Když jsme vyšli z Wack-a-Wuggy, dali jsme se k panelu u vlaku a zatáhli jsme za poslední páku. "Páni! Hráli jste už někdy ty hry? Vedete si výborně. Jistě jste tím pádem připraveni na poslední hru, a to Sochy! Jděte naposledy s Mommy Long Legs po schodech do poslední hry. Doufám, že jste si to tu užili a snad zase někdy dorazíte!" řekla nám Stella. Já si myslím, že my jsme si toho tady užili až až a nemyslím si, že bychom se někdy v brzké době vraceli. Když jsme se chystali jít ke schodům, něco se před námi mihlo a dopadlo na zem. Byl to malý Huggýk. Chvíli na to spadl další. Když jsme se podívali nahoru, nedokázali jsme uvěřit tomu co jsme viděli. Na stropě byla spousta Huggýků zabalených v pavučině a mezi tím vším se proplétal Bombas a snažil se je vyprostit z pavučiny. Pak odřízl posledního Huggýka a seskočil dolů. "Oh... vy už tu jste." řekl překvapeně Bombas. "No, když jsme zvládli Musical Memory, moc nadšený jsi nebyl." podotkl můj brácha. "Mommy Long Legs mi to totiž teď ulehčila, takže to stačí odříznout a hotovo. Pro Bunza jsem si musel dojít osobně, což je ne zrovna náladu povzbuzující." vysvětlil Bombas. "No, mi musíme odehrát poslední hru, tak se nemůžeme zdržovat." řekl jsem. "Ach tak. Poslední hra. Mohu vám říct, že už nebude plně přátelská jako na začátku." varoval nás Bombas. "No, ona už teď je taková naprdlá. Jen tak tak jsme vybruslili z toho, že by nás potrestala za to, že jsme ty Huggýky začali nakopávat." řekl jsem. "No, já popadnu ty prcky a asi už půjdu. Jen chci dodat, že tu v případě, že se vrátíte sem, nebudu, protože počítám s tím, že jste tam pochcípali." řekl na rozloučenou Bombas. "Nic víc neočekáváme." řekl Radek. Bombas se pouze pousmál, vzal všechny Huggýky a odešel pryč, zatímco my jsme šli "na smrt" do třetí a zároveň poslední hry. Na stěnách v chodbě, kterou jsme šli, byli malby nějakého psa skříženého s housenkou. Osobně mi to přišlo nanejvýš divné. Chodba nás zavedla ke dveřím, které potřebovaly otevřít na proud. "Já vám říkám, že tady kdyby vypadla elektřina, tak si tu ani nezahrajou klasickou deskovku." řekl můj bratr Gregory. Naštěstí byly v pravo další dveře, které šly otevřít normálně. Šli jsme rovně a tam už na nás čekaly sloupy, jasný náznak toho, že se tu bude propojovat. Teď tu ale byla i cedule s tím pesanem. Shodli jsme se, že jistě neuškodí si něco z té cedule přehrát. "Chceš si hrát s P.Jem?" řekl nám hlas z cedule, když jsme zmáčkli čudlík na ceduli. Nic moc informace, ale už víme jak se ten pesan jmenuje. Zmáčkli jsme ten čudlík na ceduli znova. "Housenka nebo pes?" ozval se P.J z cedule. Vzhledem k tomu, že je kombinací psa a housenky, žádné buď a nebo není. Zatímco zbytek debatoval na P.Jem, já mezitím propojil elektřinu a nahodil to. Vrátili jsme se ke dveřím, které ten proud potřebovaly, jenže v momentě kdy poslední člen naší čtyřčlenné skupiny dorazil, zaslechli jsme tiché cupitání spousty nožiček. "Zdá se, že náš rozkošný pejsánek už o nás ví." poznamenal Radek. "No tak ona ta cedula nebyla zrovna nejtišší a navíc tu je ticho jak v kostele, takže by P.J musel bých echt hluchej, aby to neslyšel." řekl jsem. Během této konverzace se pro nás potřebné dveře začaly otevírat a jakmile jsme vstoupili dovnitř, ihned se za námi