Polib mě

9. kapitola

Vystoupil jsem z autobusu a vyrazil k Minhovu domu. Cestou sem jsem přemýšlel, že bych se mohl jít domů převlíknout. Pak mi ale došlo, že by se hned babča vyptávala, proč nejsem ve škole. Nejspíš by mi to schválila, kdybych jí vysvětlil situaci, ale...nechtěl jsem to pokoušet.

Přešel jsem ke dveřím a odemkl je. Cítil jsem se docela zvláštně. Přeci jen jsem vcházel do domu, ve kterém jsem ještě nebyl. Minho mi řekl, že se tu můžu chovat jako doma. Já si ale rozhodně nic dovolovat nebudu. Jídlo mám v tašce, pití taky. Maximálně bych si odskočil na záchod. 

Sundal jsem si boty a i s taškou se vydal do místnosti, která podle mých propočtů měla být obývák. Spokojeně jsem se usmál, když tomu tak doopravdy bylo. Hned na to jsem se ale začal stydět. Věděl jsem, že tam je obývák, kvůli tomu, že jsem ho sledoval z mého pokoje. A ne jednou. Vlastně se z toho stal takový můj zvyk. Každou hodinu se koukám z okna, jestli náhodou Minho zase nepláče nebo se něco neděje. 

Odložil jsem si batoh na zem vedle gauče, na který jsem si následně sedl. Porozhlédl jsem se po místnosti. Vypadalo to tu docela hezky. Byla ale pravda, že bych to taky chtěl přemalovat. Třeba bych s tím někdy mohl Minhovi pomoct. Teď s kočkami ale malovat nebude. Možná, kdybych si je vzal k sobě a pohlídal mu je, aby si to tu mohl vymalovat... To bych mu ale nemohl pomoct. 

Zvědavě jsem se zadíval na chodbu. Mohl...bych si to tu prohlédnout. Určitě by mě po domě provedl, kdyby přijel se mnou. Zvedl jsem se a rozešel se na chodbu. Nacházely se tu ještě dveře do kuchyně a malé koupelničky. Vyšel jsem po schodech nahoru. Jak jsem už zjistil, tak Minhova ložnice byla taky naproti mému pokoji. Na stejném patře se ještě nacházel pokoj pro hosty a koupelna.

Cukl jsem sebou, když se domem rozezněl zvonek. Seběhl jsem po schodech dolů a otevřel dveře. V nich stál vysoký, docela pohledný muž v podobném věku jako Minho. Prohlédl si mě zkoumavým pohledem. 

,,Kde je Minho?" zeptal se. Nejspíš mu Minho nenapsal, že kočky vyzvednu já.

,,Říkal vám, že učí." odpověděl jsem. Snažil jsem se nevypadat tak nejistě. Minhův bývalý přítel nad tím jen pokrčil rameny.

,,Je mi jedno, jestli dám kočky jemu nebo jeho madračce. Hlavně, že se jich už zbavím." zamumlal a rozešel se do auta pro přepravky s kočkami. Postupně mi je donesl ke dveřím. 

,,Děkuju." poděkoval jsem. On mi na to ale nic neřekl. Nasedl do auta a odjel pryč. S povzdechem jsem se podíval na kočky. Chudinky se krčily a snažily se zjistit, kde jsou. Opatrně jsem je odnesl hlouběji do chodby, abych mohl zavřít dveře. Pak jsem je dal do obýváku. 

Otevřel jsem jim dvířka a nechal je, aby se sami rozhodly, kdy vylezou. Došel jsem mezitím do kuchyně, kde jsem jim natočil do malých misek trochu vody. Granule jsem nehledal. Minho nepočítal s tím, že je jeho bývalý přiveze, tak je určitě nekoupil. 

,,Tak tady máte aspoň vodu." zamumlal jsem a dřepl si na zem. Jedna zrzavá nejistě vylezla a prozkoumávala to tu. Když se vydala opatrnou chůzí ke mně, natáhl jsem k ní ruku. Nestihl jsem nijak zareagovat, když mě se zasyčením sekla. S vyjeknutím jsem stáhnul ruku zpátky a rozešel se ke kuchyni. Nespokojeně jsem vydechl vzduch z plic, když někdo zaťukal. Došel jsem ke dveřím a otevřel. 

,,Ahoj. Snažil jsem se co nejrychleji přijet. Byl jsem ještě nakoupit." řekl. S pousmáním jsem ho pustil dovnitř. Minho mě starostlivě chytil za ruku.

