně! Teď se nás pokusí zabít horda malých Huggíků. Však to je normál." řekl jsem si pro sebe. A aby toho nebylo málo, tak nám ještě ztmavila prostředí, takže tu byla mizerná viditelnost. Jakoby už tak nebylo těžké hlídat 16 děr. Musíme tedy doufat, že ti malí šmejdi dělají nějaké zvuky jinak nemáme šanci. Naštěstí vydávali takové tichounké bouchání do trubek kdykoliv byli v pohybu, takže to osvětlení zas tak velký handicap nebyl. Horší však bylo, že jich postupně začalo jít víc a víc. Pak ale Radkovi přišla zpráva od Johna. "Přišla mi zpráva od Johna, ale potřebuji, aby mi někdo kryl záda." požádal nás Radek. Rozhodl jsem se zhostit tohoto úkolu a hlídal ho zatímco se díval na to co John napsal. "Stále žijí, ale často to tam kontroluje nějaký žlutý robotický králík, který je prý 'křupan od pohledu' a je schopen kohokoliv zmlátit do bezvědomí úplně za cokoliv. Jednou podle všeho takhle zmlátil Evu za to, že se mu podívala do očí a je otázka zda-li to vydrží. Naštěstí tam občas chodí i někdo jiný, hlavně Kissy Missy, která kdykoliv může, tak se snaží Evě pomoct." řekl nám Johnovu zprávu Radek. "Tak mu napiš, že nás vyschýzoval v nejméně vhodnou dobu, protože se snažíme zastavit nápor Huggyho četného potomstva." vzkázal můj brácha. Nemohli jsme však detailně rozebírat, protože těch Huggýků bylo už tak moc, že už lezli úplně ven z těch rour, ale i mimo roury jsme je dokázali zahnat, jen to bylo obtížnější. Pak ale začali dělat něco, co mi nahnalo husí kůži. Začali se kolem nás rojit a to tak dobře, že nás od sebe oddělili.