Cesta do pekel

Kapitola 11.

Nevím jak dlouho jsem byl mimo, ale vím, že se mnou někdo lehce třásl. Když jsem se otočil, zahlédl jsem siluetu Huggyho, ale bylo mi jasné, že kdyby to byl opravdu Huggy Wuggy, dávno bych byl mrtev. "Díky bohu, že žiješ." řekla Kissy. "Co se stalo?" zeptal jsem se zmateně. "Vykolejili jste. Soudě podle toho jak to tu vypadá, něco způsobilo, že ten vlak jel až moc rychle a vykolejil." řekla mi Kissy. "A kde jsou ostatní?" zeptal jsem se. "Tvého bratra jsem bohužel nenašla, a pokud tu byl ještě někdo, taky jsem ho nenašla." odpověděla mi Kissy. Když mi tohle řekla, začal jsem si připadat hrozně. Jenom kvůli tomu, že jsem chtěl s bratrem zachránit své rodiče, museli umřít tři naši přátelé. "Kdybych nenavrhl, abychom šli naše rodiče hledat, nikdy by se tohle nestalo." řekl jsem si pro sebe. "Není to tvoje vina, Pablo. Společně je můžeme ještě zachránit. Nemáme ale mnoho času, protože dřív či později Prototype přivede k životu dvě vylepšené hračky, a pokud se tak stane, nebudeme mít garantováno přežití." řekla Kissy Missy. Podivil jsem se však nad těmi vylepšenými hračkami, takže jsem musel Kissy poprosit, aby mi to lépe objasnila. "Prototype totiž našel Mommy Long Legs chycenou v drtiči. Zatímco ji vyprošťoval, řekla mu všechno co se stalo. Nejdříve mluvila o svých úspěších, což bylo chytré zlikvidování Lewise a šikovné zneškodnění Radka, ale pak mu řekla, že musela vyzradit nějaké informace. Prototype z toho nebyl moc nadšen, ale řekl, že až z ní získá její krvežíznivost a agresivitu, nebude jim už nic stát v cestě za vítězstvím." vysvětlila. Udivilo mě jak to zjistila, ale pokud ji bere jako spojence, mohl jí to říct. "A jak se vůbec má Huggy Wuggy?" zeptal jsem se. "Žádná sláva. Chvíli poté, co se konečně postavil na nohy, ho Prototype vzal na extrakci, takže teď mu není úplně do skoku. Ale jsem ráda, že jsi se zeptal." řekla mile Kissy. Naštěstí od vykolejeného vlaku to do Playcare nebylo daleko a za 10 sekund jsme tam došli. Tahle oblast byla tajně nazývána "experimentální místností", protože právě zde držely děti a snažili se je propojit s hračkami a podobná jiná zvěrstva. "Asi se ti o tom nebude chtít mluvit, ale dokázala bys mi upřesnit co těm dětem dělali?" zeptal jsem se. "Já o tom nerada mluvím, ale ve většině případů jsem měla to štěstí, že jsem neviděla to nejhorší. Jednou se mi však naskytla příležitost vidět něco na co bych nejradši zapomněla." řekla mi Kissy. "Pochopím, když o tom nebudeš chtít mluvit, ale co přesně jsi tam viděla?" zeptal jsem se mile. "V té testovací místnosti byla Mommy Long Legs a nějaké batole. Měla jsem za to, že chtějí vědět jak se bude chovat k takto malému dítěti, což tak trochu byla pravda, ale hlavní účel bylo posunout vražednou hranici Mommy Long Legs dál. To batole to dokázalo poznat, protože se bálo k ní jen přiblížit. Už to mi přišlo kruté, že dají malé batole k Mommy Long Legs zrovna, když má obzvlášť mizernou náladu. Čím blíže tomu batoleti byla, tím větší hrůzu naháněla. Pak po něm vystartovala, a to tak moc dobře, že když to batole zakousla, překousla toho chudáčka vejpůl. Chtěla jsem, aby to batole dorazila, aby mu zkrátila trápení, ale ona se k němu pouze přibližovala a nechala ho trpět. Až teprve po půl minutě, kdy to batole zemřelo na vysokou ztrátu krve, ho sežrala." řekla rozechvěným hlasem Kissy. Začal jsem v tu chvíli litovat, že jsme nenechali Mommy Long Legs zemřít, když byla příležitost. Když uvízla v drtičce, dohnala ji karma a kdybychom tu drtičku pustili, zaplatila by za své neomluvitelné činy, ale my to neudělali. "Dost si říkám jaká je to škoda, že jsme ji nezabili, když byla příležitost. Zasloužila by si to." řekl jsem. "To naprosto chápu, avšak vy aspoň víte kde je mez ve vašem chování a nevratně jste jí ukázali, že jste lepší." reagovala Kissy. To stálo za zamyšlení, ale nemohl jsem tak učinit, protože jsem slyšel někoho přicházet.