Cesta do pekel

Kapitola 5.

"Výborně. Zrovna to vypadalo, že se něco dozvíme, ale v tu chvíli ji něco musí popadnout a stáhnout dolů." postěžoval si Filip. "Takový je život." řekl můj bratr Gregory. "Mám neblahé tušení, že jediné co můžeme udělat, je skočit do té jámy." odtušil Lewis. To mě přimělo porozhlédnout se. Viděl jsem samozřejmě mřížovaná vrata, ale nikde nebylo nic, co by je dokázalo otevřít. "Nejsem moc nadšen, ale musím s Lewisem souhlasit. Žádné z vrat nemá u sebe nic, čím by je šlo otevřít a stáním tady se jen tak neukážou." zhodnotil jsem naši situaci. "Co když ta věc je v té díře pořád?" znejistěl Radek. "Je to možné, ale vzhledem k tomu, že když vzala Poppy, tak její křik plynule odezníval, takže je nízká pravděpodobnost, že by tam byla." řekl jsem. "Za pokus nic nedáme." dodal můj bratr. Postupně jsme tedy skočili do díry. V jednu chvíli jsem si říkal, jestli to byl dobrý nápad, ale pak jsem začal po něčem klouzat. Chvíli před koncem to bylo lehce osvětlené a z toho mi došlo, že jsem v modré skluzavce. Pak jsem vyjel ven. "Musím říct, že spousta věcí mi tu nedává smysl, ale tohle je docela vymakaný." přiznal Radek. "A zase je tu něco na proud." informoval nás můj bratr. Vydali jsme se k místnosti, kde se musel zapojit proud, ale všiml jsem si, že Lewis s námi nešel. Upozornil jsem na to ostatní a vrátili jsme se zpátky. Lewis stál pořád u skluzavky, ale teď držel nějaký papír. "Co se děje?" zeptal se ho Radek. Lewis nic neřekl, jenom nám ukázal ten papír. Ve skutečnosti to byl plakát, kde byla Mommy Long Legs a vedle ní nápis "Maminka ví nejlépe". Chvíli mi ucházela pointa proč to ukazuje, ale pak mi to začalo docházet. Z té díry vystřelila růžová ruka a jediná hračka, která se dá natáhnout, je z nějakého natahovacího plastu a má růžové zbarvení, není nikdo jiný než Mommy Long Legs. Jenže jak o nás mohla zjistit? První možnost je, že Huggy Wuggy nějak ten pád dokázal přežít a napráskal nás Mommyně. Druhá, že Poppy nebyla nikdy hodná a celé to byla fraška. Třetí možnost je ta, že když uvěznila Johna a Evu, tak z nich vytáhla, že jsme byli s nimi a kam jdeme. Nebo je tu čtvrtá možnost, a to ta, že od samého začátku o nás věděla a jen čekala na správnou příležitost, kdy se odhalí. Všechny možnosti se zdály býti reálné, vzhledem k tomu, že nejenom že je tu možné cokoliv, tak hlavně proto, že v této továrně není nic normálního a člověk nikdy neví co se za chvíli stane. Radek pak navrhl, abychom se těmito věcmi zabývali později, což bylo přijato. Vydali jsme se do místnosti, kde jsme museli opět zapojit proud, ale teď tu bylo něco jinak. Pokud je ten sloup pod proudem, vysune se před něj branka, takže jsme museli hodně improvizovat, protože ty branky, když jste ten sloup nabili, tak se ta branka dostane do toho proudu a musí se to udělat celé od začátku. Naštěstí jsme to v krátkém časovém úseku zvládli. Tímto jsme si otevřeli vrata naproti těm skluzavkám a podle nápisu nad vraty nás to mělo zavést do Game Station. Vešli jsme do chodby, kde mi přišly podezřelé dvě věci. První, že strop byl zatemněný, což by mohlo být pro někoho jako je Mommy Long Legs ideální spot, kde by mohla být skrytá. Druhá věc, která mi hodně smrděla, byla ta, že snímač na grabpack vyžadoval červenou ruku. Vždycky, když jsme narazili na snímač na grabpack, vyžadoval buď jenom modrou ruku, nebo modrou a červenou, nikdy jenom červenou. "Taky vám to tak smrdí?" zeptal se nás Radek. "Jestli myslíš snímač na červenou ruku z grabpacku a zatemněný strop, kde může být kdokoliv skrytý, tak ano." odpověděl jsem. Radek se pak rozhodl, že "případně obětuje svoji ruku" a vystřelil červenou ruku. Těsně před snímačem mu tu ruku chytila růžová ruka a utrhla tu z grabpacku. Pak k nám ze zatemněného stropu přilezla Mommy Long Legs. "Noví spoluhráči! Už je to tak dávno." řekla nadšeně Mommy. Nevím, jestli si toho všimli ostatní, ale jednu ruku měla Mommy stále ve tmě. Pak ji ale vytáhla, ale i s Poppy. "No není to vzrušující, Poppy?" řekla Mommy směrem k Poppy. Ta ale nic neřekla, protože jak se ukázalo, měla zalepenou pusu. "Velmi vzrušující, Mommy." řekla Mommy hlasem napodobujíc Poppy. Můj bratr si neodpustil sarkastické zasmání. Mommy se na něj podívala ne zrovna moc přátelsky, ale pak zase nasadila svůj veselý výraz. "Mommy zaslechla, že tady slečna Poppy vám chtěla předat kód od vlaku. Jen tak pro nic za nic. Ale to není žádná legrace. Proč bychom z toho neudělali hru? Game Station stále funguje. Bude to jako za starých časů." řekla nám Mommy. "Pro tebe možná, ale nikoliv pro nás." řekl upřímně Filip. Mommy ho naprosto ignorovala. "A pokud vyhrajete naše tři hry, dám vám kód od vlaku." řekla Mommy opět jako Poppy. Mommy se pak zatvářila jakoby překvapeně. "To je mi ale nápad, Poppy! Zahrajeme si tři malé hry a pokud uspějete, kód od vlaku bude váš. Zamiřte do Musical Memory a já všechno zahájím." řekla vesele Mommy. "Ale budeme hrát fér, aby váš kamarád Radek si nepřipadal znevýhodněn." dodala, a postupně nám utrhávala červené ručky z grabpacku. Překvapilo mě však, že věděla jak se Radek jmenuje. To nedávalo smysl. Když už to vypadalo, že skončila, tak přilezla k nám natolik blízko, že se jí člověk mohl dotknout. "Dodržujte pravidla, jinak vás roztrhám na kusy a sním vám vnitřnosti zaživa." řekla chladně Mommy. Pak se začala smát jak blázen a zalezla zpátky do tmy.