Polib mě

27. kapitola

o dva týdny později

To zvládneš, Jisungu! Není to nic těžkýho. Všichni kolem tebe to zvládají s přehledem. Teď si to zkusíš říct ještě jednou, aby sis zapamatoval, co přesně chceš říct.

,,Babi? Mohl bych přespat u Felixe? Budeme si spolu připravovat rozhovor na angličtinu, tak abychom ho v klidu stihli." řekl jsem si před zrcadlem. Teď to ale nesmíš podělat. Musíš před babčou zůstat v klidu.

Vyšel jsem ze svého pokoje a sešel po schodech do spodního patra. Zhluboka jsem se nadechl a vydal se do obýváku, kde si babča četla noviny.

,,Babi, mohl bych přespat u Felixe?" Chtěl jsem pokračovat s vysvětlováním, ale babička mě zarazila. 

,,Samozřejmě, že můžeš. Už jsi dospělý muž. Nemusíš se mě ptát na svolení." řekla s úsměvem. Úlevně jsem se usmál a poděkoval. 

,,Kdy vyrazíš?" zeptala se. Nejistě jsem se podíval na hodiny. 

,,No...musím si ještě sbalit věci, tak...za půl hodiny." Babča mi to odkývala a vydala se do kuchyně. 

,,Nech si v batohu místo, aby sis tam mohl dát krabičku s koláčem. Aspoň budete mít vyřešenou snídani. Bydlí Felix s rodiči?" zeptala se. Souhlasně jsem přikývl.

,,Neboj se. Budeme mít co jíst." řekl jsem s úsměvem. Uvnitř jsem se cítil hrozně. Takhle babičce lhát... Pravdu jsem jí ale říct nemohl. Bude s tím vůbec Minho souhlasit? Ještě jsem se ho na to nezeptal.

,,Tak tady to máš. Mám s tebou zítra počítat na oběd?" zeptala se. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Naobědvám se u něj. Ty někam teď vyrážíš?" zeptal jsem se, když jsem si uvědomil, jaké má na sobě oblečení. 

,,Jojo. Půjdeme s holkama na kafe a nějakej ten zákusek. V kavárně jsou takový zákusky, které nedokážu udělat. Budeš chtít nějaký donýst?" S úsměvem jsem zakroutil hlavou. Jen se pěkně ciť provinile. Ty babičce lžeš a ona ti chce koupit nějakej kousek dortu.

,,J-já si dojdu sbalit." zamumlal jsem. Babča mi dala pusu na tvář.

,,Já už musím na autobus. Tak si to pořádně užijte. Papa." Rozloučil jsem se s ní a vrátil se k sobě do pokoje. Odložil jsem krabičku s koláčem na stůl a přešel k oknu. Klekl jsem si, aby mě náhodou Minho neviděl. Seděl na gauči a opravoval písemky. Musel jsem se začít smát, když se Dori rozhodla, že si chce s těmi testy hrát. Minho je rychle sundal ze stolu a zadíval se na Dori. Jednou nám už donesl do třídy testy, které byly pomuchlané od koček.

,,Co všechno jsem pro tebe schopný udělat?" zeptal jsem se sám sebe, zatímco jsem se na něj stále díval. S povzdechem jsem se zvedl a vydal se ke své skříni. Sbalil jsem si věci, které bych u Minha mohl potřebovat. Do koupelny jsem si došel pro hygienické potřeby. 

Po deseti minutách jsem měl všechno sbalený. Prošel jsem dům, abych se ujistil, že je babča vážně pryč. Nechtěl jsem, aby mě viděla, jak jdu k Minhovi. Obul jsem se, vzal si bundu a vyšel z domu. Zamkl jsem a šel k Minhovi. 

,,Ahoj." pozdravil mě překvapeně Minho a pustil mě dál. S úsměvem jsem vešel dovnitř. 

,,My se nějak domlouvali?" zeptal se, zatímco se snažit si vzpomenout. Záporně jsem zakroutil hlavou a sundal si boty.

,,Já...napadlo mě, že...kdyby se ti to nehodilo nebo jsi nechtěl, tak v pohodě, ale...mohl bych u tebe přespat?" zeptal jsem se nervózně. Minho na mě překvapeně vyvalil oči.