,,Co se ti stalo? Říznul ses?" zeptal se, zatímco si prohlížel mou ruku. Předtím jsem si tu krev nestihl smýt, takže jsem měl už zakrvácenou skoro celou dlaň.

,,Ne. Jedna z koček mě sekla. Mohl jsem si za to ale sám. Jsem pro ně cizí. Neměl jsem k ní natahovat ruku. Dojdu si ji umýt." řekl jsem a vydal se do koupelny. Opláchl jsem si ruku. Přes prsty jsem měl docela hluboký škrábance, ze kterých stále vytékalo trochu krve. 

,,Dobrý?" zeptal se Minho, když za mnou došel s látkovým kapesníkem.

,,Děkuju." poděkoval jsem a převzal jsem si ho od něj. Společně jsme se vydali do obýváku. Minho si hned klekl na zem. Kočky se k němu rozeběhly a začaly se o něj otírat.

,,No jo. Vy jste mi taky chyběly." zašeptal Minho, zatímco si je hladil a díval se na ně. S úsměvem jsem je pozoroval. Takhle šťastnýho jsem ho snad ještě neviděl.

,,Která z vás Jisunga škrábla, co? Která to byla?" zeptal se, když si jednu z nich vzal do náruče. S nejistým pohledem jsem se zadíval na svůj batoh. Měl bych už asi jít domů, abych ho neotravoval. Určitě toho má za dnešek dost. Taky si chce stoprocentně užít své mazlíčky. 

,,Doufám, že nehodláš teď odejít." řekl, když jsem došel ke svému batohu. Hodil jsem si ho na záda a otočil se na Minha. 

,,Potřebuješ si odpočinout. Nechci tě otravovat. Určitě máš něco mnohem lepšího, než ztrácet čas se mnou." řekl jsem. Minho záporně zakroutil hlavou.

,,Nemám vůbec nic. Všichni mí příbuzní a kámoši jsou v jiném městě. Navíc skoro všichni věří kecům, které jim navykládal můj bývalý, takže se se mnou pořádně teď nebaví. A navíc ty mě nikdy neotravuješ. Rád s tebou trávím čas. Říkal jsem ti to už několikrát." řekl. Pomalu jsem položil batoh zpátky na zem. Přešel jsem k Minhovi a sedl si vedle něj.

,,Co...jim tvůj bývalý řekl, že se s tebou přestali bavit? Vždyť...to on se s tebou rozešel. Nic jsi mu neudělal." zeptal jsem se. Minho se ironicky pousmál a pohladil zrzavou kočku po hlavičce. 

,,Navykládal jim, že jsem ho celou dobu podváděl. Samozřejmě to není pravda. Mám ale takový dojem, že mi dneska nějakej jeho kámoš napíše, že jsem bezcitnej hajzl." Nechápavě jsem se na něj podíval. 

,,Proč? Vždyť jsi mu vyhověl." zeptal jsem se. Co Minho udělal špatně?

,,Přeci chudáček musel předávat mé kočky mému milenci, který se mnou podle všeho bydlí. Má velkou fantazii, takže si to určitě přibarví. Možná jim řekne, že jsi po mně pořád lezl, snažil se mě dotáhnout do ložnice a že jsme se před ním nestydatě líbali. A on na nás musel celou dobu koukat a poslouchat naše úchylný řeči." odpověděl mi. S nejistým výrazem jsem se podíval na kočky.

,,To...by neudělal, ne?" zeptal jsem se. Dost mě vykolejilo pomyšlení, že by mezi mnou a Minhem něco bylo. 

,,Ostatním nakecal, jak mě načapal s mým kolegou, když mi nesl zapomenutý oběd. Prý jsme si to rozdávali v kabinetu na stole." Nevěřícně jsem na něj koukal. To mu přeci nemohl udělat...

,,Promiň, jestli jsem ti způsobil problémy." zamumlal jsem. Minho mě objal kolem ramen a lehce se mnou zatřásl. 

,,Za co se omlouváš? Vždyť jsi mi pomohl. Vykašli se na něj. Ať si nakecá komu chce co chce. Mně to je už jedno. Dáš si něco? Chtěl bych tě dneska seznámit s mými dětmi." zeptal se Minho nakonec s úsměvem. Se zasmáním jsem si poupravil brýle.