Cesta do pekel

Kapitola 3. (část třetí)

Když jsme viděli Huggyho poprvé, vypadal majestátně. Teď, když to k nám vykračuje, tak taky, ale spíše převládá strach než údiv. Všichni jsme se dali na ústup, jenom Eva ne. Ta totiž zůstala na místě a ječela z plných plic. Huggy Wuggy ji chytil a k našemu údivu ji nesežral. Místo toho se v té chodbě vydal ke dveřím po jeho pravici, ty pak otevřel a hodil tam Evu a pak ty dveře zavřel. I když jsme běželi směrem k ventilaci, která se otevřela ve stejný moment když Huggy vyšel ze tmy, zahlédl jsem, že Huggy rozbil tu kliku a tím v té místnosti Evu uvěznil. Chytré. Když jsme se všichni dostali do ventilace, zavřela se, takže jsme měli chvíli klidu. Filip na nás vyjel, protože jsme mu "nezachránili jeho holku", načež mu Radek odpověděl, že neměl být srab a pomoct ji a navíc nám ostatním přišla jako zátěž a mohu říci, že kdyby se mezi ně nevložil Eduard, nejspíš by z toho byla rvačka. "Pánové, tohle si vyřešte až budete venku z továrny! Tohle přesně Huggy Wuggy měl v plánu. Věděl, že budeš vinit ostatní za to, že nešli zachránit tvoji holku. Ty máš ale to štěstí, že ji jen někam zavřel, takže je stále pravděpodobnost, že žije. Moji holku zabili a měl jsem tu smůlu, že jsem to viděl. Zabila ji jedna z nejkrvelačnějších hraček v celé továrně. Růžová, pavouku podobná bestie, která s námi zpočátku byla za dobře, ale pak její přátelství s námi šlo stranou." řekl jim Eduard. Nezbývalo nic jiného než projít tu ventilaci. Jelikož se ta ventilace uzavřela ve chvíli kdy jsme se všichni dostali dovnitř a nevypadalo to, že by se to dalo nějak otevřít, a i kdyby ano, tak by nás s úsměvem rozcupoval Huggy Wuggy jen co bychom vylezli ven, takže dostat se hlouběji do ventilace byla jediná cesta. Hned na začátku byl sešup, ale neměl ty šedé válečky, ale to by ničemu vadit nemuselo. Sklouzli jsme to celkem dobře a pokračovali jsme dál. Pak jsme se museli začít rozhodovat, protože se ta ventilace rozdělila do dvou směrů. Buď bychom šli rovně, jako jsme šli většinu cesty, nebo doprava. Vydali jsme se tedy doprava, avšak když jsme šli tak 3 sekundy, slyšeli jsme zvuk jako když se někdo rychle plazí ventilací. Když jsem se ohlédl, spatřil jsem Huggyho, který se k nám hnal jak o život. "Za námi je Huggy Wuggy!" rozkřikl jsem se a nikdo se nenamáhal ptát, jestli je to pravda. Všichni jsme se rozběhli a utíkali jak o život, protože nám o život šlo. Dobrou minutu jsme utíkali, ale pak se ventilace před námi zavřela. Naštěstí byla vedle nás další směr, kterým se dalo jít, jenže odtud začal lézt Huggy. Byli jsme v pasti. Když už to vypadalo, že nás Huggy dostane, ventilace se otevřela a my mohli pokračovat v útěku. Pak nás čekal další sešup (tentokrát s šedými válečky) a když jsme to sklouzli, dostali jsme se ven a ventilace se zavřela. Začali jsme se poohlížet po způsobu záchrany, protože se Huggy Wuggy začal dobývat ven. V tom jsem si všiml, že nad námi je velká bedna. Informoval jsem o tom ostatní, kteří si stoupli za mě a já s pomocí grabpacku stáhl dolů tu bednu. Ve stejnou chvíli Huggy prolomil dveře ventilace a bedna dopadla přímo na něj a ve stejnou dobu se plošina pod námi rozpadla. Naštěstí pod tou plošinou byla další a na tu jsme dopadli. Huggy Wuggy taky, ale než se stihl vytáhnout na tu plošinu, neudržel se a spadl to temnoty pod námi. Párkrát jsme zaslechli ránu o kov jako kdyby se Huggy při pádu o něco praštil. "Jste všichni v cajku?" zeptal se můj bratr. Všichni jsme mu odpověděli, ale někdo chyběl. "Kde je Eduard?" divil se Filip. "Z ventilace vyšel s námi a viděl jsem ho i padat s námi, takže buď se podobně jako Huggy Wuggy neudržel a spadl, nebo ho ve snaze udržet se na plošině Huggy stáhl s sebou." konstatoval Lewis. To se zdálo být jediné možné logické vysvětlení Eduardova zmizení. Po plošině jsme mohli jít na dvě místa, a to buď k televizoru, který měl VHS Tape přehrávač a nějakou tu kazetu měl u sebe, nebo jít ke dveřím u kterých byla namalovaný červený květ a visely tam hračky. Ze zajímavosti jsme zvolili tu první možnost, protože tak jako tak bychom k těm dveřím šli. Když jsme si pustili tu kazetu, zjistili jsme, že kromě nějakého divného pařátu ve tmě tam není nic k vidění a spíše se toho více dělo po zvukové stránce. "Zdravím. Mé jméno je Ian Stuart a pokud jste si tento záznam pustili, dostali jste se k záznamu o nejúspěšnějšímu experimentu firmy Playtime Co. Nese označení Experiment 1006, ale mezi pracovníky byl znám i jako Prototype. Experiment 1006, nebo-li Prototype, je jedním z nespočtu experimentů oživlých hraček, ale je to první oživlá 'hračka', která dokáže samostatně myslet a uvažovat. Při pozorování se však ukázalo, že je velmi zručný. Dokázal z budíku vyrobit funkční pistoli a jednou dokonce předělal kameru, kterou jsme ho pozorovali. Když se strážníci vydali do jeho 'experimentální zóny', zjistili, že si z té kamery vytvořil funkční kopii mobilu Nokia 3310. Největší úzkost jsme začali prožívat v momentě, kdy dokázal přetvořit postel v plně funkční tank. Dostali jsme tedy nápad. Dali jsme mu 10 plánů na stroje, které byly takzvaně 'jen na papíře'. Druhý den je nejenom postavil, ale také nám předvedl jejich bezzávadné fungování. S tím si ale pak přivedl požadavek. Svoji hlavu přeměnil na jednoho z ptáků v Angry Birds a začal vyžadovat ať mu říkáme podle toho ptáka, ale když se s ním nebavíme, stále ho nazýváme Prototypem. Začínám mít strach, že se pokusí utéct." ozývalo se. Pak se ozvala rána následovaná palbou ze samopalu. Do toho kraválu někdo zařval: "Prototype unikl!", Pak se na obrazovce udělal intenzivní šum a kazeta skončila.