,,Stalo se něco?" zeptal se. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Pojď do obýváku. Dori se rozhodla, že si chce hrát s testy, tak ji musím hlídat." pobídl mě. Došli jsme společně do obýváku. Dori si už naštěstí našla jinou oběť. Doongie. Všemožně lítaly po obýváku.

,,Pokus se je ignorovat. Občas jim takhle hrábne a ony se začnou spolu prát. Za chvilku to přejde." řekl, když si sedl na gauč. Napodobil jsem ho a odložil si batoh vedle sebe. 

,,Já...chtěl jsem být s tebou, tak...jsem řekl babičce, že budu spát u Felixe." řekl jsem. Minho se na mě s pochopením usmál a přitáhl si mě k sobě. Sedl jsem si mu na klín a objal ho kolem krku. 

,,Tak to je skvělý. Musíme toho času využít." zamumlal mi do rtů a políbil mě. Oplatil jsem mu polibek.

,,Je mi ale líto babičky. Abych mohl být s tebou, tak jí musím lhát." zašeptal jsem a položil si hlavu na jeho rameno. Minho mě začal jemně hladit po zádech.

,,Já vím, Ji. Jinak to ale bohužel nejde. Taky mě mrzí, že jí musíme lhát. Ale...zkusíme si ten den co nejvíc užít. Co ty na to?" zeptal se mě. Souhlasně jsem přikývl. 

,,Nevíš, jestli náhodou nedávají něco v kině? Kdybychom...spolu zajeli do nějakého vzdálenějšího kina, tak...tam by nikdo nemusel být." navrhl Minho, když se mi zadíval do očí. Zvedl jsem hlavu a sundal si brýle. Vzal jsem si do ruky spodní lem trička a začal si tím čistit upatlaná sklíčka. 

,,Můžeme to zkusit. Dlouho jsem v kině nebyl." zamumlal jsem s úsměvem. Minho mi poupravil vlasy, které mi padaly do očí.

,,Taky jsem tam nebyl pěkně dlouho. Tak já se podívám, kam bychom mohli jet a pak si zjistíme program." řekl Minho. Odsouhlasil jsem mu to přikývnutím a nasadil si zpátky brýle. 

,,Ale nejdřív bys asi měl doopravit ty testy a někam je schovat." řekl jsem se zasmáním, když po nich Dori skočila. Slezl jsem z Minha, aby ji mohl chytit. 

,,Au! Co blázníš?!" vyhrkl, když ho kousla do ruky, zatímco ho zadníma packama kopala. Já se smíchy válel na gauči. 

,,Tak ona mě kouše a škrábe do krve a tobě to přijde vtipný?!" vyhrkl Minho s úšklebkem. Díky tomu jsem se ještě víc rozesmál. Minho odložil Dori na zem, ze stolu vzal všechny testy, které byly díky ní rozházené a schoval je do šuplíku. Poté si na mě lehl. 

,,Co ti na tom přišlo vtipný?" zeptal se. S úsměvem jsem mu prohrábl vlasy a políbil ho na rty. 

,,Promiň, ale musel jsem se smát, jak Dori používá písemky jako skateboard." Minho se mému vysvětlení taky zasmál. Následně se ke mně sklonil a spojil naše rty. Jemně jsme se líbali, dokud nás nevyrušila Soonie, když vyskočila Minhovi na záda. 

,,Asi...bychom měli najít to kino." konstatoval jsem. Minho souhlasně přikývl a pokusil se natáhnout pro svůj mobil, který měl na stole. S povzdechem svěsil ruku. Soonie se mezitím na jeho zádech uvelebila. Z kapsy jsem vytáhl svůj mobil a podal mu ho.

,,Nemusí to ale být nějak daleko. Abys neprojel tolik benzínu jen kvůli pitomýmu kinu." zamumlal jsem. Minho se mi s úsměvem zadíval do očí.

,,Pokud bych tě pak v tom kině mohl osahávat, tak bych klidně jel na druhou stranu města." řekl. Se stydlivým úsměvem jsem se zadíval na Doongie spící na kočičím stromě.