Polib mě

34. kapitola

Jisungův pohled

Lehce jsem pohnul svými prsty levé ruky. Kde to jsem? Naposledy...jsem přeci byl s mamkou v autě. Narazilo do nás to protijedoucí auto. Pak...jsem si už jen vybavoval sirény a...nic. Opatrně jsem pootevřel oči. Hned mě do nich praštilo oslepující bílé světlo. Pomalu mi začalo docházet, že jsem v nemocnici. Pach dezinfekce, bílé světlo, tvrdá postel. Pokusil jsem se znovu otevřít oči. 

Překvapeně jsem zamrkal, když jsem si všiml Minha sedícího na židli vedle mé postele. Hlavu měl opřenou o mou postel a spal, zatímco mě jemně držel za levou ruku. Pokusil jsem se mu vytáhnout svou ruku z jeho sevření, aniž bych ho vzbudil, ale nepovedlo se mi to. Okamžitě zvedl hlavu a zadíval se mi do očí.

,,Ji! Ty ses probudil!" vyhrkl nadšeně, když se zvedl. Nestihl jsem ani nic říct, když se ke mně naklonil a opatrně mě políbil. 

,,Promiň. Já...já...chceš se asi napít, viď?" zeptal se. Určitě z mých popraskaných rtů poznal, že bych se potřeboval trochu napít. Souhlasně jsem přikývl. Minho obešel postel a nalil mi trochu čaje do hrnku. Přiložil mi ho ke rtům, abych se mohl napít.

,,Děkuju." zaskřehotal jsem. Minho vrátil hrnek na stolek a sedl si zpátky na židli. 

,,Pamatuješ si, co se stalo?" zeptal se, když si se mnou propletl prsty. Souhlasně jsem přikývl. Snažil jsem si odkašlat, abych mohl lépe mluvit, ale nedařilo se mi to.

,,Byl jsi tři dny v kómatu. Máš zlomenou pravou ruku, levou nohu a...a ještě nějaký žebra. Měl jsi i vnitřní krvácení, ale okamžitě tě po nehodě převezli na sál, takže to zvládli zastavit." řekl. 

,,A co máma?" zeptal jsem se. Minho se naštvaně zadíval na zeď.

,,Tvá máma na tom je mnohem líp jak ty. Ono...podle všeho strhla volant, takže...jsi to nejhorší schytal ty." zamumlal. No jo. Chtěla se mu vyhnout, ale nestihla to. Pokud je na tom ale líp, tak...

,,Promiň, že jsem ji nedokázal přemluvit. Byla už u ředitele?" zeptal jsem se. Minho se na mě nevěřícně otočil.

,,Vždyť jsi málem umřel?! Mně je teď nějakej ředitel ukradenej. Kašlu na to, že nás tvá máma viděla. Já tě miluju a-a víš, jak jsem se bál, když jsem zjistil, že jste bourali?" vyhrkl se slzami v očích. Šťastně jsem se na něj usmál. Hned na to jsem ale bolestivě sykl, když mi praskl ret. Minho se ke mně hned vyděšeně naklonil. 

,,Taky tě miluju." zamumlal jsem. Minho se uchechtl a políbil mě na tvář.

,,Chceš vidět mámu a babičku? Nechal bych vás si popovídat." S lehkým úsměvem jsem přikývl. Minho se zvedl a vydal se ke dveřím. S lehce naštvaným pohledem se vyměnil s mojí mamkou. 

,,Jisungu! Konečně ses probral! Jak ti je?" zeptala se mamka, když ke mně došla se sádrou na ruce. Musel jsem uznat, že Minho měl pravdu s tím, že jsem dopadl podstatně hůř než moje máma.

,,Cítím se tak, jako by do mě narazilo auto." zamumlal jsem. Mamka se rozpačitě pousmála a sedla si na židli.

,,Teď se to už ale bude lepšit. Uvidíš." řekla. Díval jsem se na ni zkoumavým pohledem. Že by měl...Minho pravdu? Vážně uhnula autem tak, aby se to auto hlavně vyhnulo jí? Na druhou stranu to asi byl reflex. Proč přemýšlím zrovna nad tímhle? Musím zjistit něco mnohem důležitějšího.

