Cesta do pekel

Kapitola 3. (čast čtvrtá)

Abych se přiznal, viděl jsem spoustu rádoby "kazet" na téma Five Nights at Freddy's a mohu říci, že tyhle byly oproti té s Prototypem slabej odvar. Je pravda, že ty FNAF kazety jsou strašidelné, ale tadyto bylo děsivé jiným způsobem. Ne nějakými hororovými obrázky, které se zničehonic objeví, ale bylo to hrůzu nahánějící kvůli tomu, že ten Prototype tu někde je. Možná že nás někde sleduje a až to budeme nejméně očekávat, rozstřílí nás svým samopalem nebo nás přejede nějakým tím svým tankem. Napadlo mě podívat se na datum kdy ta kazeta byla nahrána. Bylo na ní "15.7.2012". V to samé datum byla ta továrna uzavřena a nastal tam lockdown. To je mi ale náhoda. "Pokud bych byl na místě šéfa této společnosti a stalo by se mi, že nějaký můj experiment unikl, schoval bych to za něco, co by nezpůsobilo takový poprask. V tomto případě se únik Prototypu schoval za krach firmy." zhodnotil Lewis. "A víš, že to dává docela smysl? Zamlžování je taktika využívaná v obchodování, ve válkách, prostě všude. Dávalo by tedy smysl, že zavřeli kvůli krachu, nikoliv kvůli subjektu, který jim zdrhl." konstatoval Filip. "Ale myslíte si, že se Prototype dostal ven z továrny, nebo je tu stále? I když utěsníš každý východ nebo skulinku, vždy existuje minimálně jedno místo, kterým se dá odejít." napadlo mě. "Možná že tu má někoho, kdo je mu blízký. Jestliže může sám uvažovat a myslet, možná má i schopnost se zamilovat. Nebo nikdy nechtěl utéct, jenom nechtěl být držen pod zámkem v nějaký cimře." přemýšlel Radek. "Ano. Vše je možné, ale dokud nenajdeme někoho kdo se tu vyzná, do té doby bych toto téma uzavřel, ano?" řekl Lewis. Všichni jsme mu museli dát za pravdu. Můžeme tu vytvářet všelijaké teorie, ale i tak nemáme sebemenší tušení co je pravdou. Pak jsme se konečně sebrali a šli jsme ke dveřím s květem kolem. Když můj bratr otevřel dveře, naskytl se nám pohled na poměrně útulnou chodbu vedoucí dolů. Podlaha naštěstí neklouzala, takže jsme mohli bez obtíží slézt dolů a nerozbít si čumák. Když jsme to slezli, dostali jsme se do místnosti, kde byla spousta polštářů a skříň, za kterou byly dveře. Možná bychom se tam dostali, protože Radek by s naší pomocí mohl tu skříň dát stranou, ale ty dveře byly zamčené. Naštěstí tu byly i jiné dveře, takže jsme zas tak ztracení nebyli. Dostali jsme se do malé předsíňky, kde byly další dveře. "Nechci nic říkat, ale ten, co tuhle část udělal, tak musel být hodně ujetej na dveře." poznamenal Radek. Nikdo na to nic neřekl, nejspíš protože tady jsou ujetí snad na všechno. Když jsme ty dveře otevřeli, naskytl se nám pohled na prosklenou skříňku na podstavci. A uvnitř byla panenka Poppy. "Člověče, Poppy ve skříňce by bylo to poslední co bych tu očekával." prozradil můj brácha. "Měli bychom to otevřít?" navrhl Radek. "Zapomněl jsi co nám Eduard řekl? Až na pár výjimek tu jsou veškeré živé hračky pro nás nebezpečné. Co když je Poppy jedna z těch mnoha zlých?" vytkl mu Lewis. "Ale co když je ta hodná? Vždyť nevypadá, že by byla schopna zabíjet." řekl jsem. "Huggy Wuggy taky vypadal, že je neškodný a teď už kvůli němu zmizel John a uvěznil Evu a je dost možné, že už jsou mrtví. Nenech se přeci zmást!" vyčetl mi Filip. "Za pokus nic nedáme." řekl Radek a otevřel tu skříňku. Když to udělal, světlo v místnosti zablikalo a zhaslo. "Otevřeli jste moji skříňku..." promluvil tichý hlas. A nevím jestli se to stalo ostatním, ale já najednou omdlel.