Polib mě

31. kapitola

S červenými tvářemi jsem se díval z okýnka. S Minhem jsme jeli do vedlejšího města, kde se konalo druhé kolo olympiády. 

,,Proč se červenáš?" zeptal se pobaveně, když mi položil ruku na stehno. S nadzvednutým obočím jsem se na něj podíval.

,,Vážně jsi řekl babičce, že musíme vyrážet v osm hodin, abys mohl zastavit na té lesní cestě a zatáhnout mě na zadní sedačky?" zeptal jsem se ho. 

,,Copak? Nelíbilo se ti to v autě? Měl jsem si tě odnést do postele?" zeptal se se škodolibým úsměvem. Se skousnutým rtem jsem ho plácl po noze. 

,,Moc dobře víš, že takhle jsem to nemyslel." zamumlal jsem a otočil se k přednímu sklu.

,,To jsem rád. Jinak bych ti totiž připomínal, jak jsi z toho šílel, jak jsi prosil, abych přidal, a taky jak jsi hlasitě vzdychal." S rudými tvářemi jsem se na něj otočil.

,,Děláš, jak kdybys ty na tom byl jinak." řekl jsem. Minho si olízl rty a posunul svou ruku výš. 

,,Nejradši bych teď někde zastavil a vrátil se na zadní sedačky, ale už nemám kondomy a...v této chvíli potřebujeme dva." řekl a stáhnul svou ruku k řadící páce. Nechápavě jsem se na něj podíval.

,,Dva?" zeptal jsem se. Minho se na mě překvapeně podíval.

,,Jo. Pro mě a pro tebe." vysvětlil mi. Díval jsem se na něj ale stále stejným nechápavým výrazem. Minho se na mě pobaveně podíval.

,,Ty sis nevšiml, že jsem ti předtím ten kondom nasadil a i sundal?" zeptal se mě. Stydlivě jsem si poupravil brýle.

,,Kdybych ti ho nenasadil, tak bys měl špinavé oblečení. A...kdybych ho neměl já, tak by to teď z tebe vytékalo, takže...potřebujeme dva." vysvětlil mi. Chápavě jsem přikývl. Vážně jsem byl tak mimo, že jsem si ničeho nevšiml?

,,A jak se jinak cítíš? Jsi nervózní?" zeptal se úplně mimo téma. Pokrčil jsem rameny.

,,Ani ti nevím. Jak jsi mi řekl, že mám řešit jenom sebe a napsat to jak nejlíp umím, tak už nebývám tolik nervózní." řekl jsem. Minho spokojeně přikývl.

,,Jsem rád, že jsem ti aspoň takhle pomohl. Kdyby se ale cokoli dělo, tak mi to řekni. Pokud se ti třeba udělá špatně nebo...no prostě cokoli. Nechci, aby ses do něčeho nutil." zamumlal. Souhlasně jsem zamručel. 

,,Bude tam někdo z tvé bývalé školy?" zeptal jsem se ho. Minho nad tím nevědoucně pokrčil rameny. 

,,Tak to netuším. Nejspíš jo, ale fakt nevím." zamumlal a zabočil do nějaké vedlejší uličky. Nechápavě jsem se na něj podíval.

,,Víš o tom, že navigace ti říkala, že máš jet rovně?" zeptal jsem se ho, když zastavil. Minho se na mě otočil s klidným výrazem.

,,Vím, ale tohle je asi poslední šance, kdy tě můžu políbit. Tady nás určitě nikdo neuvidí. Je to nějaká...ulička s domky. Pochybuju, že by zrovna tady někdo z olympiády bydlel." řekl. S chápavým úsměvem jsem se k němu naklonil a políbil ho. Tyhle chvíle jsem miloval. Byli jsme spolu sami, mohli jsme si dělat, co chceme. Minho rozpojil naše rty a políbil mě na čelo. 

,,Můžeme jet dál?" zeptal se. Podle navigace nám zbývalo jen pár kilometrů. Naposledy jsem Minha políbil a souhlasně zamručel.

,,Tak co? Jak to dopadlo?" zeptal se mě Minho, když jsem k němu došel. Vydechl jsem vzduch z plic a otřel si z čela imaginární pot.