,,Ty jsi už byla za ředitelem?" zeptal jsem se jí. Byl jsem strašně unavený, ale potřeboval jsem znát odpověď. Mamka se ironicky uchechtla.

,,Tak ty se probudíš z kómatu a ten hajzl se tě už snaží zase překecat, že mi to s tím nahlášením máš vymluvit. To snad není ani možný. Pojedu tam hned, jak budu moct." vyhrkla. Polkl jsem své sliny.

,,On mi nic neříkal. To já tě chci zastavit. Sám mi teď říkal, že mu na tom nezáleží. Bál se o mě." řekl jsem vážně. Mamka nad tím protočila očima.

,,Jasně. On se o tebe tak strašně moc bál. Kdyby se o tebe tak moc bál, tak by nespal tady na židlích." řekla. Podle jejího výrazu to vypadalo, že měla radost, když mi mohla vyvrátit má slova. 

,,Nech toho! Přeci moc dobře sama víš, že se Minho o Jisunga bál. Proto na těch židlích spal. Chtěl být stále u Jisunga, ale doktoři mu to nedovolili. To ty jsi jela druhý den domů. A taky to byl zrovna Minho, kdo u Jisunga byl, když se probudil." řekla babička, když vešla do pokoje. Se šťastným úsměvem jsem se na ni podíval. Přišla ke mně a políbila mě na čelo. 

,,Takže ty jako souhlasíš s tím, aby Jisung chodil se svým učitelem?!" vyhrkla máma naštvaně. Babička po chvilce souhlasně přikývla.

,,Pokud jsou spolu oba šťastní a jejich vztah nijak nezměnil jejich chování a rozhodování ve škole, tak ano. Ať spolu jsou." řekla babča. Měl jsem nutkání babičkou obejmout, ale nemohl jsem.

,,Tak já už pojedu, když mě tu berete jako tu špatnou." vyštěkla naštvaně mamka, když se zvedla.

,,Jo a pokud k tomu řediteli půjdeš, tak počítej s tím, že ti to nedosvědčím." řekla babička, aniž by se na ni podívala. Následně se ozvalo jen třísknutí dveří. Děkovně jsem se na babču usmál.

,,Jak ti je, Jisungie?" zeptala se babička a sedla si na židli. 

,,Jde to. Všechno mě bolí, ale to je po autonehodě asi normální." zamumlal jsem. Babča souhlasně přikývl. Překvapeně jsme se spolu podívali ke dveřím, když se otevřely.

,,Všechno v pořádku? Já jen, že...tvá mamka mě nazvala kreténem a odešla rozzuřeně pryč." řekl Minho, zatímco zavíral dveře. 

,,Nebude nás hlásit řediteli." řekl jsem. Minho se na mě nevěřícně podíval.

,,Jisungu, máš se šetřit. Před pár minutami ses probral z kómatu a ty hned začneš řešit takové věci. Neměl jsi s ní o tom vůbec mluvit." vyhrkl, když si sedl na volnou židli, na které seděl i předtím. Automaticky mě chytil za ruku.

,,Musel jsem to s ní vyřešit, aby ti nedělala problémy. Vlastně to nakonec vyřešila babča." zamumlal jsem, když jsem se na ni podíval. Minho se na ni také otočil.

,,Tobě...nevadí, jaký máme mezi sebou vztah?" zeptal se nejistě. Babička záporně zakroutila hlavou.

,,Proč by mi měl vadit? Oba jste dospělí a máte se rádi. A...viděla jsem na tobě, co pro tebe Jisung znamená." Minho se s lehkým úsměvem podíval na mě. 

,,Jsi unavený, viď?" zeptal se. Souhlasně jsem přikývl, zatímco se mi zavíraly oči. Minho se ke mně s úsměvem naklonil a jemně mě políbil na rty.

,,Tak si usni. Potřebuješ si odpočinout." zamumlal a přidal mi další polibek na nos. S pousmáním jsem nechal oči zavřené a pomalu zase usnul.