Polib mě

26. kapitola

Čekal jsem, až Minho vyjde z bazénu. Tělocvik jsme si v bazénu užili, ale...chudák Minho musel být mimo bazén a dohlížet na nás. Sice by s námi nemohl plavat, ale...jako učitel musel být mimo bazén. Což znamenalo, že celou dobu byl sám. 

,,Na koho čekáš?" zeptal se mě Felix, když vyšel ven. S nadzvednutým obočím jsem se na něj podíval. Chápavě se pousmál. 

,,Tak to si asi ještě počkáš. Ta holka z pokladny ho zdržuje. Já ale musím jít. Čau." řekl a rozešel se pryč. Rozloučil jsem se s ním a naštvaně se zadíval na budovu bazénu. Co ho má co zdržovat nějaká cizí ženská z pokladny? Domluvili jsme se, že společně dojdeme do školy a pak pojedeme domů. 

Už jsem chtěl vejít dovnitř, když mi došlo, že nemůžu. Nemůžeš si to tam, Jisungu, jen tak nakráčet a odtáhnout ho. Vlastně tu na něj nemáš ani čekat. Vydechl jsem vzduch z plic a rozešel se ke škole. Nebudu tam na něj přeci čekat, když se vybavuje s nějakou...nánou, který padl do oka. 

,,Kampak jsi mi utekl? Viděl jsem tě, jak jsi najednou odešel." vyhrkl Minho, když mě doběhl. Pokrčil jsem rameny. 

,,Byla mi zima, tak jsem se vydal ke škole. Nic víc." zamumlal jsem. Minho se na mě nedůvěřivě podíval.

,,Tak já si tě pak doma zahřeju." zašeptal. 

Zbytek cesty jsme spolu nepromluvili. Minho se na mě několikrát zvídavě podíval, ale já mu nikdy nic neřekl. Ani jsem nevěděl, proč mi tolik vadilo, že se Minho vybavoval s tou ženskou. Možná proto, že...ona o něj určitě nějakým způsobem měla zájem a tím, že si s ní Minho povídal, jí dávala jakoby najevo, že mu to nevadí. Určitě si musel všimnout, že s ním ta ženská flirtuje. 

Minho mě pustil k němu domů a zavřel za mnou dveře. Sundal jsem si boty a rozešel se do obýváku. Soonie si vyskočila ke mně na gauč a nechala se ode mě hladit. Minho mi donesl můj oblíbený čaj.

,,Je ti furt zima?" zeptal se mě, když si mě na sebe natiskl. Záporně jsem zakroutil hlavou a políbil Soonie na hlavičku. 

,,A mě pusinku nedáš?" zeptal se a našpulil rty. Přivinul jsem si kočku víc k sobě a otřel se o ni tváří. 

,,Co se stalo? Od toho bazénu jsi naštvaný." zamumlal mi do vlasů, kam mě následně políbil. 

,,Proč ses s tou ženskou tak vybavoval?" zeptal jsem se, když jsem se na něj podíval. Minho se spokojeně ušklíbl.

,,Ty žárlíš na tu ženskou z pokladny?" zeptal se pro ujištění. Nebo možná aby mě ještě víc naštval. 

,,Proč se u toho usmíváš?" vyhrkl jsem. Minho se mé reakci zasmál. Svou pozornost jsem přesměroval k Soonie ve své náruči. Přitáhl jsem si nohy k tělu a opřel si ji o svou hruď. Hladil jsem ji po boku, zatímco ona spokojeně předla. 

,,Ale no ták. Snad kvůli tomu nebudeš naštvaný." zamumlal Minho do mé tváře a políbil ji. 

,,Počkej. Taky ti to někdy udělám. Jsem zvědavý, jak na to budeš reagovat." řekl jsem. Minho si mě na sebe ještě víc přitáhl.

,,Budu žárlit stejně jako ty teď." přitakal. 

,,No vidíš." zamumlal jsem. Minho se mi s úsměvem zadíval do očí. 

