Polib mě

14. kapitola

Jisungův pohled

Snažil jsem se ignorovat zprávy od Jisoo. Stále mi psala, jestli bychom se spolu mohli zase sejít, ale já nechtěl. Nevěděl jsem, jak jí to mám jemně říct. Přeci jen jsem to byl já, kdo přišel první s návrhem, že bychom spolu mohli někam zajít. 

Schoval jsem si mobil zpátky do kapsy, když k autu přišel Minho. Hned jsem poznal, že má mnohem lepší náladu než včera. Pozdravili jsme se a nasedli společně do auta.

,,Vážně se na mě za to lhaní nezlobíš? Cítím se kvůli tomu fakt hrozně." zeptal jsem se, když jsem se na něj připoutaný otočil. Minho nad tím záporně zakroutil hlavou.

,,Nejsem na tebe vůbec naštvaný. Jen stále přemýšlím nad tím, proč jsi to neřekl." S otázkou v očích se na mě podíval a rozjel se. 

,,No...asi jsem si připadal blbě, že budu rušit přípravu na olympiádu kvůli něčemu takovému. Nechtěl jsem, aby sis myslel, že na ni kašlu." vysvětlil jsem. 

,,Říkal jsem ti, že pokud budeš chtít mít volno, tak to zrušíme. Máme ještě do olympiády dost času, takže určitě budeš moct chodit ven...na rande." zamumlal. 

,,To nebylo žádný rande! Jen kamarádský pokec. Nic víc v tom nebylo. Nelíbí se mi a ani ji nemám rád." vyhrkl jsem. Minho se na mě překvapeně podíval. 

,,Fakt?" zeptal se. S červenými tvářemi jsem se podíval na zem a souhlasně přikývl.

,,Jenže ona se chce zase sejít a...já nevím, jak jí to mám vysvětlit." Musel jsem celou dobu trochu Minhovi lhát, protože...se nesmí dozvědět důvod, proč jsem s ní na to rande šel. Navíc by mi mohl pomoct najít způsob, jak ji jemně odpálkovat. 

,,Chápu. Rozhodně jí to musíš říct jemně. Stejně tě asi pak bude nenávidět spolu s jejími kamarádkami, ale vykašli se na ně. Hlavně musíš být šťastný ty." řekl Minho vážně. Souhlasně jsem přikývl.

,,Jo. To vím. Takže...mám jí říct, že k ní necítím to, co nejspíš ona ke mně a že by se se mnou akorát trápila?" zeptal jsem se nejistě. Minho mi můj návrh odkýval. 

,,Kdyby tě náhodou otravovala, tak jí za mnou pošli. Já už jí to nějak vysvětlím." dodal s úsměvem. Nejistě jsem přikývl a zadíval se na cestu.

,,Co je?! Co blbneš, Felixi?" vyhrkl jsem, když mě můj kámoš odtáhnul na záchody. Měli jsme zrovna volnou hodinu. 

,,Potřebuju si s tebou o něčem promluvit. Je to extrémně důležitý." řekl, když se na mě podíval. 

,,Stalo se něco?" zeptal jsem se. Felix mi naznačil, abych byl chvilku potichu, a zaposlouchal se. Podle ticha tam nikdo nebyl. 

,,Fajn. Takže...kdy jsi mi to hodlal říct?" zeptal se Felix, když se ujistil, že nás nikdo neposlouchá. Nechápavě jsem se zamračil.

,,Co myslíš?" zeptal jsem se. Felix si prohrábl vlasy a vydechl vzduch z plic. 

,,Já ti říkám, že jsem měl nutkání tam za tebou včera napochodovat. Ale na začátek. Včera Changbin zrušil naši schůzku. Nevěděl jsem, co mám ten den dělat, tak mě napadlo, že bych zašel za tebou. Když jsem dorazil k tvé babče, tak jsem si řekl, že bych mohl zjistit, jak vypadá ten skvělej soused, o kterém mi furt vyprávíš." řekl Felix. Strnule jsem na něj koukal.

,,A viděl jsi ho?" zeptal jsem se. Stále jsem doufal, že Minha neviděl. Což ovšem byla blbost, protože Minho tam měl nějakýho kluka a bavili se spolu.

