Polib mě

36. kapitola

Se znuděným pohledem jsem seděl u okna a díval se ven. Co mám dělat? Poslouchat písničky se mi už nechtělo. Věci do školy, které dělali včera, jsem měl už napsaný. Dnešní učivo mi Felix teprve donese. Na žádný film jsem se taky nechtěl podívat. Nic jsem si nechtěl přečíst. Podíval jsem se na kočky spící na mé posteli.

Už to bylo několikátý den za sebou, kdy nám sem Minho donesl kočky, než odjel do školy. Mělo to hned několik výhod. Minho se nemusel bát, že mu tam něco v jeho nepřítomnosti zničí. U nás stále někdo byl. Hráli jsme si s nimi. Mazlili se s nimi. Na náš dům si zvykly, takže v tomhle taky nebyl problém. Dokonce nám Minho říkal, že mu je nějak rozmazlujeme. No jo... Kdo by ale dokázal odolat tomu srdcervoucímu mňoukání a těm pohledům? V té chvíli bych jim nejradši dal celý svůj oběd. 

,,Ještě minimálně půl hodiny, než přijde Minho." zamumlal jsem a zase vyhlídl ven z okna. Co mám tady furt dělat? Kdybych byl v pohodě, tak si třeba zacvičím. Se dvěma sádrami a stále bolavými žebry se ale cvičí blbě. Ach jo! Vážně jsem makal, aby se mi aspoň trošku vyrýsovaly břišní svaly. Minhovi se to moc líbilo. I když teda říkal, že předtím se mu mé ploché bříško taky líbilo. 

S nelibostí jsem si vyhrnul tričko. Jo... Břišní svaly začínaly pomalu mizet. Možná jsem i přibral... Co mám ale sakra dělat? Nedokážu se nijak zabavit, a tak jím všechno, co mi přijde do cesty. Dal bych si ten koláč, který babča včera upekla... Ten je ale v přízemí a tam se mi teď rozhodně jít nechce. Takže žádný koláč!

Měl bych se asi jít učit. Podíval jsem se na sešity na mém stole. Vážně se tak moc nudím, že se půjdu učit? K tomu učení by se ale přeci něco k zakousnutí hodilo... 

,,Ne! Žádnej koláč, Jisungu! Pak se Minhovi nebudeš líbit, protože budeš tlustej!" vyhrkl jsem. Natáhl jsem se pro sešit a snažil se soustředit na učivo.

S radostí jsem zaklapl sešit, když jsem zaslechl zvonek. Minho je konečně tady! Podíval jsem se do zrcadla a lehce se upravil. Babča nejdřív s mým přítelem prohodila pár slov, než ho pustila za mnou.

,,Ahoj." pozdravil mě, když vešel do mého pokoje. Postavil jsem se na zdravou nohu a dohopsal k němu. Nadšeně jsem ho políbil a objal kolem krku. Musel jsem ale opatrně, abych ho nebouchl sádrou. 

,,Strašně moc jsi mi chyběl." zašeptal jsem mu do rtů. Minho mi věnoval poslední polibek, než se ode mě odtáhl.

,,Ty mně taky. Co jsi dneska dělal?" zeptal se mě s úsměvem. Společně jsme se dostali k posteli a sedli si na ni. Minho se sklonil ke svým kočkám, aby se s nimi mohl přivítat.

,,Nudil jsem se." řekl jsem s kyselým obličejem. Minho se na mě chápavě podíval. Bylo mu jasné, že tu nemám co pořádně dělat. 

,,Já vím. Mám...něco sehnat, aby ses tu dokázal nějak zabavit? Co třeba nějaké videohry? Nebavilo by tě to? Nebo...mohli bychom pořídit nějakej Netflix nebo něco takovýho, kde je spousta filmů. Nebo ti můžu zajít do knihovny. Chtěl bys donést nějakou knížku?" zeptal se. Pokrčil jsem nad tím rameny.

,,To už mě právě taky moc nebaví. Vím, že se s tím nedá nic dělat, ale...já se snad za chvilku začnu učit plést a upletu ti svetr. " řekl jsem se zasmáním. Minho mi položil ruku na hruď a lehce do ní zatlačil. Lehl jsem si na postel. Minho mi jen rychle dal pod nohu se sádrou polštáře, které jsem tu kvůli tomu měl připravené. Pak se nade mě vyhoupl. Sklonil se ke mně a políbil mě na rty. Levou rukou jsem si ho k sobě víc přitáhl a prohloubil polibek. 

