Polib mě

21. kapitola

Minhův pohled

Spokojeně jsem se díval na zprávu od paní Park, ve které mi psala, že Jisung postupuje do dalšího kola olympiády a že dosáhl velmi dobrých výsledků. Což jsem samozřejmě věděl. Jisung i při tréninku zvládal skoro všechno s přehledem. Někdy potřeboval trošičku navést nebo ukázat, kde udělal chybu, protože si ji nedokázal najít. To ale jinak bylo všechno. 

Podíval jsem se na své hodinky. Jisung by měl přijít každou chvíli. S nechutí jsem se zadíval na hromádku neopravených testů. Měl bych je ještě dneska opravit, abych měl pak klid. Pokud ale Jisung během čtvrt hodiny přijde, tak nemá cenu se do opravování pouštět. S povzdechem jsem se zadíval oknem na Jisungův dům. Musel jsem se pousmát, když jsem ho uviděl, jak skoro běží k mému domu. Zvedl jsem se a šel na chodbu, abych mu mohl otevřít. 

,,Ahoj." pozdravil mě, když vešel do domu. Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho na rty. Během pár vteřin jsem mu přejel jazykem po rtu. Bez váhání mi pootevřel svá ústa. Po prvé úplně ztuhl, když jsem to udělal. Od té soboty už ale uběhlo pár dní, takže jsem ho ničím nepřekvapil. Začínal si zvykat. 

,,Co budeme dělat?" zeptal se, když se ode mě odtáhl. Pustil jsem ho, aby si mohl zout boty. Poté si sundal brýle, protože se mu celé zamlžili. 

,,Nevím. Za mě se můžeme třeba trochu mazlit a povídat si." odpověděl jsem mu. Jisung souhlasně přikývl a rozešel se k obýváku. Já se vydal do kuchyně, abych mu udělal jeho oblíbený čaj. Nahlédl jsem do obýváku, zatímco jsem čekal na vodu. Jisung si dřepl ke kočičímu stromu a hladil si Dori. Něco jí mumlal u hlavičky, ale to jsem mu nerozuměl. 

Do obýváku jsem se následně vrátil s hotovým čajem. Sedl jsem si na gauč a sledoval Jisunga, jak se stále mazlí s Dori. Po minutě se zvedl a sedl si ke mně. S úsměvem jsem ho objal kolem pasu. Jisung se ke mně přisunul co nejvíc mohl a přehodil si přese mě nohy. S otázkou v očích jsem se na něj podíval. 

,,Co? Vadí ti to? Já si klidně sednu normálně." zamumlal. Olízl jsem si rty. Chytil jsem ho pod koleny a za zády a přetáhl si ho na svůj klín. Jisung se na mě překvapeně podíval.

,,Nemůžu na tobě takhle sedět. Jsem moc těžký." zamumlal a chtěl ze mě slézt. Nesouhlasně jsem zamručel a přitáhl si ho k sobě. 

,,Nejsi těžký. Kde jsi to vzal?" Jisung stydlivě sklopil zrak. Pak se svým pohledem přemístil na mé rty. Přiblížil se ke mně a jemně mě políbil. Spokojeně jsem mu začal polibky oplácet. Svou rukou jsem zajel pod Jisungovo tričko a lehce mu začal přejíždět bříšky prstů po jeho břišních svalech. Překvapeně jsem zamručel. Opatrně jsem ho položil na sedačku a vyhoupl se nad něj. 

,,Ty jsi cvičil?" zeptal jsem se, zatímco jsem ho stále hladil po bříšku. Jisung souhlasně přikývl. Díky jeho červeným tvářím jsem se začal usmívat. Vypadal hrozně sladce, když se červenal. 

,,Můžu se podívat?" zeptal jsem se. Jisung po chvilce přemýšlení přikývl. Nechtěl jsem na něj spěchat, ale...nemohl jsem si pomoct. Strašně moc jsem ho v tu chvíli chtěl vidět do půl těla svlečeného.