zavřeli. Oproti předešlým hrám byla tato plocha mnohem větší a hezčí. Nedlouho poté co se dveře za námi zavřely, se pustila televize, aby nám ukázala co a jak. "Vítejte ve hře na sochy! Tento test nám ukáže vaši fyzickou zdatnost a sílu. Pravidla jsou jednoduchá. Když světla zhasnou, můžete se volně pohybovat. Když se světla rozsvítí, nesmíte se hýbat, ale můžete se rozhlížet. Do pohybu se můžete dát až když světla zhasnou. Milý housenko-pes P.J vás bude v tomto testu následovat a v polovině vaší cesty se k němu přidá přátelský králíček Bonnie. Pokud se jeden z nich k vám dostane, test je u konce. To je vše. Hodně štěstí!" řekl nám hlas z televize. Mezitím se P.J dostal k televizi a díval se na nás. Budu ale upřímný, víc mi dělal starosti Bonnie. Musí mít hodně dobrý důvod, aby ho vypustili až když se dostaneme do půlky. Teď byla však na řadě Mommy Long Legs se svým dalším proslovem. "P.J byl vždycky smutný, když viděl děti odcházet. Mommy to rozesmutnilo ještě více, jelikož mi říkali maminko. Byla jsem to nejbližší co k mámě kdy měly. Ale byly tu jen kvůli hrám. Pak odešly a už se nikdy nevrátily." začala Mommy. Ještě do toho udělala něco jako dramatickou pauzu, abychom se nad ní slitovali a zůstali s ní. "Nechaly tady Mommy zemřít samotnou... Takový osud si Mommy nezasloužila." dodala. To už byla poslední kapka. "Tak zaprvé, ty jsi nikdy nebyla jejich máma. Zadruhé, je pochopitelné, že přišli kvůli hrám, když mají své rodiny. A zatřetí, jsi jen hračka, takže nemůžeš umřít, a i kdyby jsi byla mrtvá, jak bys s námi teď mohla mluvit?" vyjel jsem na ní. Momyna reakce byla velmi překvapivá. "Ty a tvůj bratr máte jenom své rodiče. Riskujete životy sebe a svých přátel jen abyste našli své rodiče. Ani jste se nenamáhali pomoci své kolegyni, když se ztratila. Za tu odvahu si zasloužíte potlesk." řekla a připojila k tomu sarkastický potlesk. "Tak aby v tom byl pořádek, tak Eva se neztratila, ale Huggy Wuggy ji uvěznil." opravil ji Radek, ale Mommy si z toho nic nedělala. Pak ale začala: "Tak jako tak, nechaly mě tu umřít o samotě. Ale vy...". "No jen na nás zase nic neházej, ano? To, že to tu zavřeli není, náš problém. To si vyřiď s šéfem téhle firmy." skočil jí do toho Lewis. I když byla z našeho pohledu Mommy proti světlu, bylo na ní poznat, že její úsměv se vytratil. "Cožpak tě rodiče neučili, Lewisi, že se jiným lidem neskáče do řeči?" řekla a pak levou rukou šáhla někam nahoru. Během toho pokračovala: "Taky vy jste tady byli a pak Mommy opustili. Takže pokud má někdo zemřít, jste to vy.". Z nějakého důvodu jsem se musel otočit k P.Jovi a málem mě trefil šlak. P.J byl stále nehnutý u televize, ale Lewis zmizel! Radek a můj brácha si nejspíš všimli, že něco nesedí, protože se taky otočili. "To je hodně zlý. Nejdřív bych se dostal přes tuhle hru a pak bych řešil co se stalo Lewisovi. Mommyna nám jistě nenechá čas na debatu, takže musíme hejbnout." navrhl Radek. Nikdo neměl čas na protesty, protože zhasla světla.
ČTEŠ
Cesta do pekel
TerrorPablo a Gregory jsou dvojčata. Jejich rodiče pracovali pro Playtime Co., která vyráběla hračky. A proč tohle všechno "bylo"? Ta firma zkrachovala. Když jednoho dne jejich rodiče jdou kolem této továrny, zmizí beze stopy. Pablo s Gregorym musí sehnat...