,,Tohle tě baví?" zamumlal mi do rtů. Souhlasně jsem zamručel a skousl mu spodní ret. Minho pootevřel svá ústa. Nechal jsem ho, aby mi vklouzl jazykem do úst a prozkoumal je. S mlasknutím se od nich odtáhl. Vlhkými polibky se přesunul na můj krk, kde vsál kousek mé kůže. S úsměvem jsem zaklonil krk, aby měl lepší přístup. Levou ruku jsem přemístil na jeho záda a snažil se ho na sebe přitisknout. 

,,Máš zlomený žebra, zlato. Nemůžu si na tebe lehnout." zamumlal, když se přesouval k mému břichu. Nespokojeně jsem zamručel. Chtěl jsem se s ním mazlit, ale to jsme nemohli. Teď se navíc přesunul k mému odpornému břichu.

,,Copak?" zeptal se, když se mi zadíval do očí. Jemně mě přitom palci hladil po bokách. 

,,Zmizely mi břišáky, přibral jsem a navíc tam mám stehy. Nebude se ti líbit." zamumlal jsem. Minho se svým pohledem přesunul k mému břichu. Vyhrnul mi tričko. Pohladil mě po břichu a zadíval se mi do očí.

,,Vždyť jsem ti už jednou říkal, že se mi tvé bříško líbilo i bez nich. Nevím, kde jsi vzal, že jsi přibral. A ty stehy mu taky nevzaly na kráse. Vypadá nádherně. Miluju ho takové, jaké je. Taky mám na břiše jizvu. Nelíbí se ti mé tělo kvůli ní?" zeptal se. 

,,Máš nádherné tělo. Nedokážu si ho ani bez té jizvy představit." zamumlal jsem. Minho se s úsměvem sklonil k mému břichu a začal mi zde pokládat polibky. Po nějaké době se vrátil svými rty k těm mým. 

,,Miluju tě." zašeptal do nich, než mě políbil. Stále si dával pozor, aby se o mě nijak neopřel. 

,,Já tebe taky." řekl jsem s úsměvem. Minho se odtáhl od mých rtů a zadíval se mi do očí. Zvedl se a vyšel z mého pokoje. Nechápavě jsem se zvedl. Kam šel? Po asi tak minutě se ale zase vrátil. Sedl si vedle mě. Otevřel malou krabičku, vytáhl z ní prstýnek a nandal mi ho.

,,Ty...jsi mi koupil prstýnek?" zeptal jsem se ho, když jsem si ruku přiložil k očím. Na prsteníčku se mi třpytil prstýnek z bílého zlata. Minho se svým pohledem přemístil zpátky ke krabičce. 

,,Nandal bys mi ho?" zeptal se. Souhlasně jsem přikývl. Byl jsem z toho stále vykolejený, ale...proč bych to neudělal. Překvapeně jsem zamrkal, když mi Minho nastavil levou ruku. U sebe jsem to pochopil, když jsem tu pravou měl v sádře. Až by mi ji sundali, tak bych si ho přendal.

,,Na levý prsteníček by se ale neměly nandávat prstýnky. Kromě teda svatebních." zamumlal jsem. 

,,Já vím. Dávám ti správnou ruku." řekl s úsměvem. Pootevřel jsem šokovaně ústa. Cože?! To nemůže Minho myslet vážně! 

,,Vzhledem k tomu, že...svatba mezi muži v Koreji ještě není schválená, tak mi přišlo zbytečný se ptát, jestli by sis mě vzal. Takže...chceš se mnou nosit prstýnek na levém prsteníčku?" zeptal se s úsměvem. Se zasmáním jsem přikývl a nandal Minhovi prstýnek. Přisunul jsem se k němu a políbil ho na rty. Minho mě objal rukou kolem pasu.

,,A jsi si ty jistý, že chceš se mnou ty prstýnky nosit?" zeptal jsem se ho. Minho mě volnou rukou pohladil po tváři.

,,Máme spolu už tři děti, takže si myslím, že ty prstýnky byly na místě." řekl s nadzvednutým koutkem. Společně jsme se tomu zasmáli. Minho mě chtěl znovu políbit, ale vyrušil ho hlas ode dveří.

,,Neruším?" zeptal se Felix. Zakroutil jsem záporně hlavou a lehce se od Minha odtáhl.