,,Samozřejmě, že jsem ho viděl! Kdy jsi mi hodlal říct, že tvůj soused je náš matikář?! A to, že ses do něj zabouchl?!" vyhrkl. Rozhodně jsem zakroutil nesouhlasně hlavou.

,,Nesnaž se mi namluvit, že tam bydlí někdo jiný." řekl Felix vážně.

,,O to bych se ani nepokusil, když sis určitě přečetl jméno na zvonku. Nezvládl bych ti namluvit, že tam bydlí ten muž, který Minha včera navštívil." snažil jsem se všechno vysvětlit. Felix mě zkoumal nechápavým pohledem.

,,Jak víš, že tam někoho měl?" zeptal se. Zasekl jsem se v pohybu. Tohle...se nemělo stát. Proč nemůžu jednou mlčet?! Felixovi se rozzářily oči.

,,Ty ho šmíruješ!" vyhrkl. Záporně jsem zakroutil hlavou. 

,,Ne! Jen jsem ho zahlédl z okna. J-já ho nesleduju." zalhal jsem mu. Felix mě pozoroval se škodolibým úsměvem. 

,,Červenáš se jak rajče. Přiznej se! Už to stejně vím! Že ho sleduješ?" zeptal se. Sklopil jsem poraženecky hlavu. Felix nadšeně povyskočil. 

,,No počkej. Proč jsi ale šel na to rande s Jisoo? Jako bylo na tobě poznat, že se ti do toho nechce, ale furt nechápu proč." zeptal se zmateně. Objal jsem se pažemi kolem hrudi. Už stejně všechno podstatné ví, tak proč bych mu to neřekl.

,,Protože...jsem se snažil svou pozornosti přesměrovat k někomu jinýmu a...ty jsi mi řekl, že mám jít za Jisoo. Jenže já bych to nezvládl. Stejně furt myslím na Minha." zamumlal jsem. Felix do mě s úsměvem šťouchl.

,,Ty ses nám zabouchl do učitele." zašeptal. S povzdechem jsem si poupravil vlasy. 

,,J-já nevím. Mám ho rád, ale nevím, jak moc. Bože! Vždyť je to můj učitel! Tohle se nesmí stát." vyhrkl jsem rozrušeně. Felix mě chytil za ramena a zadíval se mi do očí.

,,Jisungu, koukej se uklidnit. Jestli jsi říkal celou dobu pravdu o tom, jak ses s ním cítil, tak si piš, že ses zabouchl." řekl vážně. 

,,Ale co když to je jen nějaké pobláznění? S nikým jsem nechodil a najednou se se mnou začne bavit někdo jako Minho. To by odrovnalo každýho." zeptal jsem se. Felix nade mnou protočil očima. 

,,Řekni, že miluješ Minha." vyzval mě. S vytřeštěnýma očima jsem se na něj podíval. 

,,Já to myslím vážně. Řekni to nahlas. Občas člověk musí říct nějaké věci nahlas, aby mu došlo, jestli to tak je." vysvětlil mi. Nedůvěřivě jsem si ho měřil. Ale...co tím můžu ztratit? Stejně všechno ví.

,,Miluju Minha." zamumlal jsem. Cítil jsem, jak mé tváře úplně hoří. Měl...docela pravdu. Dost se mi ulevilo, když jsem si to nahlas přiznal. Felix mě objal kolem ramen a vyvedl mě ze záchodů, když tam přišel nějakej kluk. Aspoň že přišel až po mých slovech...

,,To ale nic nemění na tom, že nevím, co s tím mám dělat. On se o mě určitě tímhle směrem nezajímá." zamumlal jsem, když jsem se opřel o zeď na chodbě vedle učebny, ve které jsme měli následující hodinu.

,,S tím ti asi nebudu moct úplně pomoct, ale...kdykoli si o tom budeš chtít promluvit, tak můžeš za mnou přijít." řekl s lehkým úsměvem. Děkovně jsem přikývl. 

Svým pohledem jsem se přesunul k otevírajícím se dveřím. Nejdřív mi to nedocházelo. Minho vycházel z...klučičích záchodů? Tak moment. S vytřeštěnýma očima jsem se podíval na Felixe. Ten se díval stejným směrem. 

,,To nic. Určitě tam přišel ve chvíli, kdy jsme odešli." řekl. Možná bych tomu věřil, kdyby se po chvilce neotevřely dveře od záchodu znova a nevyšel z nich nějakej kluk.