Svlékl jsem mu tričko a položil ho na opěradlo gauče. Stále jsem žasl nad tím, jak tenký má pas. Doteď jsem to jen cítil přes látku oblečení, ale vidět to na vlastní oči. Sklonil jsem se k jeho bříšku a začal ho zasypávat polibky. 

,,Říkal...říkal jsi, že se chceš jen podívat." zamumlal Jisung. Zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do očí.

,,Vadí ti to? Mám přestat?" zeptal jsem se. Jisung se skousnutým rtem zakroutil záporně hlavou. Sklonil jsem hlavu a pokračoval v líbání jeho bříška.

,,Můžu ti udělat značku?" zeptal jsem se. Tato myšlenka mě napadla už ve škole. Chtěl jsem na Jisungově těle zanechat značku. Na krku jsem mu ji ale nemohl udělat, protože by se ho hned každý ptal, od koho ji má. Ale na břiše by ji nikdo neuviděl. 

,,Tak jo." zamumlal. Spokojeně jsem se pro sebe usmál. Přisál jsem se rty k jeho bříšku. Vsál jsem trochu kůže a lehce ji skousl. Toto jsem udělal na několika místech, než jsem se svými rty přesunul k jeho hrudi. Zatím jsem mu zde pokládal jen lehké polibky. Jisung zapletl prsty do mých vlasů a nechal mě si dělat co chci. 

,,Někdo na nás kouká!" vyhrkl vyděšeně. Okamžitě jsem se nadzvedl a zadíval se k oknu. Jisung slezl z gauče, sebral své tričko a vyběhl na chodbu. Naštvaně jsem se díval Chanovi do očí. Chan se tvářil provinile, ale nakonec se rozesmál. Zvedl jsem se a došel ke vchodovým dveřím. 

,,Co tu děláš?" zeptal jsem se Chana nabroušeně. 

,,Promiň. Chtěl jsem tě překvapit. Asi jdu v nevhod." zamumlal a rozesmál se. Protočil jsem nad ním očima. Otočil jsem se na Jisunga, který vylezl z koupelny a začal si nazouvat boty. 

,,Počkej. To nic. Nic se neděje. Nemusíš plašit. Ten blbec odejde a budeme mít klid." řekl jsem, když si Jisung stoupl. 

,,N-ne. Já půjdu domů. A-ahoj." rozloučil se se mnou rozrušeně a proklouzl kolem Chana pryč. Chan ho pobaveně sledoval. 

,,Nečekal jsem, že bude tak stydlivý." zamumlal, když vešel do domu. Nadzvedl jsem v otázce obočí. 

,,Nechal tě ho líbat na hrudi a různě hladit bez sebemenšího problému." S povzdechem jsem si prohrábl vlasy a vrátil se do obýváku. 

,,Taky mi není nějak extra příjemný, že jsi nás sledoval. Tohle byla ale taková naše první vážnější chvilka. Navíc jsem Jisungův první, takže bývá nejistý, když přijdu s něčím novým. Hádám, že teď budu mít nějakou dobu utrum naprosto s čímkoli." řekl jsem a zadíval se z okna k Jisungovi do pokoje. Musel bych být ale v ložnici, abych tam viděl. 

,,Promiň. Nechtěl jsem vám to zkazit. Nejdřív jsem koukal, jestli jsi doma. Pak...jsem se tam na chvilku zasekl a on si mě všiml. Jak že se jmenuje? Jisung? Páni. On se jmenuje stejně jak ten kluk, kterýho jsi učil na tu olympiádu." řekl se zasmáním Chan. Zasekl jsem se v pohybu. Tak...tohle jsem úplně v plánu neměl. Chan si všiml změny mého chování.

,,Minho? Doufám, že to jsou dvě různé osoby." řekl Chan vážně. Bez odpovědi jsem se otočil ke skříňce, kde jsem měl alkohol a skleničky. 

,,Lee Minho, okamžitě mi řekni, jestli to je ten student." Donesl jsem dva frťany a láhev alkoholu na stůl a sedl si. Nezbývá mi nic jiného, než mu to říct.