,,Na tom ale není nic špatnýho, že se mi líbí, když žárlíš. Samozřejmě v určitý míře. Taky žárlím, když se tě někdo podle mě až moc dotýká. Třeba dneska Felix, jak na tobě byl natisknutej a držel tě za rámě." zamumlal. Musel jsem se nad tím pousmát. Tak on nás viděl celou dobu...

,,Sice se mi líbí, jak máš lehce nafouknutý tvářičky, když jsi naštvaný, ale dal bys mi už tu pusu? Těším se na ni už od rána." zeptal se s nadzvednutým koutkem. Bez otálení jsem se k němu natáhl a políbil ho. Soonie nespokojeně zamňoukala a utekla z mého klína. 

Minho si mě přitáhl na sebe, takže jsem mu obkročmo seděl na klíně. Objal jsem ho kolem krku a víc se na něj natiskl. Minho mě jemně hladil po stehnech. Lehce jsem Minhovi přejel jazykem po spodním rtu. Pootevřel mi ústa. Vklouzl jsem mu jazykem do úst a začal mu je prozkoumávat. Minho se nijak nesnažil převzít dominanci.

V hlavě se mi najednou zrodil nápad. Celou svou vahou jsem se do Minha opřel, abych ho přinutil si lehnout. Kousíček jsem se od něj odtáhl. Díval se na mě s otázkou v očích. Sundal jsem si brýle a odložil je na stůl. Přisál jsem se na jeho rty a pokračoval v jejich líbání. Minho mi v ničem nebránil. 

,,Můžu ti udělat značky?" zeptal jsem se ho, když jsem se odtáhl od jeho rtů. Minho mi to s úsměvem odkýval. Nejistě jsem si sedl a prohlédl si ho. Má sebejistota ze mě vyprchala.

,,A...kde?" zeptal jsem se. Minho mi prohrábl prsty vlasy, zatímco se mi díval do očí. 

,,Kde bys mi je chtěl udělat?" Se skousnutým rtem jsem si ho zase prohlédl. Na krku? Na břiše? Na krku bych asi nemohl. A na břiše...pokud si nechce sundávat tričko, tak ho nutit nebudu. Minho si ale nejspíš všiml mého pohledu, který kmital od jeho krku k břichu. Lehce se nadzvedl a přetáhl si své tričko přes hlavu. 

,,Udělej mi je, kde jen chceš." zamumlal. Překvapeně jsem na něj zamrkal. 

,,Ale vždyť...na krku je každý uvidí." namítl jsem. Minho mě s úsměvem pohladil po boku.

,,Pokud ti nevadí, že bych si je zítra do školy zakryl, tak mi je klidně udělej na krku." řekl. Se skousnutým rtem jsem si ho prohlédl. Svýma rukama jsem mu přejel po hrudi a jeho břišních svalech. Sklonil jsem se k němu a přiložil své rty k jeho krku. Nejdřív jsem ho jen párkrát políbil. Poté jsem vsál trochu jeho kůže a skousl ji. Dělal jsem to přesně tak, jak mi značky dělal Minho. Když jsem byl spokojený se svou prací, tak jsem se polibky přesunul přes jeho hruď k jeho bříšku. Svým pohledem jsem se zarazil na jizvě, kterou tu měl. Pohladil jsem ji prstem.

,,Jako malý jsem byl na operaci a...tím jak jsem rostl, tak se z malé jizvy stala velká." vysvětlil mi. Několikrát jsem tu jizvu políbil, než jsem se pustil do tvoření svých značek. Polibky jsem se zase vrátil k jeho rtům. 

,,Myslel jsem, že jsme se domlouvali jen na jednom místě." zamumlal mi Minho do rtů. Bez odpovědi jsem zase přitiskl své rty k těm jeho. 

Překvapeně jsem vykvikl, když Minho přetočil naše pozice. S vyvalenýma očima jsem mu opětoval pohled.

,,Jak jsem si mohl dneska všimnout, tak ti ty značky z bříška už zmizely." zašeptal. Souhlasně jsem přikývl. Aniž bych se nadál, tak mi Minho sundal tričko a přisál se svými rty k mému břichu.