,,Byla to docela fuška. Rozhodně se mi to nepovedlo tak, jako to kolo ve škole." řekl jsem. Čekal jsem, že dopadnu líp.

,,No jo. Vždyť tohle byla vyšší úroveň matematiky. Určitě jsi to vypočítal nejlíp, jak jsi mohl." řekl Minho a rozešel se k východu. Pokrčil jsem rameny.

,,Nevím. Kdybych se víc učil, tak bych určitě dopadl líp." namítl jsem. Minho se na mě podíval zkoumavým pohledem.

,,Jsi ze svého výkonu zklamaný?" zeptal se. Poupravil jsem si brýle a víc se na Minha namáčkl, když kolem mě procházela nějaká holka. Teda...razila si cestu a neřešila, kdo kolem ní je.

,,To ne. Ale vím, že jsem pro to mohl udělat víc." odpověděl jsem mu. Chápavě mi to odkýval.

,,I přes to jsi ale určitě dopadl skvěle. Dost se podceňuješ, takže...jsi to třeba napsal úžasně, ale jen si myslíš, že to mohlo být lepší. A nevíš, jak na tom jsou ostatní školy." snažil se mě Minho utěšit. Všiml jsem si, jak mu několikrát cukla ruka, jak mě chtěl obejmout kolem ramen.

,,Minho? Jsi to ty?" zeptal se ženský hlas. S Minhem jsme se překvapeně otočili. Přicházela k nám nějaká žena, které za zády cupitala dívka. 

,,Páni! Nečekala jsem, že tě tu potkám. Jak se máš?" zeptala se a na uvítanou Minha objala. Měl jsem co dělat, abych ji od něj neodtrhl. 

,,A-ahoj. Taky jsem s tím nepočítal. No...docela dobrý." odpověděl Minho, když se od ní odtáhl. 

,,Tak to jsem ráda. Dostalo se ke mně, co se stalo s Kwangem. Jak to zvládáš?" zeptala se ho a chytila ho za ruce. Minhovi se na tváři objevil kamenný výraz.

,,Omlouvám se, ale my už musíme jít. Slíbil jsem svému studentovi, že ho v čas odvezu domů." řekl vážně. Žena ho s omluvným výrazem pustila.

,,Promiň. Asi to je ještě čerstvý. Kdyby sis náhodou o tom potřeboval promluvit, tak na mě číslo máš. Můžeš mi kdykoli zavolat. Nebo si spolu můžeme zajít na kafe a pokecat spolu o všem možným. Už...tě ale nebudu zdržovat. Měj se. Ráda jsem tě viděla." řekla s lehkým úsměvem. Minho se s ní rychle rozloučil a vydal se se mnou k autu.

,,Jsem rád, že jsem nebyl jediný, kdo ji chtěl uškrtit." zamumlal jsem po cestě. Minho se mé poznámce pousmál.

,,To teda. Právě jsi měl možnost se potkat s mou bývalou kolegyní. Líbil jsem se jí a-"

,,Líbíš." opravil jsem ho a s kyselým obličejem se na něj podíval, když jsem se zastavil u dveří od auta. Minho odemkl auto a společně jsme si do něj sedli.

,,Tak by se to taky dalo říct. Jenže ona je vdaná a tak trochu špatné pohlaví. I tak se ale nijak netajila tím, že se jí líbím. Ale naštvala mě tím, že já jsem jakoby po rozchodu a ona mě hned začne nabalovat. Tak to ať se jde vycpat. A nechápu, odkud se to k ní dostalo. Chan totiž není žádná drbna. No to je jedno. Jen tě chci ujistit, že já o ní nijak nestojím a nelíbí se mi. Mám oči jen pro tebe. A tvůj zadek. Pro ten mám i ruce." Poslední větu řekl s úšklebkem. 

,,To je ale smůla, že na něm zrovna sedím." řekl jsem s nadzvednutým koutkem. Minho se na mě podíval a olízl si rty.

,,Řekli jsme tvé babičce čas, kdy tě přivezu?" zeptal se. Záporně jsem zakroutil hlavou. Minho se spokojeně usmál a rozjel se domů.